The Front Page
Na titulnej strane
Na titulnej stránke
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Režie:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrají:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poprava nebo svatba? Jack Lemmon a Walter Matthau v hlavních rolích americké komedie o zlatých časech novinářského řemesla. Divadelní hra Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (1929) je známá i z našich jevišť a už několikrát byla předmětem filmového zpracování (Titulní stránka – 1931; Jeho dívka Pátek – 1940; nepodařená modernizace Přeladit na život – 1987). Známý hollywoodský tvůrce Billy Wilder (1906–2003) se k prověřené předloze obrátil v roce 1974 a v duchu tehdejší vlny retrofilmů (Podraz aj.) její děj ponechal ve dvacátých letech, tedy v době, kdy sám byl ještě aktivním novinářem. Příběh je velmi dobře známý. Přední reportér chicagského Examineru Hildy Johnson (Jack Lemmon) hodlá pověsit své řemeslo na hřebík a vzít si svoji vyvolenou Peggy (Susan Sarandonová). Jeho nelítostný šéf Walter Burns (Walter Matthau) má však o Hildyho budoucnosti zcela jiné představy a nehodlá svého nejlepšího koně jen tak nechat odejít. A jako na zavolanou se objeví případ, který nemůže popsat nikdo jiný než Hildy, protože patří právě na titulní stranu. Tím případem je chystaná poprava odsouzence Earla Williamse (Austin Pendleton), jejíž protagonista však s nechtěnou pomocí úředních osob uniká oprátce. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I.A.L. Diamondem udělali drobné úpravy v textu (především vzhledem k hereckému obsazení – Lemmon byl přece jen o dost starší než má být postava Hildyho), ale zachovali jednotu místa, a tak se většina akce odehrává v místnosti pro novináře v chicagské soudní budově. Vedle ústřední herecké dvojice, již Wilder společně využil už podruhé (předtím ve Štístkovi – 1966), se ve filmu objevuje plejáda předních charakterních herců, Vincent Gardenia jako šerif, Harold Gould jako starosta, Carol Burnettová jako prostitutka Mollie a v rolích novinářů Charles Durning, Herb Edelman a další. Lemmon a Matthau byli za své výkony nominováni na Zlatý glóbus. (Česká televize)
(více)Recenze (171)
Lemmonovi jeho herecké fluidum prýští z uší a dialogy v tomhle filmu jsou vybroušený klenot, o který si vylámete zuby smíchem. Tohle by mělo být v každé komediální TOPce. Herci zde na sebe tak skvěle reagujou, že to chvílema spíš působí jak improvizace. ()
Urcite jeden z horsich kousku Billyho Wildera, ktery je zde pomerne brutalne prehodnocen. Ne, ze by to byla vylozena katastrofa, ale lehce trapny scenar (ma to byt vtipne, ale neni), nesympaticti herci a celkova nezazivnost tomu vazne na kvalite nepridava. Pokud mate chut na seriozni novinarskou party s podobnym nahanenim zurnalisticke bomby, nemusite chodit prilis daleko a sahnout po starsim (a mnohem lepsim) kousku Billyho Wildera - Ace in the Hole. 4/10 ()
Divadlo na plátně mám většinou rád ale zde přenesení hry do filmu působilo trochu křečovitě a scénář byl dost rozporuplný. Přitom celý film startuje perfektní rozverná melodie, která určitě nálaká na velkou jízdu. A někdy je to fakt dobře rozehráná zábava, někdy ubíjející nuda, kde jsem klidně 10 minut čekál na nějakou dobrou hláškou místo toho planého kecání (scény s prostitutkou a řadovými novináři u stolu a telefonů). Hlavně prostřední čast je slabší. Tohle vrchol Billyho Wildera vážně není. Ale koukat se na to dá, závěrečná pointa je vážně vtipná a hlavní dvojka funguje dle očekávání dobře. Ale chtělo by to pro ně víc prostoru, i ona sama se ve filmu tolik nevynikne. Zkrátka komedie na půl plynu. Vyzdvihnout ale samozřejmě musím původní dabing ČST s mladým panem Brabcem, který se opět do Lemmona skvěle položil. O to více to opět chtělo lepší film, kde by nebylo tolik hluchých míst. Těšil jsem se na pokračování prozkoumávání amerických retro komedií, ale tohle bylo průměrné s hluchýmí místy. ()
Spíše hořká komedie ze světa hyen zvaných novináři. Škoda, přeškoda přespříliš ukřičeného dabingu. ()
Starou broadwayskou pecku skoro o padesát let později převedl na plátno Billy Wilder. Staromódní sranda s dávkou tenkrát jistě řádně peprné satiry. Dobré. ()
Zbytečná předělávka klasiky "Jeho dívka pátek". Nemůžu se zbavit dojmu, že skoro všechny Wilderovy pozdní filmy (s možnou výjimkou "Nebožtíků") jsou jen matným odleskem jeho nesmrtelných komedií typu "Byt" nebo "Někdo to rád horké". 6/10 ()
Chvilkama až groteska, ohromně vtipný a zároveň inteligentní. Což asi u Wildera ani jinak nejde :-). ()
.....zdarilá konverzačná komédia,s minimom exteriérov,až inscenačné poňatie.... ale dobré. ()
Wilderovy komedie se mi vždy líbily, ale tohle je fakt pecka. Velice svižné, plné suchého i situačního humoru a samozřejmě osvědčená dvojka Lemmon a Matthau nemá chybu. Výborný dabing. Už dlouho jsem se u filmu takhle nenasmála. ()
Slusny film, o dvoch novinaroch a jednej miestnosti .... ale na zvysok Wilderovej tvorby /Sunset Boulevard...../to proste nema. 89 % ()
povedená komedie, která sice s dobou trochu ztrácí na atraktivitě se vším tím technickým pokrokem - nic to však nemění na atraktivnosti svižných dialogů a jednoduchého příběhu, vyplněného množstvím vtipných momentů a situací. Nenáročná odreagovačka vysokých kvalit. ()
Velice zdařilá komedie. Vtipná, hbitá, svěží, třaskající a obzvláště satirická na místní politické reálie, kdy se občané mohou stát obětním beránkem na oltáři jejich ambiciózních politických cílů. Odcházející vynikající novinář chicagského Examineru Hildy Johnson (skvělý Jack Lemmon) je shodou náhod, vytrvalosti a ponoukání svého šéfa a vlastní novinářské ctižádosti vtažen do své nejúspěšnější práce při věšení a nevěšení vězně, odsouzeného k trestu smrti. Krok po kroku se mu holá skutečnost vyjevuje sama a záleží jen na něm samotném, jak naloží se svou budoucností, kterou hodlal zasvětit své lásce a obyčejnému životu. Vydavatel Examineru Walter Burns (dobrý Walter Matthau) se snaží udržet svého nejlepšího spisovatele za každou cenu a neváhá k tomu využít a zneužít jakoukoliv příležitost. Svébytným smyslem pro humor se snaží navodit spravedlnost a nastolení rovnováhy podle svého mínění. Z dalších rolí: Hildyho čekající snoubenka Peggy Grant (půvabná Susan Sarandon), chtějící svého nastávající pro sebe a společnou budoucnost, neschopný šerif (dobrý Vincent Gardenia), který si svoji zákonnou moc vykládá po svém, novinářští kolegové a rivalové Bensinger (David Wayne), Kruger (Allen Garfield), Murphy (Charles Durning), či Schwartz (Herb Edelman), kteří nesmlouvavým způsobem následují sebemenší stopu vedoucí k velké slávě na titulních stranách, bláznivý snílek, smolař a odsouzenec Earl Williams (dobrý Austin Pendleton), ze kterého je udělán komunistický revolucionář a vrah, svérázný vídeňský doktor Eggelhofer (Martin Gabel), přivádějící sebe samotného do nemocnice, prohnaný starosta (Harold Gould), zneužívající svoji moc, novinářský novic Rudy Keppler (Jon Korkes), mající strach z nebezpečna, prostitutka Mollie Malloy (dobrá Carol Burnett), mající soucit s nespravedlivě odsouzeným, a guvernérův vyslanec Plunkett (Paul Benedict), přinášející odsouzenci milost. Novinářský hyenismus a vymýšlení v honbě za senzací a politická zlovůle a zneužití moci jsou mistrným způsobem ironizovány a zesměšňovány v této rozkošné satiře. Neboť všechna přehánění, i zneužití se dějí jen proto, že sami honiči a zneužívatelé nejsou příliš schopní lidé ve svých postech a pracovních pozicích, která zastávají. Jen se naučili chodit dokonale ve svém prostředí a zneužívají všechny nabídnuté okolnosti ve svůj prospěch. ()
Jeden z těch lepších Wilderových filmů a to zejména díky dvojici Lemmon/Matthau. Fóry se čas od času také zadařily a oproti Jeho dívce Pátek mi to přišlo svižnější, modernější (logicky) a obecně prostě lepší, zvlášť kvůli bezvadnému vyobrazení novinářského řemesla. 75% ()
Hlavnou ulohou filmov Billyho Wildera je predovsetkym divaka pobavit. The Front Page je toho uzasnym prikladom. Pribeh o senzaciechtivych novinaroch cakajucich na popravu "bolsevickeho" vraha, pripadne na akukolvek inu senzaciu, je popretkavany obrovskym mnozstvom skvelych vtipov, genialnych scen a vybornych hereckych vystupov (predovsetkym Jacka Lemmona a Waltera Matthaua). Wilder si s absolutnym nadhladom raz striela z novinarov tuziacich po akejkolvek (popripade umelo vytvorenej) senzacii, inokedy sa vnasa do "moralnosti" predvolebnych kampani. Je to proste kusok odrazajuci Wilderovo komedialne majstrovstvo. ()
32. Zlatý Glóbus za rok 1974 - nominace (3) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Jack Lemmon, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Walter Matthau ()
Říká se, že originál nelze vylepšit, ale pouze přetvořit. Billy Wilder ale svým snímkem dokázal i přes počáteční nejistotu v zásadě opak. Původnímu snímku svého neméně slavného kolegy Howarda Hawkse přidal sedmnáct minut, některé minipasáže dokázal předělat v regulérní epizodky... a i když nemám rád zbytečné roztahování a podstatně častěji si vybírám maximálně dvouhodinové filmy, výsledek je skutečně o jednu hvězdu lepší. Mnohem sympatičtější mi byla dialogová stránka, Matthau s Lemmonem opětovně potvrzují v oblasti slovních přestřelek svoji třídu, byť druhý jmenovaný zde oproti ostatním zatím viděným filmům s ním asi nejméně roztahuje svá pomyslná křídla. Walter zase není ve své prostorem malé roli tak výrazný jako Cary Grant v původním filmu, naproti tomu je ale třeba uznat, že k Jackovi se hodí úplně jiný partnerský typ, než byl neméně oblíbený elegancí hýřící podšívka. Ač jsem to s ohledem na svůj mizerný odhadovací talent nečekal, potvrdila se mi část mých slov z komentáře k původnímu filmu - scénáristická změna pohlaví rozhodně dává větší prostor pohledu na novinářskou branži, než abychom místo toho sledovali část nevyléčených bolístek z minulosti, což mi particiálně znepříjemňovalo "Jeho dívku Pátek". Naproti tomu na škodu zde nebyl vlastní Wilderův příspěvek do pléna - vzhledem k době natočení filmu totiž haličský rodák pojal dílo jako dokonalý retro pohled, od Lindbergha přes Fantoma opery, až po poctu autorovi předlohy Benu Hechtovi. Závěrem se ještě vrátím k zmínce o stopáži filmu - nejvíce se vylepšení pomocí dodatečného materiálu dotklo konce filmu. V Hawksově snímku náhlý zvrat totiž dává pocit jakési odtažitosti, zde ale vlak nedojíždí do konečné stanice způsobem přitaženým za vlasy... a ještě obsahuje vskutku nečekanou a vtipnou pointu. Své postavení tento film nemá rozhodně náhodou a ač jsem už viděl pár remaků, pro které bylo velkým triumfem, když aspoň neurážely původní zpracování (americký Oskar aj.), tak v tomto případě se tak stalo skutečně prvně, kdy mám z novějšího zpracování výrazně lepší pocit. "Společenská rubrika, knižní recenze, párkrát jsem byl i u požáru... Ale tohle je mé první oběšení." - "Buď klidný, chlapče. Pro Williamse je to také první obešění." 100% ()
Dalsi z nekonecne rady filmovych klenotu od Billyho Wildera. Film ma vyborne tempo, obsahuje neskutecny tok hlasek a dvojice Lemmon a Matthau jsou neprekonatelni. O tomto dile se neda moc co psat, to se musi videt! ()
Pan Wilder mě nikdy nepřestane udivovat. Škoda, že ke konci své velkolepé kariéry natáčel hlavně komedie (nutno podotknout, že skvělé) mohlo vzniknout více skvělých krimi, thrilleru či filmu noir. ()
Kraaaasa :) ()
Osud novináře Hildyho Johnsona (Jack Lemmon), jemuž se zachtělo vypadnout z šíleného kolotoče zpravodajství, oženit se a žít přirozený lidský život, ale místo toho je neustále vtahován jakousi podivnou silou tam, odkud chce odejít, je ve své podstatě podobný osudu většiny lidí v technologicky rozvinuté bohaté kapitalistické společnosti, kteří musí pracovat čím dál víc, a to i přesto, že kapitalismus jako nejefektivnější systém již dávno vyprodukoval a dále produkuje přehršel všeho pro to, aby lidé převážnou většinu svého času trávili v zájmových společenstvích a věnovali se osobnímu rozvoji. Tomuto paradoxu nucené hyperčinnosti při dostatku všeho, co je zapotřebí k normálnímu lidskému životu, a při současné touze lidí tento život konečně začít žít, je věnována čerstvá kritická úvaha britského antropologa Davida Graebera "On the Phenomenon of Bullshit Jobs" (Strike! Magazine, léto 2013), česky "Práce na hovno" (http://a2larm.cz/2013/09/prace-na-hovno). Graeber tento paradox nesouladu mezi lidskými představami, potřebami a přáními a reálným stavem věcí vystihuje větou: "Jako kdyby někdo tam venku vymýšlel nesmyslnou práci jen proto, abychom všichni pořád pracovali." Co je to za sílu, která nutí lidi dělat to, co často nejenže dělat nechtějí, ale dělat ani nezbytně nemusí? Graeber odpovídá, že tou sílou je tlak vládnoucí mocenské špičky, která stojí u pák a stavidel systému: "Odpověď samozřejmě není ekonomická; je morální a politická. Vládnoucí třída pochopila, že šťastné a produktivní obyvatelstvo, které disponuje spoustou volného času, je pro ni smrtelným nebezpečím. ... jestliže jedno procento obyvatel ovládá většinu dostupného bohatství, pak takzvaný volný trh odráží jen to, co považují za užitečné nebo důležité oni, nikoli zbývající procento populace." Ve filmu Na titulní straně tuto hybnou sílu zastupuje šéfredaktor Walter Burns (Walter Matthau), který všemi pravdami i nepravdami nutí Hildyho Johnsona k tomu, aby ve své novinářské práci pokračoval. Důsledná logika však vyžaduje udělat ještě větší odstup a položit otázku – A jaká síla pohání všechny ekonomické, politické, administrativní a jiné manažery a nutí je nastavovat systém lidské civilizace ne ve prospěch lidí a jejich harmonického života, ale pro existenci a prospěch technologií a informací? Co ty manažery a mocné tohoto světa oslepuje a zbavuje je pocitu lidské sounáležitosti a dělá z nich poslušné sluhy všeho toho, co lidstvo produkuje? Odpověď zní: stejně jak šéfredaktora Waltera Burnse pohání vidina vzniku nejlepší titulní strany novin, byť na jeden den, tak i manažery civilizace pohání vidina vzniku hmotných i nehmotných objektů, které těm manažerům na oplátku za svoji existenci zabezpečí moc, úspěch a slávu v lidské společnosti. "Věci nás řídí. Ale to, co vládne, nejsou ´věci´, nýbrž provoz věcí" (Adam Bernau). Pokud by si lidé přiznali to, co již dávno tvrdí fenomenologie – že veškeré hmotné i nehmotné nepřírodní fenomény (věci, informace) jsou "živé", i když vznikají a rozmnožují se hlavně prostřednictvím lidí, pak by lidská společnost byla schopna vnímat realitu jinak, čili byla by schopna pochopit, že má velmi silnou konkurenci v životním prostředí a musí se s ní dělit o zdroje, což by pomohlo nastavovat systém mnohem příznivěji k lidským potřebám samotných lidí, nikoliv strojů, financí, informací atp., jak je tomu dnes. "Na titulní straně" však napovídá, kdo vítězí a kdo nakonec zvítězí, a není to ani člověk, ani jeho lidský život. ___ Více a lépe o samotném filmu napsal uživatel sportovec. Jen, abych nezapomněla, dodám, že tento film a Obchodník se zbraněmi mají shodné počáteční sekvence – výroby novin a výroby kulky, přitom závěr jejích cesty je také stejný – i informace, i kulka končí nakonec v hlavě člověka. () (méně) (více)