Den, kdy se zastavila Země

Pozoruhodné od tvůrců je, že .... jistý pan Carpenter (tesař) sestoupí z nebes, koná zázraky, snaží se lidstvo napravit (spasit?), je hanebně zabit, vstane z mrtvých, ukáže se davu malověrných, že byl znovuvzkříšen, ohlásí návrat (nikoli nutně konkrétně svůj), pohrozí pekelnými plameny, když bude lid hřešit a vrátí se k otci na nebesa. Kde jsem to jenom.... ||| Možná nejkvalitnější béčko 50. let vůbec. (10.07.2008)

Od sci-fi z ´51s s tak béčkovým plagátom som rozhodne nečakal, že dostanem zaujímavé dospelé sci-fi, pri ktorom ma ani nenapadne sa pousmiať nad niektorými vecami (Gort robot z gumy), film pri ktorom som si znovu uvedomil akú silu má správny zvuk vo filme. Cítiť z toho tú atmosféru tých rokov aj prečo ten film vznikol a rozhodne nestratil nič zo svojho čara. Zhltol som ho ako malinu, napriek tomu že sa takýmto oldies vyhýbam. (04.01.2009)

Takže odsud mají Sabbati „Iron Mana“? Řeknu pouze to, že poselství, s kterým Latu přichází, by mělo ospravedlnit jeho cestu z jiné planety a dokázat lidem humánní nadřazenost a vyspělost mimozemšťanů, a ne být jen fašizoidní povídačkou, za kterou by zasloužil on i jeho robůtek hezky nakopat prdel. Aspoň že film samotný se nepřežil. (27.12.2008)

Kromě anti-atomové agitace a gumového golemo-emzáka nic než nuda opředená spoustou řečí, které mohly vyvolat pocity hlubokého poselství a nadčasovosti snad jen právě v době studené války. Ačkoli by se obavy daly stále považovat za aktuální i v této době (myšlenka "nezničte si svoji planetu" je přece jen natolik banální, že by snad mohla ztratit smysl jen v případě, že Zemi budou vládnout hipíci), z pohledu dnešního diváka však ztratil tento film opravdu hodně ze svého "kouzla". Postava samotného 'Klaatu' je víceméně nezajímavá, jeho identita je divákovi odhalena hned ze začátku, a tak filmu chybí jakákoli zapamatováníhodná scéna a není v něm jediný moment překvapení. (03.11.2008)

Sci-fi z padesátých let? A jéje...to se tam zřejmě budou prohánět rosolovaté stvůry s větším počtem chapadel, než má divák nervů, a budou unášet, popřípadě požírat, náležitě fyzicky vybavené a spoře oděné krásky. Nikoli. Překvapivě civilní příběh o mimozemském vyslanci, jehož byste si klidně mohli splést s úředníkem u přepážky v bance, který na naši útulnou planetu toho času chlazenou studenou válkou a právě se vzpamatovavší z války světové přichází s vizí míru, vlastní nemálo styčných bodů s Heinleinovým Cizincem v cizí zemi a má hodně co říct i dnes. Ne-li více, protože tehdy byl svět alespoň v myslích většiny lidí jasně rozdělen a strany ostře vymezené, což se o současnosti věru tvrdit nedá. Den, kdy se zastavila země jsem viděla před hodně dlouhou dobou, ale uvízl mi přímo neoperovatelně. Spolu s vědomím - posíleným scénou na arlingtonském hřbitově - jak nesmyslné, neskutečné a absurdní se pouhým otočením úhlu pohledu mohou zdát věci, vůči kterým jsme otupěli tak, že se nad nimi vůbec nepozastavíme. (16.08.2007)