West Side Story

Pár dní před premiérou Spielbergovy verze jsem si rád připomněl film, který mě kdysi velmi bavil... A nepřekvapivě mě zase velmi bavil. Ona je totiž hudba Leonarda Bernsteina pořád stejně geniální, Sondheimovy texty jsou pořád tak zábavné a výstižné, choreografie tanečních čísel úžasná a do úkroku promyšlená, nasazení všech herců/zpěváků/tanečníků je nakažlivé (ano, Tony je pořád nejméně zajímavý, ale to už je takový úděl tohoto druhu hrdinů) a Wiseova režie, ačkoliv z ní pořád cítím víc divadlo a ateliéry než opravdový film, je pořád tak vtahující. Všiml jsem si ale něčeho, čeho nikdy předtím ne. Po každém čísle je ve filmu pauza, tišší chvilka jako stvořená pro stoprocentně zasloužený aplaus. Říkal jsem si, jestli to byl úmysl... A on byl. Lidé v kinech West Side Story prý běžně odměňovali bouřlivým potleskem, jako kdyby byli v divadle, a zajímá mě nejen, jestli bude prostor pro potlesk také ve Spielbergově verzi, ale hlavně jestli se bude také tleskat. Přál bych si, aby ano, aby se současný divák, přenesený o šedesát let zpět, dokázal taky tak bavit. Tak uvidíme. (06.12.2021)

Ach Romeo, Romeo, proč nejsi Portoričan? Na West Side Story mi vadí jediná, leč podstatná věc - spoléhá se jen na sílu příběhu lásky, která překonává svár dvou komunit, a úplně pomíjí, že síla Shakespearovy hry je v textu. Dialogy West Side Story jsou sadistickou kanonádou takových duchamorných banalit, že se chce zvolat: "Zpívejte, tančete, ale už proboha nemluvte!" 70% (03.01.2007)

Dnes som zistil, že muzikály mi príliš nesedia. A už vonkoncom nie také, ktoré sa dĺžkou rovnajú dvojdielnemu dokumentu o druhej svetovej vojne (asi preháňam). Ale práve táto kritika je momentálne nepodstatná. WST patrí vo svojej kategórii medzi jednoznačné klenoty. Akoby som potom mohol sprzniť jeho hodnotenie len kvôli môjmu vkusu? Nemôžem. Prečo my však naopak o niečo neskôr natočená Pomáda sadla (ako riť na šerbeľ)? Ťažko povedať. WST má isté pasáže, kde by bolo hodno bez hanby zavŕtať päť hviezd a tie druhé, na ktoré je celá slovná zásoba primalá . Ku príkladu na prvý bod predošlej vety môžem doložiť pieseň "America" a jej tanečnú choreografiu. Tak dokonalá scéna, že si ju budete púšťať dokola a dokola.. Čo viac povedať? Asi len "Puerto Rico, My heart's devotion .." (27.05.2010)

Tak úchvatně naivní snímek se opravdu jen tak nevidí. Čert vem, že to je jen další z milionu přepisů Romea a Julie - fantastická atmosféra 50./60. let z tohoto muzikálu skutečně doslova dýchá, nádherná hudba pak celý dojem jen podtrhuje. Plně chápu každého z těch deseti Oscarů. Možná s tou chválou přeháním, ale nic jiného k tomuto počinu snad ani říci nelze. Je to zkrátka klasika a jedna z neodmyslitelných povinností filmového diváka. (20.10.2011)

Je pravda, že na muzikály zrovna nejsem (s výjimkou Formanových Vlasů, nebo bizarního Rocky Horror Picture Show). Ale tenhle muzikál patří mezi ty skutečně kvalitní a to ani ne tak tematizací Romea a Julie (kterýžto archetyp lásky nabývá spolu s rostoucím věkem, zkušenostmi a cynismem nevyhnutelný punc pohádky). Spíše bych vyzdvihl (na svou dobu) poměrně troufalou výzvu k toleranci mezi lidmi, nehledě na barvu kůže a na jejich sociální zázemí. Vůbec celá ta demýtizace Ameriky musela stát autory beztak hodně odvahy a už za to by jim mělo patřit velké uznání. (18.03.2016)