Dětská hodinka

William Wyler patřil k hrstce režisérů, kteří dokáží natočit klenot v kterémkoliv žánru. Romantická komedie, muzikál, film-noir, historický velkofilm a zde psychologické drama o maloměšťáckých předsudcích, inspirované skutečnými událostmi. V hlavní roli exceluje Audrey Hepburn, která rozhodně není jenom tou roztomilou tvářičkou, jakou známe z Prázdnin v Římě. Talent pro vážné role zde po zazáření v Bytu předvádí také Shirley MacLaine, nemluvě o silných hereckých kreacích ve vedlejších rolích (měl jsem sto chutí zavřít tu malou vztahovačnou dívenku do chladné sklepní místnosti bez oken – tak intenzivně mi šla na nervy). Wyler dbá pečlivě promyšleného rozestavení postav v každém záběru, díky čemuž dosahuje nečekané působivosti. Svůj cit pro různé hloubky ostrosti (a tím pádem různé emoce, jež záběr vyvolává) předvedl Franz Planer již ve Snídani u Tiffanyho, také zde mnoha záběrům dominuje Audrey Hepburn, přičemž v samém závěru, kdy nedělá nic jiného, než že jde, jakoby jí ležel u nohou celý svět. Šance na úspěch Dětské hodinky u dnešního diváka je vysoká, Wyler zabalil silný a autentický příběh do hávu, který ani po čtyřiceti letech nepůsobí obnošeně. 85% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Eddard (17.02.2009)

,,MÁM OSEM PRSTOV! VIDÍTE? A DVE HLAVY. SOM MONŠTRUM!“ __ William Wyler a jeho ďalší veľký film. Nakrútený komorným spôsobom , zato pojednávajúci o devastujúcej sile pôvodne detinsky mysleného klamstva a o – na vtedajšiu domu – veľmi chúlostivej téme. Vplyvom cenzúry pritom priateľstvo oboch žien je tendenčne označené ,,mileneckým“ , preto slovo ,,lezba“ vo filme nikdy nezaznie a na ešte väčšiu škodu neuvidíme ani vystrihnuté zábery so Shirley McLaine. Téma homosexuality ako spoločenského tabu o ktorom sa jednoducho nehovorí je výborne vidieť v scéne, kedy sa Audrey Hepburn dozvedá o svojom obvinení vzdialená v zábere za sieťovými dverami a bez počuteľných dialógov. Ďalší mimoriadne nakomponovaný záber prichádza v závere, kedy sa Karen snaží dostať do Marthynej izby a mi už na základe tieňa vieme, čo sa stalo. Hoci sa téma rozvíja pozvoľne, časom sa zásluhou výborných hereckých výkonov (MacLaine tu jednoznačne predbieha Hepburn a krpatú Balkin by som osobne zahrdúsil) začína vyostrovať a vďaka Wylerovým réžijným nuansám nemožno k výsledku zachovať chladný postoj. Hudba Alexa Northa sa v niektorých momentoch štylisticky podobá na diela Bernarda Herrmanna a dokáže ešte viac umocniť niektoré dramatickejšie scény. Na základe uvedeného pri rozmýšľaní o výslednom hodnotení som preto napokon zvolil plný počet hviezd. (887. hodnotenie, 82. komentár k filmu) (10.04.2020)

Myslím, že Einstein kedysi povedal, že zničiť klebetu je ťažšie, ako rozbiť atóm. A William Wyler o tom nakrútil skvelý film podľa úspešnej divadelnej hry Lillian Hellman (podľa predlohy ktorej nakrútil výborné Lištičky). A aj keď Audrey Hepburn je mojou najobľúbenejšou herečkou, uznávam, že Shirley McLaine tu podala jeden z najlepších výkonov vo svojej kariére. Háklivosť témy, ktorá mi pripomenula Vintenbergov Hon nakrútený o polstoročia neskôr, vytvorila gradované napätie a nútila postavy meniť k nej podľa aktuálnej situácie svoje postoje. A puritánske, pokrytecké prostredie, ktoré nie je špecialitou amerických malomiest, vytvorilo k dramatickému príbehu ľahko načrtnuté kulisy. (26.10.2020)

Detská hodinka ma na hodinu a trištvrte absolútne emocionálne rozobrala. Rovnako, ako skoro každý Wylerov film. Formálne síce konvenčné, ale k téme a prostrediu sa tento statický režisérsky neviditeľný štýl hodí. Vyniknú tak výkony snáď možno dvoch najsympatickejších herečiek, aké Hollywood kedy mal a jedno vtelené zlo, pred ktorým by utiekol späť do pekla aj sám Damien z Omenu. Liberalizmus 60tych rokov neznamenal iba riešenie rasistických otázok, ale aj nahliadnutie do otázok sexuálnych a v tomto prípade aj iný pohľad na dieťa vo filme ako iba na roztomilý doplnok hollywoodskej zábavy. Citové "vydieranie", ako sme zvyknutí z Dogmy o niekoľko desaťročí neskôr a nie je teda prekvapením, že námet minuloročného Vinterbergovho Honu tento film v základných rysoch značne pripomína a nebude to asi náhoda. Som rád, že Wyler našiel odvahu na koniec, aký film má a aj napriek uzavretosti deja má divák stále možnosť premýšlať o budúcnosti postáv. (20.06.2013)

Ono být lesbička dneska není nejjednoduší, natož v šedesádých letech. I Wyler je trošičku bál, jak to příjme veřejnost, proto si můžete všimniut, jak opatrně do toho šel a že ve scénáři není nikde na plnou hubu nějaký coming out a nebo slovo gay, homosexuál nebo něco podobného. __ Audrey může hrát cokoliv a stejune bude ta nejvíce nejkouzelnější ženská na světě. (26.06.2009)