Delikatesa

Krásný malý francouzský film o vaření a o lidech. Vůbec bych se to nebál nazvat Dobrým ročníkem místo vína o jídle z 18. století.  Překvapil mne silnější společensko-historický přesah než jsem čekal a vůbec ne tak na sílu jako z Hollywoodu.  Už dlouho jsem tu nebrečel, proč se takový film nenatočí u nás, tak tady to máme. Odehrává se to asi ve dvou kulisách, kterých je u nás v historickém provedení habaděj. Snad se jednou dočkám doby, kdy se v nich budou točit takovéto milé žánrovky, kde se nekozí Kerekes nebo tam není Langmaier někomu nevěrný. 8/10 (22.05.2022)

Filmy, jejichž ústředním tématem je vaření, nemám zrovna moc v oblibě, ale tohle lehce komediální drama na mě opravdu zapůsobilo a i když si říkám, že to nejpodstatnější tady už bylo napsáno, stejně mi to nedá, abych něco nepřipsala. Podle mého mínění Delikatesa nabízí vybrané pokrmy, které nasytí a uspokojí nejen tělo náhodných poutníků (mezi něž se počítám), ale také jejich duši. A aby toho nebylo málo, tak zároveň lahodí oku. (80%) (17.04.2023)

Musím přiznat, že jsem se na tuto trnitou cestu za historicky první michelinskou hvězdou těšil. Výsledný dojem ale za mými očekáváními výrazně zaostal. Tvůrci sice poukázali na vztah šlechty k poddaným, ale kromě toho vypadalo všechno ostatní jako naivní selanka. Život prostého člověka v předrevoluční Francii skýtal mnohem strašlivější obraz. Tam nešlo o to, že měli chudí lidé chleba jen tehdy, když ho ukradli, problém byl v tom, že ho neměli kde ukrást, a proto často spásali mech, kůru a kořínky. No, ale zase mohli jíst ty koláče, že ano? Což o to, zboží by bylo, ale aby se dostalo na místo určení, musel by za něj někdo zaplatit. A ať jsem Dumas, jak jsem Dumas, nevydumal jsem, kde bral hlavní hrdina na to své vyvařování prostředky (zvlášť, když k tomu všemu ještě vedl svůj sociální program). Tvůrci se ale v rámci zachování hybnosti svého projektu rozhodli ignorovat takové podružné detaily a pustili se do příběhu restauratéra- průkopníka a skutečného otce- zakladatele reklamního průmyslu, který se neváhal postavit vrchnosti a položil tak základy Velké francouzské revoluce. Nemuselo to být špatné, ale tato forma byla poněkud chabá. / Poučení: Řekni to bramborou. 2*+ (20.01.2023)

Mdlé. 1)  Je to pomalé, příliš mdlé s nelogičnostmi v ději. Kdybych dostal v restauraci takové jídlo, jako je tento snímek, už bych se tam neukázal._____ 2)  Na film mě nalákal 37letý Benjamin Lavernhe (vévoda de Chamfort), to jsem ovšem netušil, že tam bude hrát jen malou vedlejší roli. Jinak mě zaujal 28letý Lorenzo Lefèbvre (syn Benjamin). (05.06.2023)

Príjemný historizujúci film o počiatkoch francúzskej gastronómie postavenej na kuchárskom majstrovstve lákajúcom vyskúšať delikátne pokrmy ponúkané v reštauráciách, ktoré už nepatria len šľachte ale aj obyčajným ľuďom. Atmosféra vytvorená produkciou je ľahká a hoci sú problémy, s ktorými sa musí kuchár Manceron vyrovnať dostatočne dramatické, celkovú atmosféru to veľmi neovplyvní. Dôležité sú tu skôr vzťahy a tvorivá atmosféra medzi členmi Manceronovej domácnosti, hlavne Louise, v ktorej túžba pomstiť sa vojvodovi Chamfortovi nakoniec prerastie do lásky k Manceronovi a gastronómii vôbec. Ich herecké výkony sú pritom prirodzené a bez zbytočných gest. 65% (23.10.2023)