Vzpoura hraček

Česk(oslovensk)á loutkohra byla vždycky na hodně dobré úrovni a Hermína Týrlová patřila vždycky k její špičce. Na tenhle krátký film jsem úplně náhodou narazil (škoda že) až dnes ráno. Prostě jsem zapl telku a zrovna to dávali. Mohl jsem se, vzhledem k roku výroby a lehce tehdy tendenční tématice, klidně ušklíbat, ale rychle by mě to přešlo. Ta loutkohra, veškeré triky, jsou jednoduše perfektní. Výborná práce, která mě hned pohltila a k mému překvapení mého dvouletého syna taky. Jsem rád, že jsem to viděl, i když s asi dost velkým zpožděním. Krásná práce. (03.11.2011)

Zřejmě nejlepší z animovaných filmů Hermíny Týrlové, což už je samo o sobě záruka vysoké kvality. Jak si žádala poválečná doba, snímek vyniká svou angažovaností, tady je ovšem funkční, jelikož reflektuje období Protektorátu a namířena je proti německým okupantům. Vzpoura hraček proti příslušníku Gestapa, který chce zatknout českého řezbáře a výrobce hraček (který se sám dopouští vzpoury, jelikož vyřezal figurku karikující samotného Führera), je úžasnou a obdivuhodnou revoltou ducha a symbolizuje to nejlepší z druhého československého odboje (po hříchu toho nebylo zrovna moc, Benešidíky za naplánovaný a realizovaný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha...). Výjimečná poválečná atmosféra je ze snímku hodně cítit. Formálně překvapí hodně progresivní propojení hraného a animovaného filmu, loutky i animace jsou typicky ,,týrlovské" a celý film symbolický - i hračky poznají a odsuzují zlo a bezpráví... Vyjímečný dětský pololoutkový protifašistický film, který se může směle měřit s podobně laděnými snímky z dílny Walta Disneyho - kupříkladu legendární Der Fuehrer's Face z roku 1942... (03.09.2008)

Geniální zobrazení jediného českého schopného druhého odboje, jejž reprezentují dřevění vojáčci, hasiči, pejsek i další jedinečné postavičky. Linkersova esesáka vám nemůže nebýt líto, když vidíte, v jakém marastu se tu octl, že mu došly všechny náboje a ta dřevěná banda mu ne a ne dát pokoje. A sám führer, chudák, úpí někde v kamnech! (31.01.2005)

Vzpoura hraček je legendární groteskou plastické symbiózy hraného filmu s loutkovým. Účty krutosti válečného běsnění je moudřejší vystavovat se šarmantním nadhledem, což velkolepé galapředstavení fantazie Hermíny Týrlové (za režisérské spolupráce Františka Sádka) dokonale naplňuje. Výsměch poraženému světovému nepříteli je tu zdrojem všeobecné úlevy, Eduard Linkers byl ideálním představitelem všehoschopného úlisného nacisty a Jindřich Láznička se uzdravil svou úlohou hračkářského mistra Josefa Hoblíka. Zlo musí být po zásluze potrestáno a je celkem jedno, zda-li ty způsoby evokují něco hrdinského, nebo se dopřává prostor pro uličnickou duši hravé Hermíniny podstaty. Choreografická souhra prastarých a již dávno zapomenutých hraček je úchvatná, míra potrestání se nestává vulgaritou, ale vyznačuje se důvtipem, rozverností a radostí ze života. Rozkošné to pobavení při záslužném potrestání nacistické zlovůle. (19.09.2020)

Zřejmě jeden z prvních moderních českých animovaných filmů, zakladatelské dílo české školy tohoto uměleckého subžánru, které nás od prvních záběrů minimálně zdvojenou symbolikou vtahuje do ovzduší stále přetrvávající radosti z osvobození z nacistické okupace. Koordinované akce náhle oživlých hraček vzbuzují ve mně asociace na květnové české povstání z předcházejícího roku. Tehdy stále originální a navíc skvěle zvládnutá myšlenka na propojení animovaného a hramého filmu byla pro mne v dětském věku, kdy jsem tento film viděl poprvé na školním představení, zjevením. Zjevením je pro mne i dnes. Stejně tak jako jeho tvůrkyně, kterou jsem ponejprv poznal ve velkém dokumentárním cyklu Československé televize o historii a tvůrcích našeho animovaného filmu; uváděl ho režisér Eduard Hoffmann. Baťovy příspěvky se zkrátka objevují i tam, kde bychom je nejméně čekali. (26.08.2007)