Wilhelm Hauff

Pokud by se někdo zeptal většiny maturantů, který básník a spisovatel zemřel ve věku dvaceti čtyř let, absolutní většina z nich by odpověděla, že Jiří Wolker. Samozřejmě by ve své odpovědi měli pravdu. Zcela opomenut by tak však byl jeden z významných autorů pohádek a příběhů pro děti, který v tragické smrti při nedožtí se ani čtvrt století věku našeho básníka o sto let předstihl.

Wilhelm Hauff, autor pohádek, které zpestřují dětství již několika generacím malých čtenářů, se narodil ve Stuttgartu jako jedno ze čtyř dětí svých rodičů. Tatínek mu zemřel, když mu bylo pouhých sedm let. S matkou a sourozenci potom žil u svého dědečka v Tübingenu. Velkým lákadlem a zároveň zdrojem vzdělání a inspirace pro něj byla dědečkova knihovna. V roce 1817 začal studovat v klášterní škole v Blaubeurenu, o tři roky později zahájil studium filosofie a teologie na universitě v Tübingenu. Na této škole se stal členem studentského nacionalistického spolku Tübinger Burschenschaft Germania. Po skončení studia se nestal ani filosofem ani teologem, ale domácím učitelem v rodině ministra války Ernsta Eugena Freiherra von Hügela (ministr v letech 1829-1842, mj. byl jedním z velících důstojníků v bitvě u Borodina).

V té době začal psát pohádky, jejichž náměty jsou inspirované starými bájemi, mýty a orientálními Pohádkami tisíce a jedné noci. Jednotlivé příběhy spojuje rámcový příběh (obdobnou formou je vyprávěn třeba Dekameron), který určuje nejen ráz jednotlivých pohádek, ale dává jméno i každému ze tří almanachů, které autor napsal. Almanach Karavana (1825) představuje příběhy, které si vyprávějí kupci při dlouhé cestě přes poušť; z této knížky dětem nepochybně nejvíce utkví příběh o uťaté ruce. Není mnoho pohádek, kde by byla krásné, i když proradné, dívce uříznuta hlava. Hrdina je za svůj čin, kterého se dopustil v omylu, krutě potrestán. Druhý almanach, Šejk z Alexandrie a jeho otroci (1926), má ústřední příběh, který vyznívá optimističtěji. Almanach představuje vyprávění otroků, kteří šejkovi tradičně, na památku jeho uneseného syna, vyprávějí příběhy a následně jsou propuštěni z otroctví. Nebyla by to pohádka, aby se jednoho dne jedním z propuštěných otroků nestal i šejkův ztracený syn. Název posledního almanachu, Hospoda ve Spessartu (1827), je dobře známý nejen čtenářům, ale i divákům. Slavná filmová verze pohádky z roku 1958 se od knižní předlohy odlišuje, přesto se stala tak oblíbenou, že si vysloužila volná pokrčování ve filmech STRAŠIDLA ZE SPESSARTU (1960) a ZLATÉ ČASY VE SPESSARTU (1967). Tyto filmy, ačkoliv se jedná o podařené počiny, však už s Hauffovými pohádkami nesouvisí ani vzdáleně.

Hospoda ve Spessartu není jedinou z Hauffových pohádek, která zaujala filmaře. Již v roce 1921 se filmového zpracování dočkaly hned tři z nich, dvě z prvního almanachu, a to O kalifu čápovi a Malý muk, a O trpaslíku Nosovi z druhého almanachu. Pohádky O kalifu čápovi a O trpaslíku Nosovi vznikly v Rakousku, poslední z pohádek byla natočena v Německu. Hauffovy pohádky nebyly oblíbené pouze v rodné zemi spisovatele a německy hovořících sousedů. Svých filmových, ať už hraných nebo animovaných, adaptací se Hauffovy pohádky dočkaly i v Sovětském svazu nebo u nás. Orientální pohádka o Labakanovi má dokonce dvě české verze. Moudrým vtipným pohádkám na atraktivitě neubral ani vstup do nového milénia, tak v roce 2003 opět spatřil světlo světa trpaslík Nos v ruské animované pohádce MALÝ NOSÁČEK a v roce 2008 v hrané německé verzi. Jistě to není naposledy, kdy filmaři sáhli do starých pohádkových almanachů, aby další a další děti mohl provázet kalif čáp, trpaslík Nos, Malý Muk, za anglického šlechtice převlečený opičák, nebo zrádná krásná Bianka.

Wilhelm Hauff se roku 1927 po návratu ze studijní cesty po Francii, Flandrech a Německu oženil se svou sestřenicí Luisou. Krátké manželství, které skončilo smrtí spisovatele, trvalo necelý rok. Hauff onemocněl tyfem, jemuž podlehl. Těsně před smrtí se ještě dočkal narození dcery Wilheminy. Básník ale především autor pohádek, které ještě téměř dvěstě let po jeho smrti probouzejí dětskou fantasii, zemřel, aniž by mu osud dopřál vyprávět pohádky vlastnímu dítěti.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková