Růžena Lysenková

Růžena Lysenková se narodila 26. prosince 1918 v dnes maďarském městě Diósgyőr u Miškovce, které tehdy mladé Československo řadilo mezi své územní nároky vůči tehdejšímu Uhersku. I přes protest rodičů vystudovala pražskou Státní konzervatoř (1938 – 1940) u Anny Iblové a Jiřího Plachého.

Už za studií statovala v pražském Národním divadle, ale angažmá u kamenných divadel zprvu odmítala a působila v letech 1940 – 1943 u kočovných divadel (Divadelní společnost Františka Sece, Středočeská činohra Josefa Burdy). Následně se usadila v Praze a hrála v Nezávislém divadle Alhambra (1943 – 1944) a v Pražském lidovém divadle (1944 – 1945). Místo do Národního divadla po válce nastoupila do Divadla na Vinohradech (1945 – 1948).

Po krátkém působení v Divadle státního filmu (1948 – 1951) se Lysenková až do odchodu na odpočinek usadila v Městských divadlech pražských (1952 – 1982). Vystupovala také s ochotníky, na zájezdech a na estrádách.

Sama Růžena Lysenková se označovala za „pudovou" herečku hrající srdcem a smysly. Prokázala mj. nesporné herecké kvality, kultivovaný humor, cit pro konverzační pohotovost, lidskost a až lyrickou něhu.

Velké výkony podala ve hrách „Zuzana Vojířová" (Zuzana Vojířová), „Večer tříkrálový" (Marie), „Miláček" (Clotilda), „Páni Glembayové" (Baronka Castelliová), „Sestup Orfeův" (Dolly Hammová), „Pygmalión" (Líza Doolittlová), „Lazebník sevillský" (Rosina), „Višňový sad" (Duňaša), „Jedenácté přikázání" (Ema), „Stalo se v dešti" (Věra), „Já, k čertu, žiju rád!" (Hortensie), „Liška a hrozny" (Kleia), „Srpnová neděle" (Vachová), „Sňatková podvodnice" (Kamila), „Fidlovačka" (Cibulcini), „Ohňostroj" (Pavla), „Svatba sňatkového podvodníka" (Kamila Šípková), „Velbloud uchem jehly" (Dáma), „Liliomfi" (Erzsi), „Mína z Barnhelmu" (Františka), „Útěk" (Ljuska) a nebo „Bláznivá ze Chaillot" (Josefína).

Ač sama film v lásce neměla, v 50. a 60. letech v něm byla celkem často zaměstnávána. Ovšem česká kinematografie nikdy Lysenkové neposkytla velkou roli hodnou jejího talentu. Ač na konci války měla být obsazena do titulní úlohy ve Vávrově filmu ROZINA SEBRANEC (1945), nakonec byla nahrazena Marií Glázrovou.

Ve filmu se začala zjevovat až od konce 40. let v malých postavách sekretářky (PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ), Márinky (VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI), učitelky Marty (MORDOVÁ ROKLE), družstevnice Vaňkové (CESTA KE ŠTĚSTÍ), Zoubkové (NA KONCI MĚSTA), sousedky (MUŽ V POVĚTŘÍ, ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE a PROBUZENÍ), tety Dražilové (JURÁŠEK), vychovatelky v internátu (ŠTĚŇATA), švagrové Marie (ÚTĚK ZE STÍNU) a kuchařky (LIDÉ JAKO TY).

Od druhé poloviny 60. let se Lysenková přes 70. a 80. léta představila opět jen v malých úkolech na snímcích DÁMA NA KOLEJÍCH (ředitelova žena), ODVÁŽNÁ SLEČNA (sociální pracovnice Nohejlová), PUMPAŘI OD ZLATÉ PODKOVY (matka Stejskalová), VERONIKA (bytná) a ATRAKCE ŠVÉDSKÉHO ZÁJEZDU (švédská turistka).

V období 50. a 60. let se pouze dvakrát uvedla ve významnějších rolích závistivé manželky Karla Pokorného (hrál Vlastimil Brodský) Boženy v Kadárově a Klosově satiře TŘI PŘÁNÍ (1958) a matky hlavní hrdinky Lidunky (Lucie Žulová) Jiřiny Kotrbcové v komedii PANENSTVÍ A KRIMINÁL (1969) Václava Lohniského. Poznala i práci na studentských (POUČENÍ a LÉK), krátkých (O LIDECH PŘED PULTEM A ZA NÍM II. EPOCHA) a slovenských snímcích (DEMOKRATI).

Své umění kromě divadla a filmu zanechala i v rozhlase („I chudák má čest", „První varování", „Linka důvěry" ad.), dabingu (KLUB PICKWICKOVCŮ, SNĚHOVÁ KRÁLOVNA, VŠECHNO TEPRV ZAČÍNÁ, ACH, TY ŽENY! atp.), televizních filmech (GENERÁL WASHINGTON A ČARODĚJ, POLKA JEDE DO SVĚTA, KOLOTOČ, TICHÝ SVĚDEK, VĚTRNÁ SETBA, ČAS JEŘABIN atd.) a seriálech (PÍSEŇ PRO RUDOLFA III., HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, CHALUPÁŘI, ŽENA ZA PULTEM, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO či DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY).

Provdána byla jako Růžena Geislerová, jejím synem byl lékař a japanolog Petr Geisler (1949 – 2009), dcerou herečka Zuzana Geislerová (*1952), bývalým zetěm herec Pavel Soukup (*1948) a vnučkami výtvarnice a zpěvačka Lenka Geislerová (*1975) a herečky Anna Geislerová (*1976) a Ester Geislerová (*1984).

Získala Vyznamenání Za vynikající práci (1969) a Cenu Senior Prix (1994). Poslední léta života, již těžce nemocná, herečka dožila v ústraní. Růžena Lysenková zemřela 6. září 2013 v Praze ve věku vysokých nedožitých pětadevadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour