Biografie
Herečka Stella Májová (vlastním jménem Stella Weingärtnerová) se narodila 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě. Dětství však prožila se svými rodiči a starším bratrem Jiřím (1920 – 1998), pozdějším tenoristou olomoucké opery, ve městě Mělník.
Již v dětství navštěvovala taneční školu Valy Katzové v Praze, kde se projevilo její pohybové nadání, mimo tanec hrála i klavír. Jako studentka reálného gymnázia hrála s místními ochotníky, mimo jiné také hru „Příklady táhnou“, kterou považovala za svou osudovou, byl to později její první film.
Roku 1939 se přihlásila ke zkouškám na konzervatoř, kam ji připravovala o pár let starší herečka a zpěvačka Eva Prchlíková. Na školu však nenastoupila, protože získala roli v připravovaném filmu režiséra Cikána PŘÍKLADY TÁHNOU, zde si zahrála roztomilou vnučku Jarmilku po boku Růženy Naskové, Nataši Gollové, Jana Pivce a dalších tehdejších hvězd. Brzy začaly přicházet další role a to ve filmech STUDUJEME ZA ŠKOLOU (studentka Eva Vichorová), PROSÍM, PANE PROFESORE! (studentka Jiřina Zemancová) od Zdeňka Gino Hašlera, ARTUR A LEONTÝNA (sestra Dolfi) s Lídou Baarovou, v úspěšné Fričově BARBOŘE HLAVSOVÉ (Vlasta Kvěchová), Cikánově filmu PRO KAMARÁDA (Tynča) a v Krňanského ŽÍZNIVÉM MLÁDÍ (Liduška Králová).
V první polovině 40. let se zasnoubila s pozounistou Janem Čížkem, který však roku 1944 zemřel na tuberkulózu. Mimo hraní navštěvovala také hodiny zpěvu u slavného tenoristy Tina Pattiera a Roberta Rosnera. Od roku 1943 do roku 1944 byla v angažmá v Divadle Oldřicha Nového, kde po jeho boku hrála ve hře „Komediant“ od Františka Kožíka a dále v inscenaci „Jedenáctý v řadě“. Po uzavření všech divadel prodlela konec války v totálním nasazení v továrně na léky v Modřanech. Po válce, kdy byla situace v divadle chaotická hrála spolu s Růženou Šlemrovou, Raoulem Schránilem a Nelly Gaierovou zájezdová představení po venkovských divadlech.
Poté hrála v divadle Alhambra (1947 – 1948) ve hře „Děcko“, které umí všecko a v protikomunistické hře „Agitka“, po únoru 1948 však bylo divadlo uzavřeno. V letech 1948 – 1949 byla v angažmá v Novém divadle a nadále se věnovala hlavně zpěvu. V 50. letech získala angažmá v Divadle Fidlovačka (1952 – 1958), kde vytvořila mnoho krásných rolí, zazářila například v „Polské krvi“, „Vinobraní“, „Krásné Saskii“, „Loutce“. Měla dokonce hostovat v divadle v Německu, ze všeho ale bohužel sešlo, kvůli udání jedné známé herečky.
Roku 1954 hrála v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… princeznu Zpěvanku po boku Jana Wericha, díky kterému se roku 1958 dostala do divadla ABC (1958 – 1962). Objevila se také ve filmech jako byl STŘÍBRNÝ VÍTR (Stázka), ANDĚL NA HORÁCH (sekretářka závodní rady), VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (slečna Irma), PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (vévodkyně Glorie). Později v úspěšné komedii „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (stále omdlévající přítelkyně Gerta), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU...! (pracovnice komparzního rejstříku), CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ… (čiperná tetička z Ameriky Róza), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (překladatelka), SAMOROST (matka) a jiných. Hrála též v televizi a rozhlase.
Úspěšná byla i na divadle, v Městských divadlech pražských (1962 – 1991), vytvořila mnoho krásných rolí jako byla „Zlodějka z Londýna“ pod režií Alfréda Radoka, „Zkrocení zlé ženy“, „Charleyova teta“, poslední její role byla ve Švandrlíkových „Černých baronech“. Velký obrat v životě Stelly Májové nastal v devadesátých letech, kdy se sblížila s Jaroslavem Mrázem, kterého znala již od mládí a který pobýval dlouhá léta v zahraničí. Po čase se za něj provdala a odešla do USA. Roku 1998 její manžel zemřel a paní Stella se rozhodla v Americe zůstat.
8. června 2001 získala Cenu Masarykovy akademie umění, o dva roky později vydala ve spolupráci s Věnceslavou Dezortovou svou memoárovou knihu „Kam až mě osud zavál“ (2003).
Stella Májová přežila svého manžela o více než deset let. Hodně cestovala, užívala si života, udržovala si dobrou fyzickou kondici, ráda řídila automobil, hrála v kasinu a ze zábavy prodávala v obchodě s textilem. Zemřela po krátké nemoci, 5. listopadu 2009, v nemocnici ve městě Falbrook, kde žila od svého odchodu do Ameriky a kde je spolu s manželem také pohřbena...
Herečka
Filmy | |
---|---|
1987 |
Přátelé Bermudského trojúhelníku |
1986 |
O Popelákovi (TV film) |
1983 |
O velkém nosu (TV film) |
Samorost |
|
1982 |
Střepy nesou někdy štěstí (TV film) |
1981 |
V podstatě jsme normální |
1980 |
Co je doma, to se počítá, pánové... |
Den velkého ticha (TV film) |
|
Starožitníkův krám (TV film) |
|
1976 |
Zítra to roztočíme, drahoušku...! |
1974 |
Lidé z metra |
Poslední královna (TV film) |
|
1973 |
Bratranec Pons (TV film) |
1972 |
Kamenný kvítek (TV film) |
Záhada červeného pudru (TV film) |
|
1971 |
Mrtvý princ (TV film) |
Trapasy II (TV film) |
|
1970 |
Vražedný týden (TV film) |
„Pane, vy jste vdova!“ |
|
1969 |
Zabil jsem Einsteina, pánové... |
1961 |
Netopýr (TV film) |
1959 |
Princezna se zlatou hvězdou |
1958 |
Muž mnoha tváří (TV film) |
1957 |
Přítel lhář |
1955 |
Anděl na horách |
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava |
|
1954 |
Byl jednou jeden král... |
Stříbrný vítr |
|
1943 |
Žíznivé mládí |
1942 |
Barbora Hlavsová |
Kníže Václav |
|
1940 |
Artur a Leontýna |
Pro kamaráda |
|
Prosím, pane profesore! |
|
1939 |
Příklady táhnou |
Studujeme za školou |
Seriály | |
---|---|
1982 |
Malý pitaval z velkého města |
Včelař (E04) |
|
1981 |
Poprvé... |
Velitel |
|
Velký den (E04) |
|
1979 |
Třicet případů majora Zemana |
Mimikry (S03E09) |
|
1976 |
Der Knabe mit den 13 Vätern |
Dokumentární | |
---|---|
1941 |
II. Filmové žně |
Divadelní záznam | |
---|---|
1971 |
Prolhaná Ketty |
Krátkometrážní | |
---|---|
1982 |
Bakaláři (seriál) |
Nevěra (S11E27) |
|
1976 |
Bakaláři (seriál) |
Kufr (S05E26) |
Host
Pořady | |
---|---|
1985 |
Kavárnička dříve narozených |
1963 |
Babiččina krabička |