Věra Bublíková

Věra Bublíková se sice narodila na Slovensku, ale její život je spjat především s Valašskem. Vystudovala gymnázium ve Valašském Meziříčí a již tehdy se ochotnicky věnovala divadlu. Poté pokračovala ve studiích na DAMU, která dokončila v roce 1950. Následně získala své první angažmá v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1950-1961), načež odešla do Prahy, kde působila ve Studiu Československého filmu (1961-1963), poté několik sezón hrála v Divadle J. Průchy v Kladně (1963-1969), pak si ji vyhlédl uznávaný režisér Otomar Krejča, který ji angažoval do Divadla Za branou (1969-1973). Poslední divadelní štací Věry Bublíkové bylo Divadlo S. K. Neumanna v Praze (1973-1987). Po odchodu do důchodu pak pohostinsky hrála v Divadle Na Fidlovačce a ve Vinohradském divadle. Od počátků své divadelní kariéry inklinovala Bublíková k charakterním postavám s výstižným psychologickým herectvím. Vynikla v klasických hrách (Maryša, Hamlet, Strýček Váňa), uplatnila se ale i v moderně.

Ještě v době svého olomouckého angažmá získala Bublíková první filmovou roli – šlo o vedlejší postavu učitelky Krásové v dramatu MŮJ PŘÍTEL FABIÁN (1953). Stejně jako u řady jiných herců, tak i Bublíkové se dostalo více možností až s jejím příchodem do Prahy v 60. letech. Zajímavé a ne zcela malé příležitosti dostala ve filmu na přelomu 50. a 60. let, kdy hrála moderní ženy různých charakterů v žánrově pestré směsce filmů (poetický film TOUHA, 1958; drama ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA, 1959; komedie KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ,1961). Od té doby ale její filmařská kariéra stagnovala a až do vyššího věku hrála jen epizodní role úřednic (DRAHÉ TETY A JÁ, 1974; ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU, 1976), v 80. letech pak přestala točit pro film úplně, nadále však ještě sporadicky spolupracovala s televizí, kde se uplatňovala také po několik desetiletí, v inscenacích a také v seriálech. Bublíková vynikla také svou pedagogickou činností, více než dvacet let působila na pražské konzervatoři.

Věra Bublíková byla provdaná za režiséra Karla Nováka (1916-1968).

Pavel "argenson" Vlach