Haskell Wexler

Haskell Wexler byl americký kameraman, filmový producent a režisér. Pocházel ze židovské rodiny, která žila v Chicagu.

Po roce na vysoké škole na Kalifornské univerzitě v Berkeley se v roce 1941 přihlásil jako námořník do Merchant Marine, když se USA připravovala na vstup do 2. světové války. Po propuštění v roce 1946 se vrátil do Chicaga a začal pracovat ve skladu u otcovy společnosti Allied Radio. Rozhodl se, že se chce stát filmařem, ačkoli neměl žádné zkušenosti. Jeho otec mu pomohl založit malé studio v Des Plaines v Illinois. Začal natáčením průmyslových filmů v továrnách na Středozápadě. Když jeho studio přišlo o příliš mnoho peněz, bylo nakonec ukončeno, ale firma nadále sloužila Wexlerovi jako neoficiální filmová škola.

Později pracoval na volné noze jako kameraman a v roce 1947 se stal členem International Photographers Guild. Postupně se vypracoval až na asistenta kameramana na různých projektech. Wexler pracoval na dokumentárních filmech, krátkých filmech, nízkorozpočtových dokumentárních dramatech (například Divoké oko z roku 1960) a televizních reklamách.

V roce 1963 Wexler sám financoval, produkoval a natočil dokument The Bus, ve kterém je sledována skupina Freedom Riders při cestě ze San Franciska do Washingtonu DC. Téhož roku působil jako kameraman svého prvního velkorozpočtového filmu Elia Kazana Ameriko, Ameriko.

Wexler byl kameramanem filmové verze Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), za kterou získal svou první cenu Akademie za nejlepší kameru pro černobílý film. Následující rok Wexler pracoval jako kameramana pro oscarové detektivní drama V žáru noci (1967), kde hrál Sidney Poitier. Jeho práce byla pozoruhodná, jako první film v historii Hollywoodu, který byl natočen barevně s náležitým ohledem na osobu afrického původu. Wexler si uvědomil, že standardní osvětlení má tendenci produkovat příliš mnoho oslnění na tmavé pleti a vykresluje rysy nejasně. V souladu s tím jej Wexler zmírnil tak, aby sedělo Poitierovi s lepšími fotografickými výsledky.

Wexler byl vyhozen jako kameraman filmu Miloše Formana z roku 1975 Přelet nad kukaččím hnízdem a byl nahrazen Billem Butlerem. Wexler věřil, že jeho propuštění bylo způsobeno jeho souběžnou prací na dokumentu Underground, ve kterém byly skrývány před zákonem rozhovory s levicovou městskou partyzánskou skupinou The Weather Underground. Forman však řekl, že Wexlera vyhodil kvůli pouhým uměleckým rozdílům. Svého druhého Oscara získal za film Cesta ke slávě (1976), biografii Woodyho Guthrieho, kterého Wexler potkal během svého působení v Merchant Marine.

Během celé své kariéry pracoval také na dokumentárních filmech. Dokument Paul Jacobs and the Nuclear Gang (1979) získal cenu Emmy; Cenu Akademie získaly pak Interviews with My Lai Veterans (1970).

Wexler také režíroval fiktivní filmy. Film Medium Cool (1969), napsaný Wexlerem a natočený ve stylu cinéma vérité, studují pro jeho průlomovou formu studenti filmu po celém světě.

Wexler zemřel ve spánku ve věku 93 let 27. prosince 2015 ve svém domě v Santa Monice v Kalifornii.

Adriana "ajik91" Petrová