Gustav Machatý

Gustav Machatý se narodil 9. května 1901 v Praze do rodiny zámožného majitele realit a obchodníka. Rodinné prostředí a kulturní zázemí ho už odmalička vedlo pro umění. Filmová práce ho uchvátila již od dvanácti let. Kvůli ní opustil reálné gymnázium a přijal místo pomocníka promítače a klavíristy ve dvou pražských kinech. Později se stal asistentem v Pragafilmu a Excelsiorfilmu,kde byl doslova „děvečka pro všechno". Záhy se dostal před kameru jako herec.

Poprvé si zahrál roličku vrchního číšníka v Branaldově  grotesce ALOIS VYHRÁL LOS (1919). V témže roce se před filmovou kamerou objevil ještě ve třech rolích filmů AKORD SMRTI (odmítnutý nápadník) režisérů Kolára a Lamače, DÁMA S MALOU NOŽKOU (detektiv Tom Machata) Přemysla Pražského a Jana S. Kolára a ve svém vlastním filmu TEDDY BY KOUŘIL (jméno jeho role neznáme). Naposledy se jako herec uplatnil o pět let později v menší roli člena dobročinného spolku v Lamačově dobrodružném dramatu BÍLÝ RÁJ (1924).

V této době se podílel také jako spoluscénárista několika filmů (VZTEKLÝ ŽENICH, TEDDY BY KOUŘIL, DÁMA S MALOU NOŽKOU, KREUTZEROVA SONÁTA aj.). Později si Machatý ke všem svým filmům psal scénáře.

Založil i tři produkční a distribuční firmy K.L.I.M. – iniciály J. S. Kolára, Karla Lamače, Svatopluka Innemanna a Machatého, Quatuorfilm a Geemfilm, ve kterých si produkoval své filmy. Jako výtvarník se podepsal pod titulem GILLY POPRVÉ V PRAZE (1920) režiséra Karla Lamače.

Jako režisér debutoval nedochovanou situační groteskou TEDDY BY KOUŘIL (1919), ve které si zahrál a kterou produkoval. V říjnu 1920 se rozhodl posbírat nové zkušenosti v USA. V USA zřejmě nejdříve začínal jako umývač nádobí, kamelot a poklízeč v ZOO.

Do filmových ateliérů se dostal jako „dublér" a statista. Vrcholem této jeho zkušenosti je nepochybně práce tajemníka pro herce Eddy Pola, se kterým procestoval Evropu a také Prahu. Po návratu z USA si zahrál v již zmíněném snímku BÍLÝ RÁJ.

Roku 1926 na sebe upozornil režií adaptací románu L. N. Tolstého KREUTZEROVA SONÁTA. Ve filmu hlavní roli vytvořil Jan W. Speerger a díky sugestivní kameře Otty Hellera se film dočkal i světového uznání.

O rok později se poprvé pokusil o komediální žánr, natočením čtvrtého dílu o Švejkovy od Jaroslava Haška s názvem ŠVEJK V CIVILU. Hlavní roli vytvořil Karel Noll a film propadl. Tento snímek již dopředu předurčil, že komedie není ten správný Machatého žánr.

S Vítězslavem Nezvalem napsal v roce 1929 scénář k filmu EROTIKON, který i sám režíroval. EROTIKON se stal naším nejslavnějším českým němým filmem. Vypráví vcelku banální a ohraný příběh o mladé dívce Andreje.

Díky kameře Václava Vícha a Machatého smyslu pro detail vznikla ze slabého příběhu zajímavá podívaná. Machatý chápal film jako kosmopolitní záležitost. Proto do hlavních rolích obsadil cizince Itu Rinu, Olafa Fjorda a Charlottu Susu. Českým hercům připadly pouze menší role.

Ve zvukové éře se Machatý uvedl snímkem ZE SOBOTY NA NEDĚLI (1931). Opět s kamerou Václava Vícha a s spolupracovníkem na scénáři Vítězslavem Nezvalem. Architektem se stal další z Machatého častých spolupracovníků Alexander Hackenschmied. Hudbu složil Jaroslav Ježek.

Film vypráví o snech a touhách dvou stenotypistek Mary (Magda Maděrová) a Nany (Jiřina Šejbalová), které se snaží vybočit ze všednosti života. Po opět nevydařené komedii NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932), na které se podílel spisovatel Karel Poláček a kde hlavní roli vytvořil Hugo Haas, přišel Machatého největší úspěch.

Natočil světově proslulý, skandální a nejslavnější český film EXTASE. Film se (i s názvem) hodně podobal svému předchůdci EROTIKONU. Film opět vypráví banální příběh o mladé ženě Evě, která si vezme starého impotentního muže a tu pravou extázi nachází teprve až u mladého inženýra Adama. Na filmu spolupracoval Alexander Hackenschmied. Hlavní role vytvořili, jako v EROTIKONU, cizinci Hedy Kieslerová (Hedy Lamarr), Aribert Mog, Zvonimir Rogoz a Leopold Kramer.

Češi získali jen epizodní úlohy. Hlavní představitele do našeho jazyka přemluvili Jiřina Štěpničková, Ladislav Boháč a Bedřich Vrbský. Za kameramana si Machatý vybral mladého Jana Stallicha. Stallich, pln kameramanských nápadů a v symbióze se ztvárněním Machatého, vytvořil film, kde hlavní složkou je obraz a zejména detaily. Dialogy ve filmu byly zkráceny na minimum. A vyrobila se česká, německá a francouzská verze.

Machatý, oslněn svým úspěchem, se rád zveličoval a dělal ze sebe exkluzivní osobnost s přehnanými ambicemi. Neuměl však moc jednat s lidmi a byl znám svou cholerickou povahou (několikrát musel vyhledat pomoc psychiatrů).

Při práci v ateliéru vyžadoval od všech připravenost a profesionalitu. Sama herečka Jiřina Šejbalová, která hrála v jeho filmu ZE SOBOTY NA NEDĚLI (1931), v časopise „Kino" (19/1958) na natáčení s Gustavem Machatým vzpomínala (velmi nelichotivě) takto:

„Byl to umělec, ale práce v jeho ateliéru byla strašná. Dovedl vybičovat ovzduší do hysterie. Na představitelku hodné Máni, Magdu Maděrovou, která byla začátečnice, hrozně křičel. Člověk se v jeho přítomnosti neustále chvěl. Po natáčení jsem spěchala domů a honem do vany, abych ze sebe spláchla pocit té pekelné atmosféry."

U nás byl Machatý pro distributory drahým režisérem a individualitou (například v EXTÁSI krátký záběr, kdy je motýlek u louže vody vyrušen mužskou nohou, natáčel Machatý dva dny). Přijal proto lákavé nabídky v cizině od bohatých producentů.

Jeho dramatické filmy NOCTURNO (1935; kde stvořil také epizodní roli) natočený v Rakousku a snímek BALETKY / BALLERINE (1936) vytvořený v Itálii, úplně propadly. Proto s nabídkami od evropských filmových financiérů nemohl už počítat.

Získal smlouvu od americké společnosti MGM a odstěhoval se do USA. Smlouva mu zajišťovala obživu, ale ne umělecké uplatnění. Musel pouze asistovat ostatním režisérům (u filmů THE GOOD EARTH, BORN RECKLESS, CONQUEST, THE WRONG WAY OUT, WITHIN THE LAW). V USA promarnil svá umělecky nejplodnější léta. Úspěch měl pouze film JEALOUSY (ŽÁRLIVOST; 1945).

Ve filmu si zahrál roli českého přistěhovalce Hugo Krále samotný Hugo Haas, který v té době rovněž působil v USA a film vlastně dokumentoval jeho vlastní život. Za druhé světové války se také snažil podpořit protinacistický odboj: tvořil a režíroval krátké dokumentární a instrukční filmy pro OWI (Úřad válečných informací).

Na začátku padesátých let se trvale usadil v Západním Německu. V německém filmu ale zaznělo jeho jméno pouze dvakrát. Poprvé při spolupráci na scénáři filmu G. W. Pabsta STALO SE 20. ČERVENCE / ES GESCHAH AM 20. JULI (1955). Podruhé, když natočil svůj poslední film – drama HLEDANÉ DÍTĚ 312 / PÁTRÁNÍ PO DÍTĚTI 312 / SUCHKIND 312 (1955).

Řada dalších jeho nápadů, námětů a scénářů musela kvůli finanční stránce navždy zůstat v „šuplíku". Ke konci padesátých let se zaměřil na pole pedagogické. Jako docent režie vyučoval do konce svého života na mnichovském Ústavu pro film a televizi (Deutsches Institut für Film und Fernsehen).

V Československu se po roce 1935 objevil již jen párkrát. Naposledy svoji vlast navštívil v roce 1960 (jako čestný host MFF Karlovy Vary). Po roce 1945 často prohlašoval, že natočí pokračování EXTASE (taktéž s finančním přispěním znárodněné československé kinematografie). Nikdy však svůj plán neuskutečnil.

V letech 1937 – 1951 byl ženatý s herečkou Mariou Rayovou (1904 – 1951) a po její smrti se oženil s herečkou Helgou Marlovou – Machaty. Ke konci svého života trpěl rakovinou mozku.

Jeho snímek EXTASE byl nominován na Mussolinův pohár na filmovém festivalu Venice (1934) a na II. MFF v Benátkách získal (s filmy ZEM SPIEVA, BOUŘE NAD TATRAMI a ŘEKA) ocenění za nejlepší národní kolekci (1934). Gustav Machatý zemřel v zapomenutí po těžké nemoci 14. prosince 1963 v Mnichově ve věku šedesáti dvou let.

Machatého průkopnický význam (často značně zveličovaný) pro český film je srovnatelný s významem režisérů J. S. Kolára, Přemysla Pražského, Václava Binovce, Karla Lamače, Martina Friče, Josefa Rovenského, Vladimíra Slavínského a Otakara Vávry.

Jaroslav "krib" Lopour