Jaroslav Kučera

Jaroslav Kučera se narodil 6. srpna 1929 v Praze. V letech 1948 – 1952 studoval na FAMU kameru, kterou absolvoval roku 1953. Již jako student byl asistentem kamery (NENÍ STÁLE ZAMRAČENO) a spolukameramanem (ZA ŽIVOT RADOSTNÝ) na několika dokumentárních snímcích.

Poté byl tvůrcem v Československém armádním filmu (1952 – 1956), kde nasnímal různé dokumenty, krátké a loutkové filmy (ARMÁDNÍ UMĚLECKÉ DIVADLO, O ALENCE A KÁČETI, PÍSNĚ HRDINŮ, MISTŘI ZIMNÍCH SPORTŮ, ÚSTŘEDNÍ LOUTKOVÉ DIVADLO, SETKÁNÍ V LIPSKU, LATERNA MAGIKA). Na některých spolupracoval i scenáristicky (ARMÁDNÍ UMĚLECKÉ DIVADLO nebo BOLERO).

Zahrál si také roli Michela Constantiniho v Radokově komedii DĚDEČEK AUTOMOBIL (1956). V letech 1957 – 1985 byl kameramanem Filmového studia Barrandov. Záhy se z Kučery vyvinul schopný, poctivý a výborný kameraman, který zvládal různé techniky práce, barevný i černobílý materiál a velmi náročné projekty.

V hraném filmu od 50. let výrazně Kučera spolupracoval s Vojtěchem Jasným (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ, ZÁŘIJOVÉ NOCI, TOUHA, PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT, PROCESÍ K PANENCE, AŽ PŘIJDE KOCOUR a VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI) a s Karlem Kachyňou (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ, ZTRACENÁ STOPA, SMRT MOUCHY a MALÁ MOŘSKÁ VÍLA).

Dále v 60. letech točil pro Miroslava Ondráčka (STŘEVÍČKY), Jiřího Bělku (DEŠTIVÝ DEN), Jaromila Jireše (KŘIK, PERLIČKY NA DNĚ a PRODLOUŽENÝ ČAS), Ivana Passera (FÁDNÍ ODPOLEDNE), Jana Němce (DÉMANTY NOCI a PERLIČKY NA DNĚ), Evalda Schorma (PERLIČKY NA DNĚ a PSI A LIDÉ), Věru Chytilovou (PERLIČKY NA DNĚ, SEDMIKRÁSKY a OVOCE STROMŮ RAJSKÝCH JÍME), Antonína Moskalyka (DITA SAXOVÁ) a od začátku 70. let pro Juraje Herze (MORGIANA) a Zdeňka Podskalského (NOC NA KARLŠTEJNĚ a KŘTINY). Ovšem nejvýrazněji v 70. letech navázal Jaroslav Kučera uměleckou spolupráci s režisérem Oldřichem Lipským.

Tedy pro Oldřicha Lipského nasnímal jeho filmy SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971), JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974), CIRKUS V CIRKUSE (1975) a ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977). Avšak po těchto čtyřech snímcích působil do odchodu na penzi nově v 80. letech u režisérů Václava Matějky u válečného dramatu SVÍTALO CELOU NOC (1980) a Antonína Kachlíka u příběhu KOUZELNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (1982).

Naposledy se v titulkách ve funkci kameramana zjevil u Jirešově tragikomedii PRODLOUŽENÝ ČAS (1984). Učil barvu na katedře kamery pražské FAMU (1967 – 1990), kde byl pedagogický vedoucí kamery u studentského snímku Pavlíny Moskalykové PLÁŠŤ (1987) Studia FAMU.

U komedie AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963) byl Kučera i tvůrcem triků a u snímku SEDMIKRÁSKY (1966) výtvarníkem. Kameramansky sloužil též pro televizi (např. BOLERO, DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA, SEDM PATER PRO TISÍC PŘÁNÍ, TO BYLA SVATBA, STRÝČKU!, URAGÁN DONNA) a natáčel taktéž filmové dotáčky pro divadla.

Mj. Národní divadlo v Praze, Laterna magika a Státní divadlo Brno („Variace 66“, „Otvírání studánek“, „Trojí přání“, „Pragensia“ a „Odysseus“). Jeho ženou a spolupracovnicí byla známá režisérka Věra Chytilová (*1929), s níž měl výtvarnici Terezu Kučerovou (*1964) a kameramana Štěpána Kučeru (*1968).

Kučera obdržel řadu cen, za AŽ PŘIJDE KOCOUR Trilobit 1963 (1964), SEDMIKRÁSKY Trilobit 1966 (1967) a Odměnu vedení ČSF (1967), DITU SAXOVOU Peněžitou odměnu FSB (1968), VŠECHNY DOBRÉ RODÁKY Cenu Finále 100 000 Kč (1969) a Cenu Nejvyšší technické komise (1969) na MFF Cannes, JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! Prémii ČLF (1975), MALOU MOŘSKOU VÍLU a za SMRT MOUCHY Cenu za kameru (1977) na FČSF Bratislava, ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA Cenu za nejlepší kameru (1978) ve Sitges, SVÍTALO CELOU NOC Cenu za kameru (1981) na Kladně a za KOUZELNÉ DOBRODRUŽSTVÍ Cenu za kameru (1983) v Ostravě a Diplom poroty (1983) v San Sebastiánu, dále Vyznamenání Za vynikající práci (1968), Státní cenu Klem. Gottwalda (1969), Cenu SČDU (1979) a titul Zasloužilého umělce (1983).

Jaroslav "krib" Lopour