Michel Serrault
nar. 24.01.1928
Brunoy, Essonne, Francie
zem. 29.07.2007
(79 let)
Honfleur, Calvados, Francie
Biografie
Od svých šestnácti let navštěvoval herecké kurzy v pařížském Centre Dramatique de la rue Blanche, aby se připravil ke studiím na Konzervatoři, na kterou však stejně nebyl přijat.
Profesionální kariéru zahájil roku 1946, kdy podepsal smlouvu na turné po Německu s divadelní společností Jean-Marii Serreaua. Po absolvování dvouleté vojenské služby u letectva se vrátil opět na pařížská jeviště, kde se představil mj. ve hrách Roberta Dhéryho Dugudu a Branquignois.
V roce 1953 se spojil s hercem, dramatikem a režisérem Jeanem Poiretem, s nímž pak po mnoho let inscenoval vlastní komické scénky a skeče na pódiích pařížských kabaretů (Tabu, Tomate, Gilles, Bobino a Olympia). Vrcholem jejich spolupráce byla komedie Klec na blázny, kterou hráli v letech 1973-78 v pařížském Théâtre du Palais Royal, než byla převedena do film. podoby.
Od poloviny 50. let se uplatnil také před filmovou kamerou. Dlouho se však musel spokojovat pouze s vedlejšími party úředníků a policejních komisařů v desítkách komedií nevalné úrovně, kde měl často za partnera svého přítele Poireta. Teprve poč. 70. let se mu naskytly větší příležitosti k rozvinutí svého komického talentu i na film. plátně: ovdovělý pařížský knihkupec Jean-Paul Rondin, který nalezne svou záhadně zmizelou dceru (Chantal Goyaová) mezi obyvateli podzemních katakomb, v satirické komedii Krysy z temnot (r. P. Tchernia).
Mezinárodní popularitu a Césara 1979 mu přinesla úloha stárnoucího potrhlého homosexuála Albina, který vystupuje jako transvestita pod jménem Zaza na pódiu nočním podniku svého dlouholetého milence (Ugo Tognazzi), ve stejnojmenné film. adaptaci Poiretovy úspěšné komedie Klec na blázny (r. É. Molinaro), jež se dočkala dvou dalších, nepříliš zdařilých pokračování.
Ačkoliv jeho doménou zůstává dodnes komediální žánr, několikrát překvapil i jako charakterní herec. Výraznou, dramaticky náročnou kreaci, za niž obdržel Césara 1982, předvedl v postavě arogantního a sebevědomého notáře Jérôma Martinauda, jehož během silvestrovské noci usvědčí dva policisté (Lino Ventura a Guy Marchand) z vražd a znásilnění dvou osmiletých děvčátek, v kriminálním psychothrilleru podle románu Johna Wainwrighta Svědek (r. C. Miller).
Ještě působivější výkon, jímž se bezúspěšně ucházel o Césara 1990, podal v dramatu z okupované Paříže Doktor Petiot (r. Ch. de Chalonge), kde vytvořil titulní úlohu masového vraha Židů, jimž slíbil útěk do Jižní Ameriky.
Césarem 1995 byl oceněn za titulní roli nenápadně elegantního penzionovaného soudce Pierra Arnauda, o jehož platonickém vzplanutí k temperamentní vdané dívce (Emmanuelle Béartová) vypráví komorní snímek Nelly a pan Arnaud (r. C. Sautet).
Herec
Seriály | |
---|---|
1990 |
Nouvelles de Marcel Aymé |
1977 |
Dobrý den, pane Offenbachu |
1964 |
Bajky podle La Fontaina |
1959 |
Gala de l'union |
1958 |
La Clé des champs |
Dokumentární | |
---|---|
2012 |
Lino Ventura : Lino - Il n'était que lui-même (TV film) |
2004 |
Les 40 ans de la 2 (TV film) - a.z. |
1987 |
La Marche du siècle (seriál) |
1982 |
Cinéma cinémas (seriál) |
Mardi cinéma (seriál) |
Krátkometrážní | |
---|---|
1958 |
Musée Grévin |
1957 |
Ça aussi c'est Paris |
Host
Pořady | |
---|---|
2005 |
Les Grands du rire |
2003 |
93 Faubourg Saint-Honoré |
1999 |
C'est au programme |
1998 |
Tout le monde en parle |
Vivement dimanche prochain |
|
1994 |
Lignes de mire |
1987 |
Matin Bonheur |
1981 |
20 heures le journal |
1980 |
Jeudi cinéma |
Stars |
|
1979 |
Palmarès |
1976 |
La Nuit des Césars |
1975 |
Le Journal de 20 heures |
Système 2 |
|
1972 |
Midi Trente |
1971 |
Entrez sans frapper |
1967 |
Monsieur Cinéma |
1954 |
La Joie de vivre |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1965 |
La Bonne Occase |
Seriály | |
---|---|
1958 |
La Clé des champs |
Fanklub
(9)- Oskar herec
- Willy Kufalt herec
- borsalino herec
- Astaroth12 herec
- bloom herec
- LMih herec
- Cortesz herec
- MrHousenka herec
- MVanis herec