Petr Svojtka

Petr Svojtka se narodil 25. září 1946 v Praze do rodiny sazeče a státní úřednice. Když se rodiče poté rozvedli, žil od patnácti tel s matkou. Už od dětství pěstoval herectví ve školním dramatickém kroužku, od jedenácti Pionýrském domě v Grébovce a Divadle poezie. Proto vystudoval DAMU (1968) a stal se členem Divadla Jiřího Wolkera (1968 – 1975).

Zbytek své divadelní dekády zakončil dokonce v činohře Národního divadla v Praze (1. srpen 1975 – 9. květen 1982), kde jako výrazný článek souboru setrval až do své předčasné smrti. Sympatický zjev Petra Svojtku už od začátku divadelní dráhy předurčoval pro postavy princů a mladých milovnických hrdinů v různorodém repertoáru.

Charakterově typoval postavy, vyznačoval se dynamickou řečí, pohybovou spontánností, mrštností a hbitostí, fyzickými předpoklady vysoké statné postavy a též temperamentní gestikulací. Bohužel svůj další umělecký vývoj, kdy na velké scéně Národního divadla upřednostňoval před vnějšími hereckými prostředky hlubší vyjádření zázemí a psychologii postav, neměl čas rozvíjet a dokončit.

Z divadelních postav si uveďme Váňu Zemmuchova („Mladá garda"), Romea („Romeo a Julie"), Demetria („Sen noci svatojánské"), Benjamina („Milenci z kiosku"), Plužnikova („Bílí čápi nad Brestem"), Edmunda („Král Lear"), Jimmy Portera („Ohlédni se v hněvu"), vodníka Michala („Lucerna"), Vajnonema („Optimistická tragédie"), čerta Lucia („Hrátky s čertem"), Ippolita („Idiot"), Pijavku („Náměstíčko"), Dona Luise („Dáma skřítek"), Givolu („Zadržitelný vzestup Artura Uie"), Kuragina („Vojna a mír"), Šiškina („Měšťáci") apod.

S filmem přišel do styku již jako student DAMU v úlohách brýlatého pořadatele v BUBNECH (1964) Ivo Nováka a Joži v povídce MÍSTO Zbyňka Brynycha z povídkového snímku MÍSTO V HOUFU (1964).

Ve své sedmnáctileté filmografii najdeme například tituly NOC NEVĚSTY (Karel), TĚCH NĚKOLIK DNŮ... (student Kotalík), MARATÓN (sovětský staršina), RADÚZ A MAHULENA (mladý pěvec), NEVĚRA (bratr David), TAJEMSTVÍ VELKÉHO VYPRAVĚČE (pan Duval), BITVA O HEDVIKU (Eda Krahulík), MILENCI V ROCE JEDNA (Evžen), POSLEDNÍ PLES NA ROŽNOVSKÉ PLOVÁRNĚ (Slávek Olejník), NA KONCI SVĚTA (Puchmeltr), MALÁ MOŘSKÁ VÍLA (mladý princ Pozemský), DŮM NA POŘÍČÍ (Cirkl), BĚŽ, AŤ TI NEUTEČE (mladý herec), ODDECHOVÝ ČAS (Ing. Vaněk), Film FAMU POSLEDNÁ FOTOGRAFIA (mladík), SKANDÁL V GRI – GRI BARU (Ríša Racek), HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (druhý herec) a zcela poslední, Sequensovo drama TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK (1981), kde sehrál MUDr. Valsu. Hrál taktéž na Slovensku Slávka (ŠERIF ZA MREŽAMI) a Bergera (CHOĎ A NELÚČ SA).

Rád pracoval pro rozhlas („Pilot", „Snílek", „Odyssea", „O čem zpívaly labutě", „Hrabě Monte Christo", „Tichý Don", „Žebravý Bakus", „Let do nebezpečí", „Metelice", „Ocelové město", „V předvečer"), dabing („Mayovky" PYRAMIDA BOHA SLUNCE, POKLAD AZTÉKŮ nebo ŽUT, nadaboval i Pavla Trávníčka a Juraje Ďurdiaka ve Vorlíčkových pohádkách TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU a PRINC A VEČERNICE a další české kolegy ve snímcích JEZDEC FORMULE RISK, ŠKAREDÁ DĚDINA, STŘEPY PRO EVU, DRSNÁ PLANINA), uměleckou recitaci (Viola, básník Sergej Jesenin v Lyře Pragensis), televizi (LIDOVÁ SUITA, ZLATÁ HVĚZDA NA CESTÁCH, JOSEFINA, BRATRANEC PONS, BÁSNÍK, SLUŽBA A KRÁL, SIGNÁL, PŘÍBUZENSTVO, KRÁLOVSKÁ HRA, ODDĚLENÍ ZVLÁŠTNÍ PÉČE, SPOR DRAMATURGA STROUPEŽNICKÉHO či POUŤ KRÁLŮ) a její seriály (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, ŽENA ZA PULTEM, ARABELA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA a OKRES NA SEVERU).

Za svoji postavu poručíka Lužnikova v divadelní inscenaci „Bílí čápi nad Brestem" získal Cenu ministra kultury ČSR (1978). Byl rovněž činný společensky a politicky, byl označován za předního angažovaného herce mladé generace. Jeho bývalými manželkami byly herečky Kateřina Macháčková (*1949), se kterou měl syna, divadelního režiséra Petra Svojtku ml. (*1972), Jana Janěková (*1955) s nimiž měl dceru, herečku Janu Janěkovou ml. (*1978) a Jana Boušková (*1954) .

Trpěl psychickou a citovou rozpolceností, což si kompenzoval i riskantní jízdou na oji mezi tramvajemi. Právě kvůli této zábavě ho čekal tragický konec (podobně jako u jeho současníku Jiřího Hrzána, Ivana Luťanského a Jaroslava Drbohlava), když i pod vlivem alkoholu zemřel při tramvajové nehodě 9. května 1982 v Praze ve věku nedožitých šestatřiceti let.

Jaroslav "krib" Lopour