Zdeněk Najman

Zdeněk Najman se narodil 19. května 1928 v Mladé Boleslavi. Své vrozené komediantství a klaunství mohl nejlépe zúročit na divadelním jevišti. Proto už na začátku 50. let nastoupil na činoherní dráhu mladoboleslavského Městského oblastního divadla (1950 – 1956) a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1956 – 1960).

Nakonec zakotvil a největších úspěchů zažil v kabaretním Divadle Rokoko v Praze (1960 – 1972), z něhož odešel po odvovální vedoucího Darka Vostřela a po násilné přeměně původního repertoáru. A jen zbylé dva roky života pracoval jako komik v pražském Kabaretu U Fleků (1972 – 1974). Kromě pěveckých, estrádních a komických pásem dokázal i smysl pro klasickou činohru.

Zdeněk Najman se například objevil v inscenacích „Vstanou noví bojovníci" (Kodeš), „Jan Hus" (Havlík), „Otec" (Křivda), „Lesní panna aneb Cesta do Ameriky" (Isidor Slovíčko), „Večer tříkrálový" (Fabiano), „Lakomec" (La Fleche), „Revizor" (Ivan Alexandrovič Chlestakov), „Hadrián z Římsů" (Hadrián z Římsů), „Otec" (Křivda), „Měsíc nad řekou" (Vilík Roškot), „Naši furianti" (Josef Habršperk), „Strakonický dudák" (Švanda a Vocílka), „Sen noci svatojánské" (Klubko), „Zdravý nemocný" (Doktor), „Lucerna" (Michal), „Babička" (Piccolo), „Bílá nemoc" (Novinář), „Balada z hadrů" (Královský prévot z Chateletu), „Kat a jeho mydlář" (Kat Jaroš), „Polabský mouřenín" (Lukášek), „Osm lásek aneb Recitál Waldemara Matušky" atd.

S českou kinematografií přišel poprvé do styku ještě jako jen oblastní herec v úloze pokrývače Lojzy ve filmu MEZI NEBEM A ZEMÍ (1958) Zdeňka Podskalského. Avšak k další herecké práci přišel až po svém příchodu do Prahy.

Pro režiséry se záhy stal oblíbeným epizodkářem a do poloviny 60. let byl Milošem ve snímku SEDMÝ KONTINENT (1960) Václava Gajera, expertem v ZELENÝCH OBZORECH (1962) Ivo Nováka, spolustolovníkem v Schulhoffově krátké satiře POTÍŽE S KULTUROU (1962), harmonikářem v Makovcově komedii DVA Z ONOHO SVĚTA (1962), dělníkem u píchaček v ČERNÉ DYNASTII (1962) Štěpána Skalského, vojákem Něňou v Roháčově a Svitáčkově muzikále KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964) a vykutáleným vedoucím komunálu v satiře BÍLÁ PANÍ (1965) Zdeňka Podskalského.

Ve druhé polovině let šedesátých představoval dvojroli řidiče buldozeru a cizince v Podskalského féerii s hudbou TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ (1967), dozorce v tragikomedii Moravce a Podskalského MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ (1967), detektiva v dětském KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA (1967) Jana Valáška, multimechanika Čačalu v Machově OBJÍŽĎCE (1968), referenta Karla v komedii NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968) Martina Friče, sovětského vojáka v Novákově MARATÓNU (1968) a rytíře v historické komedii Karla Steklého SLASTI OTCE VLASTI (1969).

A v 70. letech, ve zbytku svého života (ukončeném možná dobrovolně), se ještě stihl v normalizaci objevit v šesti filmových titulech.

Filmovým divákům se mimo jiné představil jako chtivý dozorce v další Podskalského komedii ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (1970), proti své vůli oženěný pekař opět v historické komedii SVATBY PANA VOKA (1970) Karla Steklého, hospodský Duchanščik v Kulijevově koprodukčním dramatu VĚTRNÉ MOŘE (1973), zpívající zbrojnoš v muzikálu NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973) Zdeňka Podskalského, ve dvojroli krejčího a prodavače v obchodním domě v muzikálu Ladislava Rychmana HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974) a naposledy jako recepční znova v koprodukčním dětském filmu DOBRODRUŽSTVÍ S BLASIEM (1974) Egona Schlegela.

Účinkoval taktéž v televizních filmech (MODRÝ AUTOBUS, ŠLECHETNÝ COWBOY SANDY ANEB PROHRANÁ NEVĚSTA, ČLOVĚK PROTI SOBĚ, REVUE V MLZE, ZLOČIN A TRIK, PAN VĚTROVSKÝ Z VĚTROVA A PANÍ DEŠTNÁ Z DEŠŤOVA či ŘEČ O PUŠKINOVI), v seriálech (ROBOT EMIL, PÍSEŇ PRO RUDOLFA III., KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA i DOBRODRUŽSTVÍ ŠESTI TRAMPŮ), v zábavných pořadech (VYSÍLÁ STUDIO A, BEJVÁVALO), v rozhlase („U nás v Hahuhově", „První pražská pouť ku sv. Silvestru", „Honza v království Flegmatie", „Pojď a dej sem ruku, příteli", „Kdyby všichni chlapi světa", „Soupeři" aj.) a i jako zpěvák s kolegy z Rokoka na gramofonových deskách (třeba „Sněhurka a sedm trpaslíků").

Dvě posledně jmenovaná filmová díla měla premiéru až po Najmanově náhlé smrti. Zdeněk Najman zemřel předčasně 5. srpna 1974 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour