pm

Z nějakého těžko definovatelného důvodu jsem cítila, že se mi "The Eclipse" bude líbit a naštěstí jsem si film pustila v té správné chvíli a náladě. Přitom, především proto, že je horor jediný filmový žánr, který mne naprosto nezajímá, mi film zbytečně dlouho ležel doma....škoda: hororové prvky měly ve vyprávění jen významy motivační a psychologické. Po dlouhé době perfektně napsanou (a jím zahranou) postavu pro Aidana Quinna beru jako super bonus. Věřila jsem všechno všem.

Tak jo, na velké plátno tahle dobře obsazená tv inscenace vážně nepatří, ale do kina jsem se (dnes můžu říct naštěstí) nedostala. Zdeněk Merta na filmy moc štěstí nemá, to mne mrzí vážně. Vzhledem k tomu, že jsem neviděla ani jeden díl Pojišťovny štěstí, nevadí mi seriálové tváře, netrpím předsudky vůči vážně dobré Kateřině Brožové. Je ale škoda, že se naši současní debutanti snaží do svých prvotin cpát všechno, co je napadne a co se naučili, prostě styl a product placement "Hranařů" je tak vychytaný, že výpověď nemá šanci.

Nemám na to, ocenit tento jeden z pokladů Zlaté kolekce.

Na Žitkovou a do prostředí Kopanic původně zasadila Věra Hofmanová knihu Želary, takže tak nějak mohla adaptace její Jozovy Hanule vypadat, kdyby ji Ondřej Trojan nepotopil nevhodným výběrem většiny herců a bizarním pseudofolklórem. Dcera poslední místní bohyně donedávna věštila. Každopádně: Kopanice byly vždycky chudý kraj: pozadí pro skrytou propagandu jak dělané. Není nad to připomenout socialistickému lidu v době tuhé normalizace, že by mohlo být hůř a od režiséra Kachyni fóry typu "u bolšánů se o práci neprosí" zní přeci jenom umělečtěji. Co si s tím mám potom počít? Pro mne "Škaredou dědinu" nakonec vysoce převyšují Čepkovo herectví a hlas horňáckého zpěváka Luboše Holého.

Motiv padajících kamenů měl asi Anthony Mann v oblibě. Nu, neplánovanou víkendovou westernovou šnůru jsem zakončila komorním dramatem s velmi vysokou procentuální úmrtností postav, které to na morálku vážně nehraje.

Dialogy šustily papírem, závěr šel malinko do kýče, Juan se mi líbil víc a kdyby postavu Vance nehrála Barbara Stanwycková, šlo by jen o trapnou karikaturu. Jenže ve chvíli, kdy jsem si myslela, že film logicky skončí, byl teprve ve dvou třetinách...a mne místo závěrečného "the end" čekala facka. Za to, jak mne Mann odzbrojil, velká hvězdička navíc.

Malinko předvídatelné, s naivkou jsem si nevěděla rady a Vic, kterému bych stranila raději, si to nakonec vážně nezasloužil. Ne že bych byla nespokojená, ale zajímavější by asi bylo film analyzovat než sledovat.

Že je Bardem oscarový herec, jsem věděla o patnáct let dříve, než si ho převzal, přesněji asi od "Sečtených dnů". Woodoo šamana zahrál přesně tak, jak všechny své role: skvěle, jen já jsem se k "Perditě Durango" dostala se zpožděním a měla jsem tak o argument míň. Každopádně: vždycky, když mám zato, že všechny jeho pošahané a drbnuté postavy v pošahaných a úchylných filmech už mám za sebou, ten chlapec zase překvapí. Tak jo, mýma očima vtipnější než většina Tarantinových filmů, které tu kde kdo připomíná, ale ani v nejmenším dnes nemám chuť adorovat amorální příběhy nebo postavy. Proč bych měla?

Přiznávám bez mučení, že se mi i bez Dolceho kabátku krásná JLo v "Krásné pokojské" líbí a že ani v žádném jiném filmu se mi nezdála nudná nebo herecky špatná. Prostě ji mám ráda. Nechápu, proč jiným vadí. Přiznávám bez mučení, že fandím pracovitým holkám. V životě i ve filmu. Přiznávám bez mučení, že tento film nepovažuji za trapný nebo slaboduchý, je to jen více méně žánrově čistá oddechovka.

Moderní art, to beru. Ač o osamělosti nic nevím, studie všech s ní spojených pocitů je to parádní, pomalým tempem umocněná. Jen slzy v baru byly zbytečné, nevěřila jsem mu je, a pak ty dvě emocionálně zabarvené poslední scény, které hloupě rozbily stylovou jednotu jinak vizuálně a narativně dokonalého celku. Proto hvězdička dolů. To, že Fassbender nezískal za Brandona oscarovou nominaci, je trapas: taky poprvé od roku 1986, kdy sleduji předávání cen, jsem neprobděla noc u slavnostního večera... a ani mi to nechybělo.