xargos

Tříminutové video FertCo ve mně nevyvolává žádnou histerii, ani pohoršení. Po stránce vizuální a hudební je u mne jako ještě sledovatelný průměr. Něco jiného - a závažnějšího - je sdělení. O přelidnění planety se mluví už velmi, opravdu velmi dlouho. I v době naší generace už proběhla řada konferencí na toto téma, bylo vydáno bezpočet knih, ale rozumné řešení nebylo přijato nikde, v žádné zemi - nebo o tom prostě jen nevím. Jedině snad Čína prováděla experiment - politiku jednoho dítěte. Jaký je výsledek? Nic moc dobrého. Z generace jedináčků vyrostli opečovávané rozmazlené děti, které, zjednodušeně řečeno, nejsou do nepohody (https://cs.wikipedia.org/wiki/Politika_jednoho_dítěte). Jaké jsou vůbec přijatelné způsoby regulace počtu lidí? A byly by ochotny různé země přijmout nějaké společné zásady? Na první otázku - neznám žádný funkční a zároveň přijatelný způsob regulace. Ke druhé otázce - různé země by nebyly ochotné společné zásady přijmout. Co třeba jen Evropa? Dovedu si představit, že EU se může snažit o nějakou směrnici na cokoliv. Ale realita současných evropských národů je až hloupě podobná tomu, co probíhalo po rozpadu Římské řiše. Zdá se totiž, že každá civilizace, která dosáhne určitého stupně vyspělosti, má tendenci se zkrátka nemnožit:) A do uvolňovaného prostoru se stěhují jiné národy. V historii vymizely tisícileté říše, rozvinuté civilizace plné humanistů a aktivistů - i když si tehdy určitě říkali jinak, vymizely jazyky - latina je dnes pouze jazykem vědy. Svou budoucnost si Evropa tvoří právě dnes. A národy zde žijící nemají rozhodně pocit, že by měly být jakkoliv regulovány. Statistiky porodnosti různých etnik jsou pochopitelně různé. A důsledky jsou snad natolik srozumitelné, že mohu tento komentář k filmu tímto ukončit. Závěr toho všeho? Každý den píšeme svou vlastní budoucnost...

Příběh Laury, Luise a jejich kamaráda jménem Thierry Bibi mi utkvěl v hlavě ve slovenském znění a moc rád bych se na něj zase podíval a poslechl i tu stejnou píseň, o které tu píše hermiona. Seriál je na YouTube, ale v původním jazyce, tedy německy.

Drsné dětství, drsná práce, drsní lidé, kteří nemají snad ani špetku citu. Společnost přísně rozděléná do kast, nebo dokonce do tříd, kde je naspodu společnosti ten, kdo má to největší srdce - starý Atanasio. K takovému člověku se dostane malý Marcos a i když se zprvu obává, jaké hrůzy ho čekají v tom údolí, ve kterém "přežije jen ten, kdo má koule", ukazuje se, že právě toto místo a tento starý muž jsou to nejlepší, co zatím v životě Marcos zažil...

Tato minisérie má (měla) nesporný potenciál být něčím víc, než jen předčasně zaříznutým seriálem. Jsem překvapen, dostal jsem od tohoto dílka to, jsem čekal a i něco navíc. Pro mne žádné zklamání z těch odvysílaných epizod. Ale velké mínus, že Ascension nepokračuje. Samotný nápad je originální, kombinace stále na Zemi stojící mezihvězdné lodi a psychologická studie lidí uvnitř (ale i těch vně), kteří netuší, že nikam neletí. Díky alespoň za těch pár epizod. V té poslední je vidět více směrů, do kterých se mohl seriál rozvíjet....

Řekl bych, že si to Noel Marshall užil, natočil si pro sebe film - neuvěřitelnou raritu, která jen zázrakem nestála život někoho ze štábu...

Příchozí je film, který snese srovnání s jakýmkoliv filmem žánru sci-fi a drtivou většinu jich strčí do kapsy bez mrknutí oka. Arrival není pro každého, ale je vidět, že u většiny čsfd populace to vyhrál a má (k 25.1.2017) velmi slušných 83%. Dějová linie - SPOJLER! - probíhá v časových rovinách, kterým si netroufám přidat jejich počet. Protože teprve v průběhu děje se ukazuje, že vnímání času nemusí být lineární pro jiné bytosti. Navíc nejde jen o vnímání jako takové, ale o přímé "žití v čase", kdy se lehce prolíná současnost s minulostí a budoucností. Největší překvapení? Například rozhovor s čínským generálem v "reálném budoucím" čase, kdy generál hlavní hrdince říká, co dobrého způsobilo její zavolání. Ona si v tu chvíli vůbec neuvědomuje, že by něco takového udělala. Ale ve své časové ose si uvědomí, že mu musí zavolat a tak ovlivnit celou budoucnost... Další překvapení: mimozemšťané jako by mimoděk sdělují, že lidstvo učí, aby bylo schopno je samotné za 3000 let zachránit. Do třetice: když už to vojáci vzdávají a chystají zbraně, rozebírají sítě, tak hlavní hrdinka sedí u počítače a snaží se posledním "kruhům" přijít na kloub a tu má vhled do budoucnosti, kdy už vydala knihu o univerzálním jazyku a odlistuje si pár stránek, aby pochopila to "současné" sdělení, kdy se zdá, že vše skončí katastrofou.... Takové příběhy u mne nekončí jejich shlédnutím. Tím naopak začíná snaha proniknout do jejich hloubky a zamýšlet se nad tím, kde končí realita a kde začíná sci-fi. Protože nic není nemožné, je jen stupněm pravděpodobnosti... :)

Matty to už před dvěna a půl lety napsal za mně - podepisuji a podtrhávám:) Co dalšího k tomuto podivuhodnému obrazovému filmu? Pocit uvědomění, že dospět se dá v každém věku a že pomsta neznamená vždy smrt (a předání Černého Petra na druhou stranu nekonečného ping-pongu). Shalom :)

Vše za mne už napsal autor obsahu - čenda. Tohle můžu slovo od slova podepsat. Pokoušet se napsat komentář, když mám stejný názor na tento film, byl bych zbytečný plagiát:)

Toto je pro mne jeden z filmů, které hodnotím spíš podle emocí, než podle toho, co je na plátně vidět jako výsledek práce tvůrčího týmu... Protože výsledek rutinní práce režie, kamery a částečně i herců, bych ohodnotil maximálně dvaceti procenty. Nebýt pohnutého osudu, s nímž se člověk jemu navzdory nejen smíří, ale zároveň se ten zlomový okamžik stane tím, co člověka nakopne, asi bych tento film brzy vypnul. Podle jiných komentářů jsem očekával mnohem více náboženství a biblických hlášek, což se mi - Bohu díky:) - nepotvrdilo. Sílu Bethany Hamilton našla v rodině i víře (křesťanské) i viře v sebe sama. A všechna příkoří, kterými si prošla, dokázala přetavit v pozitivní cestu. Skutečná Bethany, v záběrech na konci filmu, také vypadá více podle mých představ, než jinak skvělá AnnaSophia Robb (rolí Leslie ve filmu Most do země Terabithia vysoce převyšuje tuto roli...)

Když si přečtu oficiální text distributora, mám místy pocit, že píše o jiném filmu. Ale bude to nejspíš tím, že se každý na svět díváme jinýma očima a vidíme trochu jiný svět... Co Moonrise Kingdom je a co není? Romantický film? Té romantiky je tam skutečně jen málo, trochu jsem se obával, podle pár upoutávek, že to bude růžová selanka. Nebyla. Drama? Málo, přece jen to není film, který končí špatně a ty dramatické okamžiky, střihnuté humorem, snad ani žádné drama není. Komedie? Tak to každopádně:) Až bych neřekl, že to natočili za velkou louží, je to pro mne blízké suchému anglickému humoru. Myslím, že některé narážky jsem ani nezachytil, asi stejně tak, jako Američan, dívající se na Pelíšky bez znalosti doby a prostředí. I tak jsem se nasmál dost. Kdo hledá propracovanou psychologii účastníků tohoto panoptika, musí hledat jinde. Kdo vydrží i závěrečné titulky, bude odměněn hudební variací:) Za mne plný počet, který čsfd umožňuje:)