fabecc1222

Dva díly do konce, tak si dáme díl, který zaplácnem řešením rodinných problémů postav...Ne, opravdu vztahové okénko není tím nejlepším nápadem, jak navnadit na finále. Strašně se to vleče, popravdě se těším, až to bude za mnou. Snad to aspoň v závěrá nějak pořádně vygraduje.

Trojka opět pokračuje přesně tam, kde končí dvojka, ale opět vesměs vcelku rychle smete příběh předchozího filmu ze stolu a rozjíždí nový, který opět prohlubuje "vesmír" zločinecké organizace, která už tady funguje jako takový svět ve světě. Pochopitelně, logiku v tom moc nehledejme, ale zrovna na logických věcech si tato série nezakládá, takže to ani moc nevadí...John už je tady v podstatě takový nesmrtelný Terminátor, kdy mu neublíží pády z baráku, desítky bodných či střelných zranění, prostě nic, John je prostě nesmrtelnej jak Sly v Rambovi. Od původního dílu už jsme se v myšlence přesunulu úplně jinam, teď je zajímavé sledovat i celý ten svět okolo. Akční stránka se opět posunula o kousek dále, je fajn vidět, že tvůrci stále mají kam šáhnout. Tentokrát dostaneme třeba bojové psy, což je opravdu akční lahůdka.

Dvojka poměrně rychle smete příběh jedničky ze stolu a pomalu ale jistě začíná budovat příběh celého nového "filmového vesmiru". Už to není jen příběh o zabijákovi, který se mstí za smrt svého psa. Teď už je to příběh zabijáka uvnitř zabijácké organizace, kde každý píše svůj vlastní příběh. Jasně, furt je to hlavně obyčejný akčňák, kde John Wick videoherně přechází z jednoho levelu do druhého a rube při tom mraky nepřátel. Dvojka v tomhle ohledu přinese zas trochu něco jiného a osvěžujícího a opět posouvá hranice současného akčního filmu. K tomu už série jako taková získala nějaké jméno, takže se do vedlejších rolí podařilo získat pár známých jmen, což také potěší.

Psal se rok 2014 a poprvé se zjevila vraždící mašina John Wick. Přitom zpočátku nic nenasvědčovala tomu, že se tu dost možná přepisujou učebnice akčního filmu. Keanu v té době už nějaký ten rok měl problém narazit na dobrý film a vypadalo to, že jeho kariéru jde strmě dolu. Akčním filmům zdálo se, už odzvonilo a v kinech hráli prim komiksovky. No ale přišel John Wick, přinesl do žánru naprosto nové způsoby práce s kamerou či samotnou akcí a "zrodila se hvězda". John Wick definuje úplně nové termíny v rámci akčních filmů a stejně tak určuje řád moderních akčních filmů. Tady ještě vše začíná od píky, pěkně v malém množství, čistě v rámci touhy po pomstě za zabitého psa.

Podobně jako předtím Jiří Vyorálek, tak i tady Marek Daniel předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů posledních let. Jeho Havel je přesně takový, jaký má být, snaží se být nepolitický, působí jako člověk absolutně mimo ligu těch klasických politiků a postupně se mění až vlivem vnějších událostí, které ho strkají vlastně do nekomforntní pozice. První půlka díla je naprosto bezchybná, dialogy mezi Havlem a Adamcem mají tu skutečnou osudovost toho, že se něco mění. Prostřihy na reálné dobové záběry tady jen přidávají na autenticitě a vůbec nepůsobí rušivě. Líp by to stejně asi při daném rozpočtu natočit nešlo. Tady vidíme, jak strašně zmatené a v mnoha ohledech nekoordinované vlastně celé tohle období bylo. Komunisti jsou v háji, ale jakobychom na to nebyli připraveni...Tohle období je dozajista to, které určuje celý náš další směr až do současnoti.

Ta Ruská linka je asi ze všech nejlepší, tak je fajn, že tady dostává nejvíce prostoru. Je pochopitelně škoda, že (pravděpobně) vlivem politické situace se musíme omezit na pár interiérů, ale co už...Je tu fajn ten vnitřní souboj té postavy, která se po letech špionáže vrací domů, ale je to ještě vlastně domov? Není pro něj domov už ta země, ve které byl špioném?

Netflix zas jednou zkusil zacílit na zastydlé romantiky, zaseknuvší se někde na přelomu tisicíletí, a skrze dobré obsazení přinést nějakou tu slaďárnu. No jo, ale když děláte rychlokvašku, tvářící se jako něco vznešenějšího, tak je to furt rychlokvaška a žádné obsazení to nezachrání. Tady je viditelně postup jasný, jeden den se napsal scénář, druhý den natočil jeden štáb scény s Ashtonem a druhý štáb souběžně natáčel jeden den s Reese a třetí den se to sestříhalo, aby to dalo film. Jako svojí cílovku si to asi najde, ale opravdu tu není nic nového, všechny klišé jsme viděli už tisíckrát jinde a ještě to má klasicky přepálenou stopáž, kdy k lepšímu výsledku by to chtělo aspoň 15-20 minut prostříhat.

No nevim no. Tři díly za námi a postrádám nějaký nosný děj, kvůli kterému se vyplatí to sledovat. Tu hlavní premisu prozradili tvůrci vlastně už na začátku, takže jde o to, jak se daná postava stala z jednoho špióna druhým špiónem, no ale zatim je to podané tak chaoticky, že poskládat to v hlavě nějak dohromady je skoro nemyslitelné.

Než aby to začalo dávat větší smysl, tak se v tom popravdě začínám spíše ztrácet. Občas sem měl problém i seřadit ty jednotlivé linky nějak chronologicky. Z nějakého důvodu je do děje zakomponována postava Iana Fleminga, který tedy v poslední době dostává skoro stejně prostoru, jako jeho nejslavnější agent.

Schválně jsem si tento film pustil hned po Narviku, abych tedy porovnal válečnou Evropskou tvorbu. Za mě je na tom Narvik o něco lépe, než tento film. Tady mě tolik nezaujali jednotlivé charaktery a jejich příběhy. Stejně tak tu menímě krásnou zimní krajinu Norska za bažinaté Nizozemsko (Litvu...), což prostě vizuálu tolik nedá. Válečná vřava jako taková je to stále velmi solidní, to ano, v tomto ohledu je to na špičkové úrovni, a je vidět, že rozpočet byl velmi štědrý, a určitě se u akčních scén nudit nebudete. K tomu se tu také objeví Tom Felton, který je ale spíš lákadlem pro zaoceánské publikum, a jeho stopáž ve filmu patří k těm menším.