Mac._

Film, který miluju už od dětství. Pocta všem bláznům, kteří v počátcích aviatiky razili cestu.

Jeden z ikonických filmů špionážního žánru, který vás i bez hromady akčních scén dokáže přibít na místo a donutit přemýšlet. Přemýšlet o tom, že nic není jen černé a bílé a že i ti "hodní" se řídí heslem účel světí prostředky.

Dobře natočená, ale době poplatná, soudruhy a soudružkami se hemžící dětská krimi.

Byť jsem něco od Dänikena přečetl, ba i přednášku absolvoval a nechal si od něj podepsat dvě knížky, musím konstatovat, že je to jen snílek a fantasta. Nechci říct demagog, protože sám svým teoriím věří, ale tudy opravdu cesta nevede. Náš Ludvík Souček nahlížel na mimozemské teorie daleko střízlivěji. Tenhle seriál se nesnaží o nějakou zásadnější polemiku s tou spoustou nesmyslů, které prezentuje divákovi. Z mého pohledu nad dokumentaristikou vítězí jen lacinost a snaha o sledovanost, proto dávám odpad.

Ukápla mi slza. Gorilí. Důstojný konec jedné série, jen mám potom problém sledovat navazující filmy. Tomuhle se bude mít problém něco vyrovnat, o překonání nastavené laťky ani nemluvě.

Mám pocit, že tudy cesta nepovede. Do švestek, kluci, a na jaře už nezasívejte a vykašlete se na to. Proti Partičce vesměs nuda, chybí různorodost a pestrost jednotlivých scének původní "Partičky". Improvizace, o kterou se to celé má opírat, moc nefunguje.

Zaslouží-li něco šest hvězdiček, je to tahle komedie a sarkasticky, neúprosně se vysmívající příběh v jednom. U takových filmů je člověku líto, že Pythoni netočili dál a dál a dál... Moje škodolibá duše neznaboha se tetelí nad salvou hlášek, ale ono to není v první řadě o víře samotné. Je to hlavně o hlupáctví, chybějícím selském rozumu a lidské ovčí povaze. O manipulaci a chtěním se nechat manipulovat. Svatý grál sarkasmu a absurdity, Everest invence a nápadů. „Ave, Čůve!“

Film, který mi asociuje školní léta, kdy nás jako malé caparty na prvním stupni nahnali do kina a nutili sledovat tuhle bolševickou ideologickou nalejvárnu. Jsem-li u některých dílek poplatných režimu z dob socialistických ochoten tolerovat alespoň jednu nebo dvě hvězdičky díky kvalitní režii a hereckým výkonům, tady je realita pokroucena takovým způsobem, že to nedorovná sebelepší rejža. O to smutnější je sledovat některé persony československého filmu, jak se propůjčují a podlézají režimu, ať už je k tomu vedlo cokoli. Bděte!

Moje srdeční záležitost. Vybroušené dialogy, jemný humor i crazy scény, to vše s úžasnými hereckými výkony. Nemluvě o hlavní dvojici, pak ředitel hotelu Carlucci v podání Clive Revilla je naprosto fantastický. Navíc jeden z filmů, který je perlou českého dabingu. „Tři hodiny na oběd???“ „Pane Armbrustře, u nás v Itálii se neženem někam na stojačku na kuřecí sendvič s kokakolou. Tady si dopřejeme čas – my si dáme pastu, navrch kopec parmezánu, doušek vína, pomilujem se...“ „A co děláte večer?“ „Na večer se vracíme k manželkám!“

Komedie, která se mnou rostla od malička. Takováhle dílka jsou pro mě výjimečná tím, že jsem z nich nadšený doposud, a to už se blížím věku, kdy jsou bačkory s přezkou a umělé zuby „klapačky“ na dohled. Sice pořád relativně daleko, ale kdo ví :) . Děti na téhle komedii zaujme bláznivá žranice a Menšíkovy hlášky, dospělý si vychutná vybroušené dialogy, především duel Sovák – Hadrbolcová s lechtivým podtextem mně dostane spolehlivě. Prostě chuťovčička, no!