Hoyt

Tento film je plný pocitů, narážek, a hlavně symbolů kterých tu je opravdu mnoho a může se o nich přemýšlet hodně dlouho. Zkrátka artový velkofilm s jedinečnou Langovou hudbou a skvělou hereckou sestavou. Nejvíc jsem se stotožňoval s postavou Paula Dano a každý jeho pohled a následná rekce mi byla velmi blízká, Weisz jako vždy skvělá. Pro starší diváky může film působit depresivně.

P!nk v poslední době docela září a tohle je další povedená píseň. Klip obsahuje zdařilou a hlavně vtipnou choreografie. Před Tatumem klobouk dolů, že do toho šel.

Byl jsem uchvácen a hlavně po celou dobu ponořen do velice zvláštní atmosféry snímku. Oslnivá Brigitte Bardot je hlavní vizuální magnet filmu. K tomu všemu chytré dialogy ale bez větších emocí. O ty se na druhou stranu stará neskutečná, několikrát se opakující ústřední skladba, která ve mě ke konci vzbudila prvotní pocit, že se koukám na něco výjimečného. A taky, že jo. Godard je génius, natočil jednoduchý film a skryl do něho tolik krásy a myšlenek, že s jeho rozebíráním se může strávit pěkně dlouhou dobu. Ten pocit bezmoci při jedné ze závěrečných scéně nezapomenu už nikdy.

Nesympatický film v mnoha směrech od herců po celkové provedení a celé je to až moc nuda. Dlouho jsem ten film odkládal, protože jsem tušil, že to nebude to pravé což byla pravda a to podobné filmy miluji.

Na Čtverec jsem vyrazil do Pardubického filmového klubu hlavně ze zvědavosti, abych viděl film, který ovládl letošní Cannes. A musím říct, že moc nevím jak to mám hodnotit. Za celou dlouhou stopáž jsem tomu nemohl přijít tak úplně na chuť a i když si čím dál tím víc po konci filmu uvědomuji na co se Östlund snaží narážet, stále se mi tam toho spoustu zdálo zbytečného a mnoho scén vyznívá do ztracena, to ovšem neplatí o scéně v níž exceluje Terry Notary. Jinak je to řemeslně skvělé a Claes Bang v roli Cristiana je pro mě velice příjemné překvapení. Slaboučké 4*.

Určitě zatím nejlepší zážitek od Lanthimose. Jeho styl je tak originální, že snad nejde ani napodobit. Jeho vedení herců je neskutečné a zvláště u dětských herců je to vidět. Samotný film je psychologické peklo a Barry Keoghan je ďábel a prakticky si celý film ukradl pro sebe i přes účást Kidman a Farrella. Jeho špagetová scéna je vrcholem filmu a vlastně každá scéna s ním působí tak zvláštně znepokojivě až to ani nejde popsat.

Neskutečně sympatická sestava a ještě lepší charaktery z toho dělají nezapomenutelnou a hlavně velice zábavnou podívanou na úrovni, což je v dnešní době už skoro zázrak. S krásně dojemným a čistým závěrem. [ČSFD projekce, Bio Central, Hradec Králové]

matka! ve mě zraje jak víno. Pokaždé když si vzpomenu na atmosféru, která se odehrávala v domě přepadají mě hodně zvláštní pocity. A navíc je velice zajímavé poslouchat rozdílné názory na charakter Bardema a zvláště pak důvody těch názorů. Já osobně jsem s ním až na ty extrémní situace ke konci docela sympatizoval. Jediné malé mínus je z mého pohledu přílišná afektovanost postavy Lawrence (každý na to ale může mít jiný pohled) jinak za mě naprostá spokojenost. Po slabším Noe je Darren zpět v plné formě.

Tento film obral Toniho Erdmanna o Oscara? Tak to snad ne... Nudnější příběh jsem už dlouhou dobu neviděl, emoce to nevyvolá žádné a řemeslně to taky není žádný zázrak. Slabé 2*.

Mezi mé nejoblíbenější žánry patří mysteriózní, thriller, krimi a horor. V mém hodnocení se často promítá zvládnutí filmu po řemeslné stránce. Občas je ale potřeba udělat vyjímku a tu si Bailey, Buddy, Tino a Ellie plně zaslouží. Není to takový plánovaný doják jako například Me Before You a ty nejvíce citové scény nejsou tolik natahované ale ve výsledku je to nádherný film a dokáže vzbudit city a tím pádem si zaslouží plné hodnocení. V poslední části stojí za zmíňku ještě výborný Dennis Quaid. Bailey, Bailey, Bailey, Bailey je psí pán.