Fredericus

Lépe vybraný představitel Tadzia – a bylo by to nepřekonatelné dílo.

Ale docela jsem se pobavil, hlavně u zadumaných procházek s. prokurátorky (hvězdná role Jiřiny Petrovické?) po nábřeží; mám dojem, že opravdu se mně navalilo až na závěr. Tak křiklavý rozdíl mezi tím, co autor zjevně zamýšlel, a tím, co opravdu natočil, se jenom tak nevidí (vůbec nejlepší bylo protahování záběrů s patrným cílem nechat určité scény "vyznít"). _____ bonus: http://kcl.fp.tul.cz/materialy/rohrich/ideologie/75-09-11_s5_tobe_hrana_zvonit_nebude.png

Mě tedy sci-fi vůbec nezajímá, ale toto nebylo špatné.

Je to sice jenom grandiózní klip k - tentokrát spíše rozjímavé - hudbě (prosímvás, proč depresivní?) předního minimalisty Glasse, ale budu si ho myslím pamatovat do konce života.

No, jsem rád, že jsem dříve než toto viděl divadelní inscenaci (byť v Huse na provázku) - a zřetelně se mně tak vyjevilo, že to nejpůsobivější z filmu je dílem Dostojevského/Schorma, resp. divadelní inscenace Dejvického divadla. Vlastní přínos Petra Zelenky je především ve výběru prostředí, všechno ostatní je znatelně slabší; nebo se to jenom neumí podat věrohodně (ten konec!)? A proč ty prkenné hovory (nejen) při úvodní jízdě autobusem, když stačilo nechat kolegy z divadla trochu improvizovat? A další nešvar: když už se objeví dobrý nápad, místo rozehrání je ustřižen. Shrnuto: Karamazovi patří k lepším českým filmům, ale Zelenka za to moc nemůže.

Některé výjevy pěkné (Caetano Veloso nezapomenutelně interpretující Cucurrucucu paloma), ale po celou dobu mně byl tento film cizí.

Podepisuji poslední větu Pohrobkova komentáře a (jakkoli hodnocení na čsfd chápu relativně) ubírám hvězdičku.

Podivná estetika nejen tohoto snímku, ale celé "trilogie života" mně přijde srozumitelnější, co jsem si uvědomil, že PPP trávil mládí ve stínu boloňských Věží.

Vcelku příjemné rozjímání v kulisách Götalandu a zašlých časů, kterému velmi pomáhá vypravěčský hlas Victora Sjöströma (což je jinak podle mého prostředek v zásadě problematický).

Celou dobu jsem měl pocit, že se tento film křečovitě snaží být, čím není (byla na vině snaha dostat tam příliš mnoho?). A ten jednostranně levičácký výklad portugalské a španělské situace 70. let 20. století předkládaný jako samozřejmost! Jednu rudou pěticípou dávám za to, že jsem se seznámil s písní Grândola, vila morena.