chim.chim

Umělecký skvost, po dlouhé době jsem nelitovala návštěvy kina. Snímek vás okamžitě přenese do pochmurné manchesterské atmosféry, což jen podtrhuje černobílé provedení, a důvěrně vypráví příběh jedné legendy. Trochu jakoby to připomínalo popis nějakého hollywoodského trháku, ale kdepak, tohle je mnohem víc - neuchopitelné cosi tohle dílko vyzdvihuje do alternativních filmových výšin a mám takové tušení, že to cosi vychází z Anotna Corbijna, který svým přístupem k těmto hudebním bohům vytvořil působivou a realistickou podívanou.

Klasika, bez které bych se o Vánocích neobešla. Nač to komplikovat - prostě dokonalá výpověď jedné generace, se kterou doba pořádně zametla. Nepřekonatelné hlášky, skvělý soundtrack - Sluneční hrob ve mně záhadným způsobem probouzí dávno ztracené vlastenectví.

K takovémuto hodnocení jsem se uchýlila pouhopouze kvůli první řadě seriálu, která byla senzační, napínavá, neuvěřitelně efektní a výborně promyšlená. Pak se ale na seriálu bohužel projevil moderní trend, a sice vytřískat z kdečeho maximální možné množství peněz - a hlavně aby to bylo rychle, že ano, zájem diváka přecijen jinak rychle opadne. No a to pak logicky kvalita opravdu nezaujímá první pozice v prioritách tvůrců. A tak to dopadlo, že druhá série, ačkoli stále víceméně dívatelná, už byla místy dost nelogická, ale hlavně nezáživná. A taková třetí, to už bylo jen pro otrlé povahy nebo pro osoby, které mají dobře vyvinutý smysl pro absurditu. Stejně tak série čtvrtá. Ale po jedné hvězdičce bych oněm nastavovaným sériím dala, mě totiž právě absurdita ohromně baví.

Ztracenci... no, kdysi dávno mě seriál zaujal tím, že byl jiný, ale dneska už se nad nehoráznými nesmysly, které ho postupně celý zahltily, jen směju. Ale proč se nezasmát? Každopádně je na co se dívat: důmyslně vybraní herci poměrně atraktivního zevnějšku, stejně tak atraktivní exotický ostrov obetkaný nejnelogičtějšími tajemstvími, jó - to je lákadlo pro diváky. Ale zdůrazňuji - nebrat vážně! V závěrečné sérii se do několikavrstvého příběhu tvůrci už úplně zamotali a díl od dílu si nejspíš vycucali z prstu. A konecčná epizoda už je naprostá fantasmagorie, která nevysvětlí absolutně nic. Takže potud ona "dokonalá promyšlenost a logičnost seriálu", kterou mnozí tak nadšeně opěvují.

Vynikající sitcom úspěšně navazující na tradici Přátel, a to nevtíravě, ale účelně pobavit. Místy Přátele i v lecčem trumfuje a za to si určitě zaslouží obdiv, protože pokračovat v něčem, co už tu bylo, a udělat to tak, že je to dokonce lepší, to není nejjednodušší. Bohužel u některých nových epizod si říkám, jestli opravdu stojí za to seriál donekonečna prodlužovat, když už to očividně není, co bývalo.

Tohle si člověk opravdu může pouštět pořád dokola a vždycky se směje úplně stejně vtipům, které už slyšel tolikrát předtím... Ať už je mi jakkoli, když si pustím Přátele, za chvíli jsem na stejné vlně jako oni.

Pro mě docela jistě výjimečný film, kterému vděčím za to, že ve mně podnítil hlubší zájem o hodnotnou filmovou tvorbu. Dostala mě bizarnost příběhu, postavy lehce pofidérního ražení, cynismus i nadsázka a humor, které nám umožní nebrat tuhle story až tak vážně, jak by se jinak nabízelo.

Ono by to sám o sobě nemusel být zas tak strašný film, kdyby ovšem nebyl tak okatě senzacechtivý a nepřiměřeně fantaskní. Řekněmě, že počítačové vlčí pronásledovatelské bestie byly opravdu zbytečné. Že obří loď proplouvající bez potíží ulicemi New Yorku a zakotvující kde jinde než před knihovnou, kde se ne náhodou právě nacházejí "hrdinové" příběhu si tvůrci také mohli odpustit... A aburdní scény úprku před mrazem? Pokračovat by se dalo dlouho, dlouho - většinu těchto "vychytávek" už ale mnozí v komentářích vyzdvihli, takže je nebudu opakovat. Navíc mě značně vytáčel Jake Gyllenhaal - jak mohl proboha vzít tak trapnou roli? Dvě hvězdy za tuhle slátaninu je možná moc, ale chtě nechtě mě pobavila. Jó, klasika typu "MADE IN THE USA" - už zase.

Režisérský mág Ang Lee vytvořil něco výjimečného. Do kina jsem šla s poněkud rozporuplnými pocity, což ovšem nebylo zapříčiněno obavami ze „zakázaného" tématu „nepatřičné" lásky, ale spíš z toho, jestli z toho režisér nevytvoří patetický vyumělkovaný blábol – to jsem si jako neznalec Anga Leeho mohla dovolit, ale to nic nemění na tom, že jsem ho převelice podcenila. Příběh byl uchopen za ten nelepší možný konec, bolestný vztah dvou mužů, kteří se pro nepřející dobu snaží zachovat si alespoň jakési postavení a pořídí si vlastní rodiny, děti… Ovšem dojdou k zjištění, že takhle se na city rozhodně nevyzraje a oba se jaksi nemohou zbavit společné minulosti a popravdě o to ani trochu nestojí, tajné scházení v průběhu řady let nakonec vede k nesmyslné žárlivosti a tragickému konci. Právě závěr filmu snad rozechvěje i největšího necitu.

Nejspíš se stávám fanoynnkou Davida Mackenzieho, vybírá si velmi zajímavé náměty. Young Adam není výjimkou a jaksepatří trochu šokuje a rozhodně v nejmenším nenudí.