chim.chim

Pojetí hodně po americku - celý film srdceryvné scény postupného skomírání amerických vojáků v kontrastu s drastickými scénami vystřelování davů Somálců. Nakonec se dozvíme, že Američanů ten den padlo 19, zatímco somálských ozbrojenců i civilistů přes tisíc. To mě trochu znepokojuje, zvlášť když je těch 19 mrtvých považováno za hrdiny a nikoho nijak zvlášť nezajímá, co se musí dít na straně "nepřítele". Prncipy takového fanatického militarismu mi nejspíš zůstanou navždy utajeny, takže sympatické mi nebyly ani drsňácké kecy se zvráceně morálním podtextem ve finále. Nicméně pokud se na film dívám jako na dílo vytržené z kontextu reality, jedná se o věrohodné a efektní vyobrazení válečné vřavy, správně kruté a bez servítek. Navíc s moc dobrou hudební složkou. O tom, jak silné vztahy válka vytváří mezi vojáky v boji, psal už Remarque a hádám, že za těch sedmdesát let se zase tolik nezměnilo - jsem tedy ráda, že i tento film měl podobné vyznění. Ale co si ještě neodpustím, je kritika falešné cizinecké angličtiny, kterou se americké filmy vyznačují a Black Hawk Down není výjimkou - somálci mluví plynule anglicky, používají složitou gramatiku, složitá slova a jediné, čím je lze rozeznat, je silný přízvuk. Nechápu, jak vůbec může někdo napsat něco tak umělého do scénáře - zabíjí tím autentičnost.

Pravděpodobně budu opakovat již řečené, ale nemohu jinak. Tak pěkně popořadě: scéna útěku v úvodu film úžasně nakopla, naprosto vrcholná synchronizace kamery a hudby udělala své. Tyhle dva prvky jsou na filmu opravdu výjimečné. A příběh sám? Nádhera, pohádka se vším, co k ní patří, včetně happyendu, který tady ale vůbec nepůsobil nevkusně, ba naopak. I herci byli ohromní, skoro pro každého prakticky první zkušenost s velkým filmem, ale výsledek neuvěřitelný. V kině jsem v úžasu seděla ještě nějakou tu chvíli po uběhnutí titulek a musím uznat, že je to jednoznačně nejlepší film, který jsem za posledních pár měsíců mohla vidět a neříkám to proto, že je to "oskarový film", ale proto, že si "oskarovým filmem" být zaslouží.

Nu, masky a "perfektní" tvářičky filmu, který bych označila za dokonalý, bohužel nestačí. Příběh samotný se mi pod vrstvou té strojenosti bohužel trochu ztrácel. Obvykle nic proti Bradovi nemám, ale ve chvíli, kdy byl přestrojen za snad náctiletého mladíčka, už to bylo opravdu směšňoučké. A bylo to dlouhé, předlouhé.

Takový mix Beverly Hills a Sedmého nebe, co do obsahu, nicméně na poněkud vyšší úrovni. Žádné plané kecy a tak dále, pouze přesně namířená sonda do života studentky takové normální americké střední školy.

Taky máte někdy problém rozeznat sny od skutečnosti? Hrozně milý a příjemný film právě na tohle téma na mě zapůsobil jakýmsi uklidňujícím způsobem, ač jeho zmatenost a nelogičnost by tomu nenasvědčovala. Nádherný komorní snímek zahloubaný hluboko do lidské mysli zkoumá světy, které si každý člověk vytváří sám pro sebe, ať už sní či bdí. Díky tomuto dílku jsem objevila dokonale nezařaditelného, originalitou přímo sršícího a evidentně pěkně zadumaného režiséra, Michela Gondryho, a jen tak se ho nepustím. Gael García Bernal, jakožto představitel hlavního hrdiny, stíhaného svými sny ve dne v noci, je ve své roli naprosto přirozený, což je konkrétně u něj milé překvapení. Nejlepší hodnocení dávám i kvůli skvělému výtvarnému pojetí.

Angelina opět boduje. Námět velmi, velmi zajímavý a jeho zpracování o to zajímavější. Od filmu jsem očekávala, že bude pěkně hrát na city, což jednoznačně splnil - boj zoufalé matky o pozornost, její marné přesvědčování policie o své pravdě a odhodlání dotáhnout ten boj do konce, to už je nějaký příběh. Spolu s ním se zde poodhalují tajné manévry policie usilující pouze o to, aby si co možná nejpohodlnějším způsobem zachovala tvář před veřejností bez ohledu na to, kolik světla její činy vnesou do nerozřešených případů. Vyvstává pak otázka, nakolik funkční úřad policie je a jestli tak náhodou tyhlety machinace nepřipomínají i něco z dneška.

I přes veškeré Allyiny depky mi tenhle seriál vždycky přišel strašně pozitivní. A roztomilý.

Geniální. Absolutní MASTERPIECE. Zbožňuju ten styl, zbožňuju ten humor a zbožňuju všechny ty skvěle napsané i zahrané postavy, Nate a Claire jsou pro mě hrdinové. A závěr... nejdokonalejší ukončení seriálové série, jaké jsem kdy viděla. Je to dílo do posledního detailu skvostné, už jen promo trailery jsou vrcholným uměním samy o sobě. Já už nevím, jaké superlativy napsat, abych vyjádřila, jak moc se mi Six Feet Under dostalo pod kůži a taky to, že na něj nikdy nezapomenu.

Majstrovské dílo - neuvěřitelný film, to si člověk prostě musí pouštět znovu a znovu, až konečně uvěří, že něco takového opravdu vzniklo. O té nejtenčí hranici na světě, neskutečně křehké. A herci - cha, exhibicionisti jedni - sebevědomé výkony, naprosto perfektní ztvárnění postav, zvlášť Naomi mě hrozně překvapila, do té doby jsem ji znala jenom jako vřískající figurku z nějakého hororu, od McGregora už jsem na solidní výkon zvyklá a to nejlepší nakonec - o Ryanovi jsem slyšela jen samé dobré věci, přesto jeho podání předčilo má očekávání. Precizní, to je to slovo.

Úleva po dvou předchozích dílech.