Brygmi

Pro ty, kteří svou Amy hledají. Pro ty, kteří svou Amy našli.

"Všechno se totiž liší od nic jen tím, že má bytí, neboli je jsoucno. Něco, co by se vůbec netýkalo bytí, tedy by se žádným způsobem nejevilo jako jsoucno, by nebylo něčím, nýbrž právě ničím." ... Tohle se prostě musí vidět... A nejen kvůli Fukovi:-)

Můj oblíbený dětský film, který ovšem neztrácí kouzlo ani dnes. Anjelica Huston je jako vždy vynikající a i dětské postavy jsou snesitelné. Jen... kdyby nebylo toho konce! Na ten knižní totiž nedám dopustit...

"My name is SYLAR!!!" Aneb láska od první minuty._První série dokonalá. Druhá série byla ke konci divná, ale přisuzuji to stávce scenaristů. No a třetí... Zatím to není TAK strašné, ale je to dosti překombinované a Sylar se chová naprosto nelogicky. Aneb neberte mi mou oblíbenou postavu...

Tohohle filmu jsem se hodně bála. Jeden z nejvýznamějších (ne-li úplně nejvýznamější) snímek historie... Řekne mi to něco? Nebudu se nudit? Nezklame mě to? Už od prvních okamžiků jsem poznala, jak moc jsem se mýlila. Smrt jednoho mocného muže, kterého obdivujete a litujete zároveň. Charles Foster Kane. A jeden novinář se snaží zjistit, kdo (nebo co) byl "Rosebud" a přitom se dozvídá, kdo byl samotný miliardář Kane. A závěrečné objasnění vlastně nakonec není vůbec nutné. Co se týče hereckých výkonů nebo filmařských postupů, tak o tom už bylo řečeno a napsáno tolik, že to není potřeba dále rozebírat. Důležité je jen vědět, že je to opravdu vynikající film, který od roku 1941 ani trochu nezestárl. Naopak mi připadá, že je v dnešní době víc a víc aktuální...

Recept na teenagerskou komedii - levní herci, spousta fekálního humoru, trošinku nahoty, použít stařenku jako rekvizitu k nějaké nechutnosti a zalít kýčovitou romantikou. Mělo by to vydělat hodně peněz a pobavit nadržené puberťáky. Chjo... Svět spěje do záhuby.

Děvčata, která chtěla jen žít jako všichni ostatní, smát se jako všichni ostatní. Ale něco jim v tom bránilo. Ztráta iluzí, obyčejný mladistvý strach… Kde se v nich vzala ta síla zrealizovat tak hrůzný čin? Film podává svědectví o jednom předměstí ze sedmdesátých let a tragédii rodiny Lisbonových. Kouzelná atmosféra s kouzelnou hudbou. A parta kluků pořád nemůže pochopit, proč to ty dívky tenkrát udělaly. A já také ne. Pět krásných slečen… Proč? Nebýt téhle skutečnosti, tak je to film na prahu dokonalosti. Takhle zůstává „jen“ příjemnou výpravou s několika mrazícími momenty. A Sofia Coppola nesporným režisérským talentem.

Ufff... Tak tohle naprosto právem patří do žebříčku nejhorších filmů. Komedie, u které se vám chce plakat... A já jsem to prosím přetrpěla celé! Přineste mi kýbl, jdu zvracet...

Poklidný film provoněný vůní marihuany. Obrazy, hudba, jeden příběh přátelství i čehosi většího. Nostalgické zastavení. Vzpomínky… Nedostatek lásky a touha po ní. Domov na konci světa. Zoufalé hledání... Mám chuť si pustit Lauru Nyro a tančit... „Víte... my všichni tady jsme krásní a osamělí.

Kdybych měla hodnotit objektivně ve srovnání s ostatními filmy, tak je to přeci jasný odpad. Příběh divný, záběry divné (bizoni? čert?), herecké výkony strašné (tady musím zmínit hlavně Dolores Fuller)… Ale vždyť… ona je to TAKOVÁ zábava! Já mám prostě pro filmy Eda Wooda slabost a užiji si je jako máloco. Například scéna, kdy Glen zamilovaně kouká na svou snoubenku, zvažuje, zda jí říci pravdu a najednou.... Bizoni. A Bela Lugosi... A ještě víc bizonů. Tohle je přece ve své stupiditě naprostá genialita...