Laxik

Levičácký vtipálek s dolíčky ve tvářích a obsesí v opakování vět, no jestli takový nepoloží prohnilé americké byrokraty na lopatky, pak kdo?

K tomuhle se dá říct jen jedno: Kupodivu to není vůbec špatný, i když polovina postav a situací je tam navíc.

I přes absenci ikonického záporáka je podle mého tenhle Batman tím nejlepším ze všech (sedmi, které jsou normálnímu člověku známé). Jako origin splňuje požadavek na psychologii postav, jako nolanovka není zahleděný do sebe, jako akční komiksový film podává hafo destrukce, po které si jen říkáte, že byste nechtěli být Batmanovým pojišťovákem. Neeson i Murphy jsou podmaniví a démoničtí, ale co si budeme povídat, Ledgerův výkon z Temného rytíře se překonat nedá (a Hardyho Bane oba dva sice těsně, ale taky překonává). Proto tady vidím jedinou skutečnou nevýhodu Batman začíná.

Stejně jako Kaufmanova vystoupení (která znám jen prostřednictvím Muže na Měsíci, ale to se chystám napravit), víc než cokoli jiného diváka Formanův film uvede do rozpaků. Mám se smát, nebo je to už trapné? Tak to nemám absolutně tušení, ta hranice je tak neuvěřitelně tenká, že tenčí není ani řízek za padesát korun v začouzené hospodě. Vše je věc vkusu, osobního smyslu pro humor a taky situace. A přesně to nám ukazuje Muž na měsíci. Ne pro humor, ale pro ty rozpory, pro lidský příběh a pro ten divný pocit v břiše, který už jsem po zhlédnutí filmu neměl snad půl roku, ne-li déle, říkám téhle úmyslně rozpolcené záležitosti ANO. PS: R.E.M. válí.

Dlouho jsem přemýšlel, jak tenhle komentář pojmout, protože o Interstellar se dá mluvit hodiny. Předně snad jen řeknu, že jsem k filmu přistupoval spíš skepticky, pročež nejsem ani zklamaný, ani příjemně překvapený. Přesto byl film horší, než jsem čekal. A teď k zásadní části komentu, komparaci s jinými vesmírnými operami a sci-fi s podobnou tématikou: Pokud chcete vidět vizuálně dokonalé záběry vesmíru, pusťte si radši Gravitaci. Pokud chcete vidět drama o rozpadu člověka v pustině kosmu, pusťte si radši Sunshine. Pokud chcete vidět výpravný snímek o záchraně lidstva, pusťte si radši Wall-E. Pokud chcete vidět scífko s inteligentními hrátkami s časem, pusťte si radši 12 opic. Pokud chcete vidět film s narušenými lidmi, kteří ve vesmíru rozhodně nemají co dělat, pusťte si radši Armagedon. Pokud chcete vidět film s filozofickým přesahem, pusťte si radši 2001: Vesmírnou odyseu. Pokud chcete vidět kvalitní herecké výkony, pusťte si radši Gattacu, protože v Interstellar se jich dočkáte maximálně u Jessicy Chastain a robota se smyslem pro humor na 90%. Pokud chcete vidět snímek nabitý emocemi, pusťte si radši Melancholii. Pokud chcete vidět inteligentní film s geniální zápletkou, brilantním příběhem a dokonalým koncem, pusťte si radši Planetu opic. Pokud mi nevěříte a stále chcete vidět novou nolanovku, pusťte si ji aspoň v IMAX kině. Slabých 50%.

Dokud film funguje na rovině "chytrého letního blockbusterového dramatu", nemám, co bych mu vytknul, protože příběh má zajímavý, postavy nejsou tupé (rozuměj tupě napsané) a jednají více méně v souladu se svojí povahou. A co si budeme povídat, nejlepším charakterem, který se chlubí absolutní přesvědčivostí, je Serkisův Caesar. Stejně jako předtím jeho King Kong mě opravdu dostal. Z dalších highlitů Zrození Planety opic se mi líbí představa, že primáti jsou mnohem chytřejší, než si myslíme, i bez zázračného séra. Ta nabízí a dokonce i využívá dobrý prostor pro rozvoj zápletky. Vrcholem celého filmu je pak zvučné Ceasarovo NE!, při kterém zamrazí i otrlejším. Tak a teď průser. Jakmile Caesar dovede svůj monkey business do stadia bandy opic terorizujících město a utíkajících do divočiny, rejžovi vypadnou otěže z ruky a celé se to zvrhne v nepovedený CGI akčňák. Tuhle fázi zachraňují jen ty momenty, kdy se vracíme ke vztahům, motivacím a postavám. Proč nakonec tři, a ne původně zamýšlené ****? Druhého dne si pamatuju hlavně ty slabší momenty a převládá zklamání. A to i přes povedený konec.

Z trezorů nejtemnějších, kobek lidské frustrace nejhlubších a vizí nejorwelovštějších přišel na světlo roku 1989 film Ucho. Jeho one-man-one-woman show s kamerou, která připomíná staré (na začátku 70. let jen maličko starší) filmy Orsona Wellese, na vás prostě musí zapůsobit, to ani jinak nejde. Ale v zádech mi z filmu bohužel nemrazilo, jen nějak nedokážu popsat, čím to.

Kupodivu mě tahle nevkusná pitomost neuráží, a to ani na první tři ze čtyř zhlédnutí, kterých se mi dostalo. Napočtvrté už to bylo na zabití a znovu se na to nepodívám, ale i tak jsou to slabé tři hvězdy.

Je jedno, co a proč udělal tehdy, zásadní je jen, proč dělá to, co dělá teď, a že k tomu hraje Howard Shore.

A já pořád říkám, že Ohnivý pohár je po trojce druhou nejlepší adaptací a že největší chybou bylo svěřit dojezd série Yatesovi. A budu to říkat dál, protože Ohnivý pohár je skutečně "temnější" svých starších bratrů, má ale oproti většině svých "ještě o jeden odstín šedé temnějším" nástupcům výhodu atmosféry. Tu totiž má a má ji hutnou. Jedno z nejlepších bludišť v historii filmu je toho, stejně jako libový návrat Voldemorta mezi živé (ups, spoiler), důkazem. Nadávat můžu jen na odfláknutí finálového zápasu mistrovství světa ve famfrpálu, neboť to je skutečně škoda.