žvanimírek

Zdlouhavé, nesmyslně natahované, vcelku předvídatelné, ale né zase úplně tak pitomé a lživé. Nejlepším filmem od Stollera i nadále však zůstává Forgetting Sarah Marshall.

Gabriel Match ve své snad životní roli z tvrdého prostředí newyorského Manhattanu, kde si advokáti, soudci, právnici a jim podobní měří velikosti pinďourů a porovnávají ceny sak masivním tempem a s neuvěřitlnou grácií a notnou dávkou šarmu. Suits má vše podstatné, co diváka udrží u obrazovky, nechá netrpělivě čekat na nové díly a nezklame ani při další sérii. Smysluplná zápletka, lež, vtip, ironie, nerozhodná láska, zrada, dva bombard'áci v hlavních rolích a určitá zvědavost, zda-li pan Dokonalý Harvey Specter konečně někdy něco "prohraje" jsou aspekty, které dělají ze Suits jeden z nejlepších seriálů nové dekády.

Vohromná Slyovo akční egoonanie, kterou k dokonalosti vypiloval dost libovej českej dabing. Kolik bylo použito sirek, ví to někdo?

Je to vtipné, je to neurotické, je to milé, je to romantické, je to velice "Allenovské", a je to o třídu horší než minulé kousky z ostatních metropolí...jsem neukojen.

To co Aaron Eckhart dost surově zesral v Battle Los Angeles tady Taylor Kitsch vodmakal téměř na sto procent. Battleship je velice líbivej blockbuster klasicky pějící chorály na US Army, ukazující vohromná srdce mariňáků, kterej se neostýchá zabrousit ani na tenkej led silnejch momentů, vtípků a říznejch slov (jak už je samozřejmě velice dobrým zvykem u filmů z dílny těchto prodůcentů)! Je to blockbuster a to velice povedenej. Závěrem si neodpustím, že ta Brooklyn Decker je jak obrázek, nevím teda jakou má barvu očí, ale vím, že mě bavěj její křivky.

Nastínění příběhu: //Parta lidí se zřítí s letadlem a několik jich přežije. Vzápětí se hrstka přeživších (neměl sem ponětí, že přežít pád z 8 kilometrové výšky je až taková brnkačka) stane středem zájmu vlčí smečky, kterou vede jeden přerostlý huňatý alfasamec. Skupina můžů se zoufale snaží zachránit, ovšem vlci jsou proti......// Nápad sám o sobě je jednoduchej, pomerně primitivní, ale prostor pro vytvoření relativně kvalitní a zábavné podívané zde byl. Ovšem to by nesmělo tohle zoufalství naskočit do obřích rozměrů 117 minut, kameraman by si musel odpustit x minut záběrů na strhané, ustrašené obličeje hlavních protagonistů, které divákovi vážně nenavodí pocit soucitu a smutku. Rovněž by nebylo od věci vypustit náběh na závěrečný face to face fight Liama a alfasamce a ve finále člověk vlastně ani není vůbec zvědavej na táborákové polemizování o životě společenskejch vyvrhelů, zlodějíčků a bývalých vězňů. Otázkou ale je, kdyby tam tohle nebylo, co by zbylo...?

Někdy až drsnej humor (fakt je to z Francie?!) s koulema mi surovým způsobem rozvibroval bránici. Bez servítek naservírovaný prekérní životní situace a srandy kvadruplegika a lauzra s velkým černým srdcem prosviští celou stopáží rychlostí TGV. Náramná zábava a člověk jen doufá, že si tenhle povedenej kousek nevezme na paškál Hollywood a nerozesere to do rádoby fajn rymejku.

Absolutní krása Fincherova díla tkví ve smyslu pro detail.

Nula faktů, dlouhé nic neříkající záběry na zdevastované budovy Detroitu, pohodlné sedačky a poměrně přetopené prostředí kina vedlo k mému usnutí asi tak po 20 minutách od začátku projekce. Osekání stopáže minimálně na polovinu a alespoň náznak infa o "cestě do průseru" by dokumentu jedině prospělo.

Maximální spokojenost! Rovnou v úvodu nastupuje na scénu akce, zabíjení, mlácení, lámání kostí, krev, kulky, pistole, kulomety a v tomhle rytmu se to děje celej film. Žádný chození kolem horké kaše, žádný sraní s dějem, jen prostě tvrdá akčnost s příchutí prohnilé korupce. A to je přesně to, co očekávám od akčního thrilleru s nádechem misteriozního krimi, protože na nějaký duchaplný děje sere bílej tesák.