wovsi

Mám takový pocit, že vlna nevole týkající se tohohle filmu souvisí tak trochu s nepochopením žánru. Tohle není dokument, je to filmový esej. Ano, šlo by to udělat metodou fly-on-the-wall a hrát si na echtovně "objektivní" dokumentarismus, ale to už je trochu provařené. V tomhle případě je fascinující právě ta tenze mezi tím nejsurovějším materiálem ulice a silným autorským vkladem. Ve chvíli, kdy autor dokáže na základě své znalosti prostředí poskytnout inovativní interpretaci tématu nočního života ztracených existencí, nabízí tím právě o to větší autenticitu. Blábolivé trosky nejsou autentické, ale vypíchnutí zmařené podstaty jejich osudů ano.

O čem ten dokument vlastně byl? O New York Times? O fungování novinářské práce? O svérázných novinářských postavách? O krizi klasické žurnalistiky? O nových médiích? Snímek tápe stejně jako současná novinařina. I tak ale stojí za vidění. Už kvůli sloupkařovi Davidu Carrovi - bývalému narkomanovi s neuvěřitelným charismatem.

Největší vadou na dokumentu vidím v Michaelovi Knightovi. Jeho konvertování k islámu mi přijde jako exhibicionismus kluka, který si kompenzuje psychická traumata z dětství. Například jeho tlučení do hrudi spolu s rodilými muslimy v Pákistánu mi přijde jako čirá trapnost (všimněte si, že jeho přátelé při tomto rituálu stojí opodál). Je škoda, že rozjezd muslimské punkové subkultury započal právě on svou knihou. Základy této minirevoluce mladé generace muslimů pak stojí na neautentických základech. Přeci jen Knight vyrůstal v katolické výchově a západním kulturním prostředí. Naopak za hlavní hrdiny považuji mladé punkery. Ti dávají všanc vše, protože to, co odpůrci západní kultury mohou vnímat pouze jako provokaci, může být vnímáno v muslimských zemích skoro jako zločin (viz punkerka - muslimka - lesba). Když tato zpěvačka vystoupila na sněmu ISNA, byl jasně vidět generační progres - organizátoři šíleli, většina mladých posluchačů byla nadšena. Abych to shrnul: v nepůvodnosti manifestu muslimského punku vidím slabinu, ale to nic nemění na pokrokové snaze těch mladých kluků a holek měnit předsudky a svým jednáním přispívat k mezikulturní výměně. Jak řekl Omar Majeed v Respektu: "Organizovaný islám je často dost svázaný, až dogmatický, ale jeho duch je anarchistický, svobodný, volný..."