wovsi

Velmi silný film o velmi silné ženě. Záběry jsou krásné a podmanivé jako dobové fotografie v sépiovém nádechu, což však kontrastuje s hrubostí, v níž se hrdinové (spíš obyčejní a opravdoví lidé) nacházejí. Maria je oslavou ženy, která v sobě dokáže najít sílu, jakou muži nedokážou. Zvládá se postarat o svou početnou rodinu, tvrdě pracovat, odpouštět svému spíše z beznaděje hrubému a nevěrnému muži... K tomu všemu ještě sama pro sebe objevuje kouzlo fotografie. Ta je pro ni chvilkovým únikem z náročného života.

Killroyva studentka, která se tváří, jako kdyby se jí po přednáškách oblíbeného profesora spojily dohromady všechny souvislosti vesmíru a Beethovenovy Deváté. Nechápu film, ve kterém si ohnivá žena přehazuje plamen z ruky do ruky a blábolí rádobymoudra, nechápu, proč má chlápek místo hodinek myš, nechápu, proč se ten mladý kluk chce neustále s někým líbat. Nechápu celý ten protivný fantaskní svět plný nesmyslných zhovadilostí tohohle typu (ještě jsem si vzpomněl na jakobyinterview polonahých operních pěvců - heh?). K tomu neskutečně hrozné herecké výkony z prostředí reálného světa. Nejhorší na tom je, že celý film zpochybňuje hudbu, při které mi i dnes mrazí v zádech. A je mi úplně jedno, jestli slavil Beethoven při premiéře triumf.

Jsou němé filmy, které jsou dobré, hodně dobré, protože jsou významné. Ale občas se stává, že nejsou zábavné (teď nemyslím zábavu ve smyslu sranda až za roh, ale spíš nějakou atraktivnost). A Alonzo je sakra dobrý film, rozhodně ne z té kategorie "nuda". Víc hereckého charismatu jsem na plátně snad neviděl. Příběh je děsivý, neobvyklý, drsný, Záběry dechberoucí (ne, ještě víc než tohle klišovité slovo). Celkově geniální. Vůbec mi to nepasuje na dobu vzniku. Kdyby to někdo natočil teď, tak bych to opěvoval úplně nejvíc, ale že to někdo natočil v době němého filmu, tak k tomu už nemá slov...

Aby nedošlo k mýlce, tak tento film patří k surrealismu, ne k Cinéma-pur. Cinéma-pur je ryze francouzský fenomén. Za zmínku stojí slavný moment ke konci filmu, kdy má žena na víčkách namalovány "druhé" oči, které zmizí po otevřená těch pravých.

Příběh al Rashida mi přijde moc vyumělkovaný. Zato ten o Ivanu Hrozném je 100% expresionistický. Poslední minipříběh, do kterého se vžije sám autor, je pak skvělou tečkou, docela vizuální bašta. Vymyšlený příběh se v něm zhmotní ve voskové figuríně, která na dřímajícího pisálka zaútočí ve snu. Překvapil mě happyend, čekal jsem něco stísněnějšího, co by víc korespondovalo s ponurou atmosférou, kterou tehdy oplýval německý film. Jinak bych ještě podotknul, že ve filmu hrají herecká esa Německa své doby - Emil Jannings (al Raschid) a Conrd Veidt (Hrozný).

Strašně se mi líbil moment, kdy hlavní hrdina požádá jednu Lady o ruku, a jí to tak nervově uchvátí, že svůj třes přenese na rosol, který drží na talířku v ruce. Vypadal jako živý. ...Krásně natočený film, zábavný, šetří nepotřebnými mezititulky... Jen mě trochu mrzel ukvapený záběr, do kterého režisér vplul, ani nevím jak. Trochu sporná by mohla být i, jak se dnes říká, chybějící jiskra mezi hlavním hrdinou a jeho vyvolenou (myslím tu poslední v řadě vyvolených), ale vem to čert. Pro mě velmi dobrý film a velmi nečekaný Hitchcock. Určitě bude dost šokující pro ty, co znají Hitchcocka jen jako tvůrce Psycha nebo Ptáků.

Začátek je docela podrobný, ale konec je brán opravdu hopem. Ježíš je ukřižován a chvíli na to happyendově vstává z mrtvých (fakt zábavné ukončení, jako by už nic dalšího nenásledovalo). Ač Krále Nazaretského natáčel slavný Robert Wiene, rozhodně nemůžete čekat Kabinet doktora Caligariho, tenhle film je trochu jinde. Nijak špatný však není. Hlavně tím, že není nudný, což by se dalo u tak zprofanovaného tématu očekávat. Jinak ještě dodám, že zde hraje Asta Nielsonová, která byla tou dobou velkou hvězdou světového formátu.

Zajímavé, Američan zde není nejzápornější záporák, ale vcelku sympatický chlapík. Akorát trochu trouba, kterému v rodné vlasti předložili zkreslené a lživé informace o pravém bolševikovi. Jak už to tak občas bývá, zmatený hrdina nakonec procitne objeví dokonalost a krásu Ruska a všeho ruského (hlavně komunismu). Nemůžu si odpustit zveřejnit závěr filmu, který je opravdu pecka: "Dear Madge, greetings from Soviet Russia. Burn those New York magazines, and hang a portrait of Lenin on the wall. Long live the Bolsheviks! Your John." Popravdě nevím, jak to Kulešov myslel, když nechal pronést tento blábol postavou, ze které dělá v průběhu celého filmu idiota :) Tím to celé skvěle ironizoval (i když to asi nechtěl). Každopádně pocitově stravitelnější propaganda než třeba Matka. S úsměvem jde všechno líp :)

Správná žena svému muži po ránu přežvýká boty, aby nebyly tuhé :)

Scéna tání lédů, kdy se kry rozpohybují na rozbouřené řece stejně, jako se uvede do pohybu finální vzpoura, je vážně fantastická...