kostej_

Výborná atmosféra strašidelného domu se rozplyne v neúměrně vysokém množství flashových vložek, které samy obsahují přebytek kamerových efektů.

Narozdíl od minulých dílů stojí více na shrnování a vysvětlování, což se poměrně výrazně podepisuje na míře akce a množství twistů. Přesto je zpracování i přítomná akce stále kvalitní, a nechybí ani několik momentů, které šokují na úrovni příběhu.

Rádobydokument snažící se manipulativní a lživou formou rozdmýchávat náboženskou a politickou nenávist proti naší vlastní kultuře.

V letech 2004 a 2005 zuřila válka mezi camorrským klanem di Laurů a odštěpeneckou frakcí "Scissionisti di Secondigliano" (nebo také Španělé), která s sebou přinesla přes sto mrtvých, mezi jinými i širokou veřejnost velmi pobuřující smrt nevinné dívky, která byla brutálně zbita a nakonec popravena ranou do týla. Velká část filmu, který je založený na stejnojmenném světovém bestselleru Roberta Savianiho (jenž nyní musí žít pod ochranou Carabiniérů), se odehrává v neapolské periferii Scampia, jenž je známá jako jedno z území, na němž Camorra vládne. Drsné prostředí deformuje své hlavní oběti – děti – už od raných let. Jejich hlavními hodnotami se stávají schopnost přežívat bez soucitu, být bez výjimky loajální ke své skupině, která v tomto přežití kooperuje, a neustále demonstrovat svou sílu. Tak se sympatické hledání sebevědomí v případě dvou kamarádů s estetickými hendikepy Marca a Cira mění, v jejich výzvě k okolí, v sebedestrukci. Tak se hledání sociální soudržnosti dalšího mladíka, Tota, mění ve zradu a podíl na vraždě té, s níž měl z celého okolí nejopravdovější vztah.

Velmi zručná kombinace psychologického a gore horroru v úžasné kulise vyhořelého nákupního centra s originálně vystavěnými ústředními událostmi, které skvěle hrající Kiefer Sutherland postupně odhaluje. Budované napětí je podpořeno zachováváním distance od ústředního zla (čehož dosáhnout je v horrorech obtížné) i absencí deus ex machina řešení, která nakonec vyústí v mírně rozpačitý závěrečný twist (ačkoliv jí tato absence vytváří prostor).

Druhý Lost se očividně nekoná. Ačkoli je chvályhodné, že určitá dávka stylu je zachována, scénář je velmi chaosovitý, občas se chytá klišé, občas se snaží napodobit Lost, občas protahuje něco, co už mělo být dávno ukončeno, vysvětluje, co je již každému jasné, naopak nové věci se míhají velmi rychle apod. Atmosféra napětí není narozdíl od Akt X budována na možné reálnosti prezentovaných jevů, a zdá se že ani na žádných přijatelných vědeckých hypotézách, ale pouze na prvoplánovém efektu (zprůhlednění lidské kůže, zrychlené těhotenství, zalití lidí do plexiskla). Psychologie příliš nefunguje, šéf Olivie má snad jednu jedinou polohu, a to tvářit se co nejstrašidelněji. Z psychologie vyplývají i příliš nucené dialogy, co mělo být jiskření mezi otcem a synem je spíš soubor pokynů k zasmání. Největší světová korporace má zdá se jen jednu sekretářku. Na druhou stranu si Fringe zatím drží určitou míru zábavnosti spočívající hlavně ve slití nejrůznějších prvků dohromady a cosi i slibuje do budoucna, uvidíme, jestli se to dobré začne odehrávat, až se začnou dávat dohromady nějaké souvislosti, nebo zůstane nezpracovanou kaší. Hodnocení po pátém dílu, v němž se vůbec nic nestalo.

Viděno s hrozným českým dabingem/překladem (1976). Banální děj (velmi zjednodušená verze Bídníků) nevykupuje nepovedená snaha o realističnost, banální dialogy jsou často jen opakováním toho, co už řekl vypravěč. Dvě hvězdičky za film, třetí za příspěvek do debaty o trestu smrti.

Ten kontroverzní konec se myslím dá omluvit snahou o hledání vhodné symboličnosti a najít nějakou dostatečně silnou znamená v tomto případě i na první pohled příklon k jedné straně velmi zpoltizované debaty.

Šest krátkých epizod ze života šesti Chorvatů ilustrující (s výjimkou první epizody) současnou situaci Chorvatska (či chorvatské části Bosny?) s jeho poválečným dědictvím. Ogresta ukazuje ohromný cit při výběru herců a slaďování jejich výrazu s psychologií protagonistů, která je podporována i výbornou psychologicky laděnou kamerou.

Nenápadné a nekřiklavé komorní psychologické drama pojednávající nicméně o důležitých věcech týkajících se směřování lidského snažení v západní společnosti. Ambiciózní a cílevědomá Viena je srážena svou vlastní nemístnou věčnou nespokojeností, která stejně nestačí k tomu, aby její práce dostačovala byť jen jejímu kolegovi z divadla. Proti ní stojí Eva, se svým životem zdánlivě spokojená ošetřovatelka bez ambicí, kterou ovšem všeobecné nastavení společnosti dohání a ničí, aby se pak ve finále pokusila spokojit s drobky, které jí úspěšnější jedinci zanechali. I to ovšem selhává – a tak společnost, ve které není prostor pro její snílkovský způsob života, opouští.