kostej_

Příběh je poměrně zajímavý a předloha by mohla být i slušná. Co ale velmi sráží zážitek z filmu je zpracování. Herecké výkony jsou přepjaté, patetické a nepříliš reálné, zplošťování reality ve prospěch jediné neomylné postavy je pochybené na psychologické i etické rovině. Stejně přepjatě je podána i rumunská revoluce, srovnání s jejím zpracováním např. v Munteanově podání je propastné.

Film patřící do artové špičky roku 2008.

Kompletní dílo Williama Shakespeara vměstnané do pěti minut a geniálně přehrané mistrem samotným. Barry Purves získal za tento krátkometrážní film cenu za nejlepší debut na festivalu v Hirošimě.

Úderné, koncentrované, dechberoucí. Nebojša Glogovac jako člověk, který dokáže obchodovat se smrtí.

Paradoxy a absurdita válečných dnů rumunské prosincové revoluce ve velmi realistickém hávu jednoho z vrcholných děl Rumunské nové vlny. Příběh skutečné polovojenské jednotky, která byla zmasakrována vlastními vojáky, když jim jela na pomoc, podobně jako smrt více než tisíce dalších lidí, učinily z této revoluce nejkrvavější převrat bývalého východního bloku. Situaci ve filmu dokumentuje i legendární Ceauşescův projev, v němž slibuje dělníkům zvýšit platy o deset procent...

První část na mě působila jako jedna z levnějších epizod cyklu Neuvěřitelné příběhy, ovšem s tím rozdílem, že chyběla pointa a vnadné herečky. Druhá část, v níž se vedly nekonečné stupidní rozhovory o tom, kdo s kým kdy a za kolik bude co točit, opět bez pointy, mě naprosto znechutila a otrávila a závěrečná část, v níž je vše odhaleno "neuvěřitelně chytrou filosoficko/ufologickou myšlenkou" mě už jen dorazila. To vše je prokládáno "vtipnými" výroky typu "Pandy vlastně řídí počasí", přítomná je dokonce i snaha o manipulaci hodnocení vlastního publika tohoto filmu! (kdo dává devítky, je chytrý a vše pochopil, kdo dvojky nebo trojky, "pro toho to není") Jediné, co u mě obstálo, je hudba. Nevím, jestli existují filmy, které uráží můj vkus. The Nines ale zcela jistě uráží mou inteligenci.

Kenović velmi hezky vykresluje své postavy a jejich vzájemné vztahy, a zasazuje je do velmi věrohodného (jak by také ne) prostředí městské válečné zóny obléhaného Sarajeva. Do celkového obrazu mi ale nezapadají některé prvky hrající zbytečně moc na city – trampoty zvířátek (opravdu jen těžko hledat něco emočně apelativnějšího než pejska na vozíčku), a už vůbec celá metafora s uzavřeným kruhem, pro níž těžko hledat jiný motiv než emocionální vyvrcholení filmu (a přitom se tolik nabízí souvislost se "začarovaným kruhem násilí"). Příliš věrohodné není ani závěrečné zneškodnění ozbrojené jednotky dvanáctiletým Kerimem.

Po pěti epizodách.

Makedonský film líbivějšího střihu apeluje na nesmyslnost a nebezpečnost vzájemného strachu a xenofobie etnických skupin zprostředkováné pohledem zvenčí – pohledem úspěšného fotografa, který se po letech vrací do své rodné vesnice.

První sezóna – 4, druhá sezóna – 4.5. Celkově přehodnocuji ze čtyř na pět, jednak proto, že věřím některým komentářům o neustále rostoucí kvalitě, ale hlavně za zásluhy o zrození dosud nejlepšího televizního formátu vůbec.