Zmiu

S podobným tématem jsem viděla lepší filmy. U tohohle jsem se místy nudila.

Tak jsme se konečně dočkali premiéry. Film se mi líbil, atmosféra byla pěkná, herci úžasní, ale nějak mi tam víc chyběla pointa a nějaký větší příběh. Takto vlastně sledujeme osudy rybářů, kterým se dostane na loď ženská, ale ani v tom nevězí žádný větší problém. Jako druhou linii sledujeme, co se na lodi přihodilo předtím, kdy jeden námořník zahynul. (to není spoiler, tím úmrtím film začíná.) Na druhou stranu musím ocenit, že Islanďané opravdu dovedou nacpat humor i mezi dramatické události, což se mi líbí. Tak to nějak je i v životě, a oni to umí moc pěkně vystihnout, přitom moc nepřehání.

V tomto díle je zobrazen laureát Nobelovy ceny D. Carleton Gajdusek a jeho životní cesta. Kromě slávy si vědec získal neslavnou popularitu aférami s chlapci. V dokumentu dostal prostor, a snaží se obhájit tím, že je to vlastně normální, neboť chlapci pocházeli z kultur, kde pedofilie není zločinem.

Tak tohle byla hrůza. Nejspíš pokus o umění. Celý film se nic neděje, koukáme na starší ženu, jak sama žije v lese,několik minut záběr na to, jak se jde koupat ráno nahá v moři. Kamera je naprosto nesmyslná, záběry na nábytek, na dveře, které se ani neotevřou... No, film jsem přečkala do konce jen kvůli tomu, zda se přece jen něco nestane. A stalo. Na konci přišel vtípek, a za něj dávám jednu hvězdičku. Jako krátký film by to asi prošlo, ale hodinu a půl se nudit v kině kvůli jednomu vtípku je na mě trochu moc.

Povedený filmeček o mladíkovi, co se chce zabít, ale pořád mu to někdo kazí. (RIFF 2010)

Atmosféru měl film dobrou, ale hrozně mě vytáčela nelogičnost postav. A v podstatě hned mi bylo jasné, kdo asi bude vrahem. (RIFF 2010)

Docela příjemný film, ale myslím, že kdyby to nebylo v Grónsku, tak na něj asi brzy zapomenu. (RIFF 2010)

fiktivní hraný dokument (nevím, jak to přesně nazvat) o muži, který se snaží vydělat peníze tím, že importuje levné bulharské cigarety. Když se mu po dlouhých útrapách povede rozjet kšeft, velmi záhy spadne na úplné dno. I jeho rodinný život se sesype, ale Tóti se nevzdá.

SPOILER: Název filmu znamená Děkuji za pomoc, a je tak trochu ironický, protože jedna záchrana života zde vede ke ztrátě jiného. Muž středního věku chce spáchat sebevraždu. Vyjede na kopec, zavede si hadicí plyny vycházející z výfuku, a čeká... Jenže náhle se objeví jiné auto a v něm je žena, co potřebuje pomoci s autem. Slovo dá slovo, a ti dva si vymění čísla. Muž už se nechce zabít, a později volá té ženě, aby jí to všechno řekl, jenže ona právě sedí v autě, a jak tak hledá telefon, nevšimne si náklaďáku.

Rickman a Pullman film jednoznačně zvedají, proto 4 hvězdy. Víno roku je pohodový film, u kterého jsem se bavila, nemusela jsem nijak přemýšlet. Bála jsem se, že to bude až moc americké, ale šlo to. Film měl spád, příjemný humor a i trocha napětí tam byla. Ale to blonďatý háro hlavního hrdiny bylo dost nepřirozené. Působilo to jak špatně sednoucí paruka.