Carreen

Na Větrné hůrce je má nejoblíbenější knížka, tak jsem možná trochu zaujatá. Tvůrci filmu zde pravděpodobně vyšli z názoru Bronteová jako Bronteová a natočili romantický slaďák z viktoriánského období. Nějak mi tam chyběla ponurost, tajemnost, strašidelnost, hlubší psychologická propracovanost. Vadila mi nedořečenost a nelogičnost, komická trapnost Edgara a Isabely a hlavně, proč sakra hrála mladší Katku zase Juliette Binoche obohacená o blonďatou paruku?

Nemůžu si pomoct, ale vynechat půlku knížky, když ta druhá je poměrně důležitá k vyznění celého příběhu mi nepřipadá jako dobrý tah.

Hrdinství, statečnost, vznešenost a "neboj můj synu, stojíme při tobě:Jeden za všechny všichni za jednoho.". Uf! Já vím, že to byla blbost, ale mě tohle vždycky tak citově dostává... V každém případě mě to přimělo si konečně přečíst Tři mušketýry. Dost jsem se divila;o) No ale aspoň ten film byla fakt super komedie.

Holky to chtěj taky se mi celkem líbilo, tak jsem si říkala, že to třeba zvládnu. Marně. Když začala babička vibrátorem prošťouchávat záchod, musela jsem jít zvracet...

Vždycky tak trochu na protest tvrdím, že je to můj nejoblíbenější film. A jen proto ani nepřemýšlím o nějakém srovnávání se Sedmi samuraji. Úžasní herci, úžasná hudba, plno hlášek, plno vtipů, hrdinská gesta a hlavně zaručený brečící spouštěč - "Jak se jmenuju?...Bernardo, Bernardo!"

Krásný a dojemný film, deníkoprinceznovského typu, který se díky překvapivému zvratu asi v polovině filmu dostává do úplně jiné dimenze. Je sice plný klišé a jistých neujasněností, má ale zajímavou myšlenku, kterou většina teenegerovských filmů postrádá. V každém případě sem u něj úplně promáčela kapesník;o)