ANTI-frog

Jsem unešena na křídlech této neuvěřitelné cesty .)

Začíná to celkem zajímavě, ale asi od poloviny (nebo dřív?) je už jasné, jak to celé dopadne. Pak už to nemá žádný spád, je to nezajímavé a prostě o ničom. Na začátku byl Wilbur takový sympatický chlápek, který se ničeho nebál a bylo mu všechno tak nějak jedno, dělal si naprosto co chtěl, ale na konci už z něho byl jen obyčejný člověk, který se vrhne do práce, pověsí na hřebík svou odvahu (nebo jak tomu říkat) a taky svou "milou drzost". To mě zase tak "vystresovalo". Jakoby tu někdo naznačoval, že život lze žít jedině takto... :/

Protestuju proti českému názvu!!! :P

Tohle je jeden z filmů, kdy se člověk cítí jako jedna z hlavních postav, kdy naprosto chápe jeho nepochopitelné činy a pocity. A mnohdy ani netuší, ale s tou postavou se promíchá a na konci cítí to, co on, i když to tak ve skutečnosti vůbec není... :))

Ó, jaký to krásný film, který při svém barevném nádechu ztrácí kouzlo své nekonečné poezie a možnosti vnímat svět jakkoli, jen ne obyčejně. Artistky si při úplňku lámou vaz a sebevrah hledí k zemi s touhou létat. Pár andělů nad vším kolem a do toho ponurý hlas Nicka Cavea.

Život si jde zkrátka po svým. A když přijde za tebou a ty na něj nejsi připraven, neřekne: „Aha, sory, tak já přijdu jindy.“ A kdyby tě náhodou pak začal bavit, tak odejde, protože v tu chvíli to přestane bavit jej. To je život. Trochu mi bylo svým způsobem líto Bruna, protože zůstal tak nějak nepochopen. On vlastně opravdu neudělal nic špatného, naopak chtěl pomoct. Opravdu není žádné zlo ani dobro, záleží na člověku. Tak si to přeber. :)

Hudba, střih, obrazy. Musím uznat, že se to podařilo výtečně skloubit, jenom škoda, že film opravdu nemá žádný děj a chaosužel mi i ten smysl zase nějak uniká. Tento film jsem si užila, radost nechat se jím pohlcovat, jako když podléháš kouzlu drogy...

Co se týče obecně Wallace a Gromita tak musím říct, že jsou to naprosto skvělé animačky, super postavičky, s kterýma se rádi a "od srdce" zasmějete, jejich příběhy jsou dobrodružné a hýří vtipem i akcí. Mám je upřímně ráda =))

Válka. Válka stále trvá. Lidi se nepřestanou škubat, ´sou už takoví. Pak se hádaj´, kdo to začal, všichni to hážou na toho druhého. Každý vidí jen to své utrpení a ty druhé automaticky jako nepřátele. Nenávidí. Každý si najde ten svůj důvod. „On mě postřelil; on mě chtěl zabít mou vlastní kudlou;“ Každý si najde svůj důvod, vždycky. Tak to pořád pokračuje. Nejhorší je, že lidé, co to jen sledují pak dojdou s kamerama a vydělávaj´ na nich prachy a hrajou si přitom na soucitný andělíčky a oni by byli resp. jsou úplně stejní (já ale neříkám, že špatní). Oni pak bojujou, až ani neví za co a proč, ale ty automatické důvody se jim v hlavě stále zjevují a nenávist přeroste do takových rozměrů, že zabíjení náhle dostane nový “smysl“. Nechápu, proč se ten chlápek na té mině, když už viděl, že mu už nehodlají pomoct, prostě neodvalil?! On už stejně neměl co ztratit a aspoň by dal co proto těm pitomým novinářům a dalším. Vidíte, takhle to nikdy neskončí. Ale on se stejně ´dycky najde někdo, kdo s tím bude pokračovat. Jednou se všichni pozabíjíme a bude klid.

Jo, Commitments! Sice to není zrovna hudba, co bych poslouchala ve volném čase, ale film stojí za to! Byla to sranda, byla to „hudba života“, byl to prostě soul a nebyl to určitě Elvis! =))) Je to takový fajnový pohodový filmek, na který se určitě podívá rád každý, kdo má aspoň o málo větší než malý vztah k hudbě =)