Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný
  • Mysteriózní

Recenze (976)

plakát

Agatha Christie's Poirot - Rodinné sídlo (2006) (epizoda) 

Pěkné na koukání, ale se všemi nešvary, které mne na Poirotovi občas štvou a žádným zásadním kladem, který by je převážil. Zápletka je překombinovaná, postav je dost a navíc příbuzných, takže člověk aby si dal po počátečním představení pauzu a nakreslil genealogický strom, některé informace vytáhne Poirot z rukávu (obraz, potrat) a postavy se chovají nepravděpodobně (Zuzana, společnice, mladý hejsek).

plakát

Hotel Transylvánie 2 (2015) 

Horší než jednička, protože v něm nabírá na síle spodní psychologický proud a film si začíná hrát na něco, co není. Vtípky a blbiny pořád fajn, ale do mysli se mi neodbytně vkrádalo, že tvůrci až moc tlačí na pilu ohledně vymezení dobro vs. zlo nebo spíše se pokouší o jejich pokřivenou syntézu. S tím jděte prosím do prdele. Dost mi to připomnělo posun v obsahu a symbolice Auta vs. Auta 2. Jednička - příběhově oddechový film s archetypálním příběhem a fóry - dvojka - vymývání dětského (a diváckého) mozku jakýmsi newspekem nebo spíš newmindsetem. Takže znovu, s tím běžte do prdele. Trojku prosím, milí tvůrci, postavte na silném jednoduchém příběhu a ověšte cingrlátky vtípků a pitomé muziky, ale nepouštějte se na tenký led psychoblábolu. TIA

plakát

Klíč (2005) 

Je nemoudré přistupovat k tomuto filmu jako k hororu. Od prvního screenování jsem jej vnímal jako mysteriózní thriller a dobře jsem udělal. Jako horor sice občas funguje, ale imho postrádá jakousi esenci moderních filmových hororů. Co to přesně je, nevím sám. Skeleton Key staví na vlhké, plesnivé, zemité, zhýralé, aristokratické a temné luisianské atmosféře. Staví na ni slušně, ale jistě by to šlo ještě lépe. Scénář je dobrý. Oblouk příběhu dokonce výborný. Ale jeho přenos na plátno se povedl opět jen uspokojivě. Možná by pomohlo situovat ho v čase více do minulosti (60.-70. léta), ale to by odradilo teen publikum, takže smolík. Když tak nad tím dumám, tak film je jeden velký kompromis a na to, že tomu tak je, je natočen vlastně skvěle. V paměti mi utkvěl pocit děsu při scéně s upálením a povedený závěr, který se zvrhává až do velmi černé komedie. Tím sice shodil jakousi vážnost filmu, ale to je imho k dobru věci. Nemám rád, když se Bčkové filmy berou vážně. Lepší jsou Cčkové, které se berou smrtelně vážně. Voodoo, hoodoo, možná pudu prdět do hlíny, červy nervy tělo s duší není jediný.

plakát

Melancholie (2011) 

2016 konečně viděno za jasného jarního odpoledne. Přesto zásah na komoru. Možná i proto, že kromě jména režiséra a Kirsten Dunst, jsem o filmu nic nevěděl a postupně si tak mohl objevovat a pokoušet se chápat. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. Krása, marnost, dekadence a, nečekaně, melancholie.

plakát

Hotel Transylvánie (2012) 

Smršť gagů a vizuálních bonbónků, která naštěstí visí na velmi jednoduché příběhové kostře - hyperprotektivní rodič s traumatem z minulosti, který nenechá volnost svému dítěti-katarze-hepáč, takže divák tuší, kam vše směřuje a může se v klídku bavit vtipnýma blbinama. Ostatní komentující často kriticky zmiňují hudbu, k čemuž se přidávám. Byla až příliš podbízivá mainstreamovému teen publiku. Rapující Drákula mi přišel ještě OK, ale zvokodérovaná mumie byla strašlivá. Jinak fajn animák pro děti i dospělé se spoustou klišé, které trumfuje tsunami fórů.

plakát

Agatha Christie's Poirot - Smrt lorda Edgwara (2000) (epizoda) 

Poměrně průhledný případ, alespoň co se odhadu pachatele týče, byť se jako obvykle objevuje mlžení a náhody, které mají odvést pozornost (místo v čase vraždy je hotový průchoďák). Potěší větší porce Jappa, Hastingse a Lemonové, ale zamrzí starý dabing, který mne u některých postav dráždí (Lemonová). Klasicky dobrý díl, který má mnoho kladů (mimo jiné docela pohledné herečky, obzvláště kloboučnice se mi zamlouvala), ale i pár záporů.

plakát

Agatha Christie's Poirot - Vražda Rogera Ackroyda (2000) (epizoda) 

Odpočinek, na kterém Poirot svádí boj se zahradou místo se zločinci, je nenadále přerušen. Ano, i na venkově, kde se na vás lidé usmívají a kde zpívají ptáci, se dějí vraždy. Tato je obzvláště temná, ale ne zase tak zamotaná, jak by se na první pohled mohlo zdát (postav není zase až tolik). Narativní kostra je postavená na deníku vraha, který Poirot čte a s tím se prolínají scény, které děj ukazují v reálném čase. Všechno je perfektní. 2 mladé herečky anglickým způsobem pohledné, komorník dostatečně podezřele úslužný, exteriéry i interiéry vynikající, dokonce se dočkáme i akční scény, atmosféra by se místy dala krájet, et cetera. Zamrzí snad jen vratký motiv vraha, naopak potěší velká porce přítomnosti Jappa a celkově jakési "rozlučkové" provedení. Závěrečná scéna odchodu z banky (vězení, soudu?) je dokonalá a od Sucheta dokonale zahraná. Je v kontrastu s banálními slovy, které zaznívají jako podkres. Jestli se takto chtěla ACH rozloučit s Poirotem, tak je asi moc dobře, že se k němu vrátila a psala dál, protože uzavření TV série v díle Opona je rozhodně mnohem hlubší a osudovější. Summa summarum nadprůměrný díl. PS: Kostkův dabing je nezvyk, ale není špatný.

plakát

Agatha Christie's Poirot - Nástrahy zubařského křesla (1992) (epizoda) 

Hodně překombinovaná zápletka a na zobrazovanou dobu dost necudný obraz v pracovně, ale pořád kvalitní podívaná, tentokrát hlavně kvůli hereckým výkonům, protože příběh je místy hluchý.