Stanmi

Tak tentokrát byl český překlad docela trefný, tahle jízda byla místy opravdu šílená. Náš známý Hawajčan Mark Dacascos zde zvtárnil Tobyho Wonga, ultimátního zabíjáka, který má v srdci implanovaný biomotor, který mu zlepšuje reflexy. Potřebuje se dostat do LA, kde by mohl biomotor výhodně prodat a tak, když natrefí na prvního chlápka, který ho nechce zabít - zkrachovalce Malika (Kadeem Harrison) příměje jej, aby ho do LA odvezl. Ale žádná pohodová jízda se samozřejmě nebude konat. Žánrově je Šílená jízda docela kočkopes, protože je to v zásadě akční komedie s prvky sci-fi, takže tím pádem je jasné, že je to béčko jako vyšité. Ono tady ani moc známých tváří člověk nenajde, kromě Marka je to snad jen John Pyper-Ferguson v roli zabijáka Madisona a Brittany Murphy v roli cáklé holky Deliverance (no ještě snad Sanaa Lathan, ale ta tu má jen velmi malou roli). Zatímco souboje jsou zvládnuté na jedničku (i když někdy působí nereálně, což je holt to sci-fi), tak s příběhem si hlavu moc nelámali a tak je výsledek takový lehký nadprůměr.

Jean-Paul Rondin (Michel Serrault) vlastní malé knihkupectví a je příležitostným spisovatelem, píšícím o staré Paříži. Jednoho dne však zmizí jeho jediná dcera Marie-Heléne (Chantal Goya). Protože pomoc od policie a především od místního komisaře Lalattea (Michel Galabru) nemůže čekat, vypraví se ji sám hledat do pařížských katakomb. Zde objeví společnost bohémů a filozofů (a taky jednoho Němce, který si myslí, že II. světová válka ještě neskončila), kteří se zde ukryli před světem plným shonu tam nahoře. Jejich vůdcem je šlechtic Gaspard de Montfermeil (Philippe Noirot), který chce zabránit dalším stavbám v centru Paříže tím, že unese autobus zahraničních turistů, čímž jenom popudí ministra veřejných prací (Charles Denner) k akcím proti této menšině. No Krysy z temnot jsou rozhodně zajímavým snímkem a to už svým napádem, ale jeho úspěšná realizace už trochu pokulhává. Cílem tvůrců bylo nejspíš natočit satirickou komedii, ale povedlo se jim to tak napůl. Zatímco satira je jasně čitelná, těch ryze komediálních prvků tam člověk zas tolik nenajde, takže snímek není zas tak vtipný, jak by mohl a možná i měl být. Přesto film nabízí kvalitní výkony těch největších francouzských hereckých hvězd, které ještě doplňuje i mladý Gérard Depardieu a také velice zajímavě zpracované prostředí pařížských katakomb.

Bruce by si měl nechat ty svoje ztroskotané muže zákona asi patentovat, protože jak hledají v Hollywoodu nějakého poldu s temnou minulosti (čí přítomností) zpravidla ukážou právě na něj, asi je pro ně v tomto ohledu takový poslední skaut. Ale zpátky k filmu Na dostřel. Tom Hardy (Bruce) byl elitní detektiv z oddělení vražd, pokračovatel slavné policajtské rodiny (zde je to uvedeno do maximálního extrému, takže jsou poldové úplně všichni). Je na stopě sériového vraha žen, který navíc zabil jeho otce a i poté co je vrah zadržen, tak tvrdí, že ten pravý je někde na svobodě a navíc je to policajt. Díky těmto názorům ztrácí své místo a odejde k říční policii. Tam žije osamělý život alkoholika až do chvíle než se začnou objevovat v řece další mrtvoly a Tom si dovtípí, že je to zase ten samý vrah a rozjede své vlastní pátrání... No nutno uznat, že Na dostřel je poctivý policajtský thriller, jakých se dnes už moc nedělá, holt doba o něco pokročila. Bruce hraje dalšího ze svých tradičních hláškujících "zkrachovalců", což znamená, že jeho výkon je kvalitní, větší prostor tu dostane S. J. Parker, kterou jsem nikdy extra nemusel, ale tady mi kupodivu moc nevadila, asi to bude tím, že tu byla ještě mladá. Co však sráží dolů hodnocení je pro mne především nezvládnutý závěr filmu plus pár drobností, které kazí jinak slušný krimi thriller.

První Hulk se rozhodně nedá považovat za nějak extra povedený komiksový film. To samé došlo i hlavounům u Marvel a rozhodili se pro novou verzi s novým obsazením (Richard Norton, LIv Tyler, William Hurt) a novým režisérem Luisem Leterrierem. Ten se zdál moudrou volbou, protože jak Kurýr, tak Utržený ze řetězu, byly co se minimálně akce týče dobře odvedenou prací. A tak nám vznikl "Neuvěřitelný" Hulk, který však v konenčném důsledku dopadl velmi podobně jako první Hulk. Tedy není to špatný, ale žádný zázrak. Film ač se to může zdát, tak na původního Hulka nijak nenavazuje a během úvodní sekvence je nám představena nová verze přeměny Bruce Bannera v Hulka. Což na jednu stranu nevadí, aspoň se tím už dívák nemusí opět dlouze zabývat. Zbytek filmu (teda vlasně celý film) je o tom, jak se Bruce (Norton) snaží "vyléčit", přičemž je neustále pronásledován generálem Rossem (Hurt), který mu chce také pomoc, ale po svém. No a to je k příběhu v zásadě vše. Snad jen, že Bruce se opět setkává se svou láskou Betty (Tyler), ale ta je v celém filmu víceméně na okrasu. Za celý film se tak dočkáme celých tří scén, kdy můžeme shlédnout řádění zeleného obra, nicméně za zmínku stojí jen ta závěrečná, která ukazuje Hulkův potenciál, který však opět zůstal nevyužit, no aspoň, že dostal důstojného protivníka. Oproti prvnímu filmu se tak ubralo na psychologii postav a přidalo na akci, ale ne zas tak, aby si Neuvěřitelný Hulk vysloužil lepší ohodnocení než jeho pět let starý bratříček.

Když se Sly po svém comebacku v roce 2006 rozhodoval co dál dělat, John Rambo byl jasná volba. Naše dobře známa mašina na zabíjení si už nějakých 20 let žije spokojeně kdesi v Thajsku a užívá si zaslouženého odpočinku, projížděním se ve svém člunu a lovením ryb a hadů. Idylka je však opět narušena, ne však plk. Trautmanem, ale skupinkou novodobých křesťanských misionářů, kteří chtějí zavézt do sousední Barmy a pomoct tamnímu kmeni, který je ve válce s vojenskou juntou. John je tam nechce zavézt, protože ví, že jejich šance na přežití se limitně blíží nule, nicméně nakonec svolí. Po čase se dozví, že se nevrátili a je požádán, aby zavezl do Barmy skupinu žoldáků, kteří mají zjistit co se tam stalo. Ale tentokrát už John nezůstane jenom lodníkem. Sly z pozice režiséra, scénaristy a představitele hlavní role vytvořil ultrakrátký akční film, který se rozhodně nestydí ukázat všechny aspekty pravého válečného pekla, takže kromě střílení a výbuchů, tady máme i rozstřelené hlavy a utrhnuté končetiny a to velmi detailně.. John je navíc pořád ten stejný zamlklý hrdina, který se snaží si jenom hledět svého, ale v případě potřeby nemá problém se chopit pořádného kvéru a dokázat, že je pořád tou "dokonalou zbraní". Navíc i přímo byť je jednoduchý a přímočarý, tak do celého konceptu naprosto přesně pasuje. Do pekla a zpět je stylové zakončení jedné filmové série, která de facto utvořila archetyp akčního hrdiny 80. let.

No takhle jsem si to nějak představoval. Po jedničce, která mne příliš nenadchla, se režisérskcýh otěží chopil Guillermo del Toro, který tomu patřičně "přihulil". Blade se nám přesunul do Evropy, konkrétně do matičky Prahy, kde upíři vězní jeho kámoše Whistlera (Kris Kristofferson), nebudu snad příliš spoilerovat, když podotknu, že záchrana bude úspěšná, ale postaví to oba úpírobijce před novou výzvu. Jsou kontaktováni vůdcem úpírského klanu, který je požádá o pomoc při likvidaci nového druhu upírů tzv. Smrťáků (Reapers) a na pomoc jim poskytne elitní úpírské komando kde nechybí ani Ron Perlman, Donnie Yen nebo Danny John-Jules (asi si tvůrci vzpomněli, že nosil špičáky už v Červeném trpaslíkovi) a hon tak může začít. I druhý díl je takovou klasickou hollywoodskou dvojkou, naštěstí u něj to platí v tom dobrém smyslu, takže tu máme konečně důstojné protivníky, lahůdkové herecké obsazení, více akce, více hlášek a celkově je to temnější odpudivější, prostě Guillermo a ani David Goyer nezklamali. Navíc se dočkáme pár záběrů i na naše hlavní město a příležitost si zahrát ve filmu dostali i dva češti matadoři zahraničních produkcí v České republice - Karel Roden a Marek Vašut. První jmenovaný dostal důstojnou roli právníka upírů a Marek si střihl další ze svých legendárních mini-roliček v amerických bijácích. Tenhle výlet do Prahy rozhodně stál za to.

Oni tomu Johnu Rambovi prostě nedají pokoj. Ten si v pohodě žije v Thajsku, opravuje kláštery a mydlí se v ringu za peníze a naráz zase přijíždí plk. Trautman (Richard Crenna) s tím, aby mu John kryl záda na tajné misi v Aghanistánu. Pro něj však už jeho válka skončila a tak Trautmana pošle do patřičných míst (do...Afghanistánu). Později se, ale dozví, že jeho "kámoš" byl zajat Sověty a tak mu to samozřejmě nedá a sám se vydává lapeného plukovníka zachránit. No hlavní problémem třetího Ramba je, že už se nám kluk opakuje. Děj je v zásadě okopčený druhý díl, takže zase za Rambem příjdou pro pomoc, zase se jedná o asijskou zemi, kde intervenují Sověti, zase se první pokus o záchranu nepodaří a zase hlavní záporák musí lítat v těžkém bitevním vrtulníku, atd... No naštěstí je to pořád TEN John Rambo, což znamená stále jistou záruku nenáročné zábavy. Navíc, když už Rambo III inspiroval tvůrce Žhavých výstřelů 2, tak na něm přece musí něco být, že jo...

Ono už když si člověk přečte jméno režiséra (Ang Lee), tak je mu hned jasné, že se nebude jednat o žádnou tupou komiksovou rubačku. A tou Hulk rozhodně není, naopak lze konstatovat, že se jedná spíše o psychologický (rozumějte spousta keců a žádná akce) film, než o akční spektákl. A přitom postava Hulka je k tomu jako děláná, velký zelený zlobr, který všude dělá spoušť a čím do něj víc bušíte, tím je silnější a nedá se prakticky ničím zabít, zkrátka ideální kandidát. Naproti tomu tady máme sledování osudu Hulka v lidské podobě, tedy doktora Bruce Bannera (Eric Bana), přičemž jako v každém superhrdinském filmu sledujeme, kterak hrdina ke speciálním schopnostem přišel (no hrdina...Hulk je v zásadě spíše antihrdina) a celé je to zaobalené příběhem lásky Bruce ke své spolupracovníci Betty Rossové (Jennifer Connelly), jejíž tatík armádní generál Ross (Sam Elliott), však v Brucovi/Hulkovi vidí ohrožení bezpečnosti, takže by jej raději měl pěkně pod zámkem, no a své má k tomu ještě co říct také Bruceův otec (Nick Nolte). Celý děj se v zásadě točí kolem nějakých šesti postav, takže je to málem takové komorní drámo, nicméně je třeba uznat, že Eric, Jennifer i Sam podali kvalitní herecké výkony, takže i díky nim je to celkem koukatelný film, který se však místy velmi vleče a akce je zde redukována na povinné minimum.

Ačkoli Glimmer Man se obecně netěší takové oblibě jako Stevenovy "klasické" filmy, já osobně ho řadím mezi ty vůbec nejpovedenější a to i přesto, že akční složka taky poněkud pokulhává (ve srovnání s ostatními Seagolovými filmy té doby), ale celkový "feeling" je u mne i přesto velmi kladný. Ocitáme se v L.A., kde zrovna řádí sériový vrah s přezdívkou "Taťka", který své oběti rituálně ukřižuje. Jako posila policejního týmu příchází z New Yorku záhadný detektiv Jack Cole (Seagal), jeho parťákem se stane detektiv Jim Campbell (Keenen Ivory Wayans) a společně příjdou na to, že ve městě je ještě jeden vrah, který své oběti vraždí přesně v Taťkově stylu...Jak jsem již napsal, akční složka filmu není jeho největší předností, souboje i přestřelky tu jsou a nejsou úplně špatně natočené, ale je to jen jeden z několika střípků, které tvoří výsledný celek. Steven je tu ještě ve formě a jeho postava buddhistického poldy se záhadnou minulostí nemá chybu, ale jednou větou musím zmínit i Keenea Ivoryho Wayanse, jeho hláškující milovník Cassablancy Campbell je taky výborný a dohromady tvoří opravdu povedenou dvojici, která výborně doplňuje. K tomu je třeba připočíst temnou atmosféru okolo rituálních vražd, známé herce ve vedlejších rolích (Brian Cox a Bob Gunton), slušnou režii Johna Graye, dobře zvolenou délku filmu, vtipné a trefné hlášky a máme z toho velice povedený a ve Stevenově asi jediný opravdový buddy-cop film, kterému v rámci standardů daného žánru opravdu nic nechybí.

Sedm let. Sedm let trvalo Stevenovi než si znovu zahrál pořádného policajta. Steven, pardon vlastně detektiv Jacob King, spolu se svým parťákem Stormem (Chris Thomas King) patrájí po sériovém vrahovi jménem Šifrař, který své oběti "zdobí" různými tajemnými symboly. A jak u Seagala v těcho případech bývá zvykem, jeho vyšetřovací metody jsou nekompromisní a maximálně efektivní. Jacob se snaží rozluštit tajuplné symboly, obětí přibývá, vrah uniká spravedlnosti, no v zásadě klasika. Ale musí se nechat, že příběh tentokrát není zas tak špatný a dává hlavu i patu (což u Stevenových filmů není zas takové pravidlo) a má i patřičnou atmosféru (a taky trochu přípomíná snímek Glimmer Man). Film obsahuje pár přestřelek (i když na ty se tu zas tak moc nehraje) a několik dlouhých osobních soubojů a když píšu dlouhých, tak tím nemyslím do deseti sekund. Problém však je, že tyto souboje jsou naprosto mizerně sestříhané a nasnímané, asi to mělo být cool, ale naprosto to kazí jinak solidní filmový zážitek, stejně tak, jako opakující se záběry. Steven je tady opravdu brutální a nemá problém v soubojích použít i takové kladivo, ale nějak se z jeho bojového projevu vytratily jakékoli prvky bojového umění. Takovou perličkou je účast muzikanta a herce Isaaca Hayese (Útěk z New Yorku) v roli koronera. Když porovnám všechny klady a zápory, tak mi z toho Kód smrti vychází jako slušné béčko, které však vinou několika chyb nemohlo naplno projevit svůj potenciál.