Stanmi

A máme tady další díl Rychlých Zběsilců. Režie se naposledy ujal tchaj-wanský rodák Justin Lin, člověk, který debutoval pro mnohé poměrnou slabou Tokijskou jízdou (třetí díl), se postupem času vypracoval ve schopného režiséra, který se určitě nemusí bát o svou budoucnost. Herecké obsazení je prakticky stejné jako v minulém dílu, kde pan Lin sehnal v zásadě celý (kladný) herecký ansámbl z předchozích dílů. Takže tady máme samozřejmě Vina Diesela, Paula Walkera, Jordanu Brewster a také Ludacrise, Tyrese Gibsona, Sung Kanga a Gal Gadot, ti všichni se opět sejdou v jednom týmu. Znalci série vědí, že v pátém dílu se všichni výše zmínění doživotně zásobili zelenými papírky, tak proč by se měli sejít, kromě srazu po letech? Vina Diesela alias Dominica Torreta navštíví zvláštní agent Hobbs alias mega-ultra drsný Dwayne „Skála“ Johnson, který se nám už představil v minulém díle. Toho tlačí v botě chlapík jménem Shaw (Luke Evans), který se svou bandou křižuje Evropou a sbírá „technologii“, kterou by výhodně prodal. Hobbs Doma naláká na Letty (Michelle Rodriguez) – Domovu zdánlivě mrtvou přítelkyni, která je nyní členkou Shawova týmu. Dom tedy svolává starou partu, letí do Londýna, kde si to chtějí rozdat s Shawem a zjistit, jak to s tou Letty vlastně je. No a pak už začíná akce, akce, auta, sentimentální chvilky, jo a zase akce. Nic víc, nic míň v tomto filmu nehledejte. Auta jsou zde jen jako doplňky pro přestřelky a osobní souboje, kterých je ve filmu více než dostatečné množství. Z herců je třeba vyzdvihnout především výkon Luka Evanse v roli Shawa, který odvedl kvalitní výkon a naservíroval nám opravdového padoucha, kterého je třeba se obávat. No a Dwayne Johnson jenom potvrzuje svůj statut současného akčního hrdiny číslo jedna. Jinak se nám všechno pěkně blýská, hraje a burácí, jak bychom od hollywoodského blockbusteru čekali. Takže každý fanoušek akčního žánru (a také rychlých aut), by si rozhodně neměl nechat film ujít. Zároveň ale upozorňují, že musíte svůj mozek nechat pracovat jen na půl plynu, díky tomu přežijete i sem tam banální dialogy, Vina Diesela letícího vzduchem jako Supermana nebo rozjezdovou dráhu na letišti dlouhou asi tak 30 kilometrů, když tohle všechno překousnete, dostanete doslova mamutí porci zábavy.

Skupina kosmonautů instaluje nové zařízení na Hubbleově teleskopu, když jsou náhle zasaženi úlomky ze sestřeleného satelitu, který zabije většinu posádky a samozřejmě zničí také raketoplán. Přežije však zkušený kosmonaut Kowalski (George Clooney) a doktorka Stoneová (Sandra Bullock), která je naopak úplným nováčkem. Zásoby vzduchu se snižují, spojení s Houstonem je přerušeno a jedinou jejich naději je dostat ke stanici ISS. Snad se sluší jen dodat, že tak lehké to nebude…Příběh, který nám podává režisér třetího Harryho Pottera Alfonso Cuarón, rozhodně nepatří k těm extrémně komplikovaným, naopak je až jednoduše přímočarý. Herců si zde taky příliš neužijeme, po skoro celý film tady máme jenom George a Sandru, kteří přesto odvádí kvalitní práci a Sandra hraje doslova jako o život, až by to u slečny Drsňák ani jeden nečekal. Ale to co dělá film jedinečným je opravdu mistrné technické zpracování, který z filmu dělá opravdu lahůdkovou záležitost. Různě zajímavě řešené pohledy kamery, dlouhé záběry na letící kosmonauty ve vesmírné prázdnotě, ztvárnění nulové gravitace…radost pohledět. Filmu také pomáhá zpracování ve 3D, které tady má smysl a pomáhá zlepšit divácký zážitek. Gravitace je tak filmem, který za cenu jednoduššího příběhu, nabízí jedinečný filmový zážitek, jaký v jiném filmu opravdu jen tak neuvidíte.

Několik desetiletí museli tisíce fanoušků, čekat až uvidí dva největší akční hrdiny filmového plátna – Sylvestra Stallonea a Arnolda Schwarzeneggera společně v jednom filmu. Psal se rok 2010 a sešli se ve snímku Expendables:Postradatelní. Spolupráci si zopakovali o dva roky později v Expendables 2, ale fanoušci nebyli příliš spokojeni. A tak přišel Plán útěku, film, který oba akční bardy staví do rovnocenných pozic. Vzali si na to solidního režiséra Mikaela Hafstroma a klasické filmové téma – vězení. Ze Slye se stal Ray Breslin, který testuje, jak jsou federální věznice útěkuvzdorné. Jednoho dne mu přijde nabídka na testování nové supertajné věznice, Ray souhlasí, ale při plánovaném odjezdu se to krapet pokazí. Ray se do vězení dostává, ale jako regulérní vězeň a je nad slunce jasné, že někdo na něj ušil pořádnou boudu. Seznamuje se s místním muklem Emilem Rottmayerem (Arnold) a oba si uvědomují, že pouze společně se odtud můžou dostat. Děj je v zásadě celkem jednoduchý, skoro jako by ho napsali v 80. letech, přesto je přizpůsoben možnostem obou herců, neboť přece jenom zub času už je nahlodal, ale přesto se ještě oba umějí poprat a v případě Arnolda i pozvednout pořádný kvér. Film je sice míněn vážně, ale přesto se dočkáme několika vtipných hlášek pronesených převážně od Arnolda, který si tvrdím říct, je zde sympatičtější postavou než Sylvester a ještě k tomu má drsnou bradku. Hlavní záporák je tady správce Hobbes v podání Jima Caviezela, který v rámci své postavy předvádí ten správný, chladný výkon a v menší roli doktora (medicíny) se tady představí Sam Neill. Zápory by se však také našly – film má několik logických chyb, což je u takové typu film celkem do očí bijící a záporáci v závěrečné pasáži jsou zoufale nepřesní, prostě jako v osmdesátkách. Film si tak užijí především fanoušci Arnieho a Slye, ostatním bude film připadat spíše průměrný. Ale ta radost fanouška vidícího své modly bojovat vedle sebe je k nezaplacení…

Jó tak to je akční klasika (koneckonců jako všechny Stevenovy rané filmy). Agent DEA John Hatcher (Steven) už má dost svého obtížného zaměstnání a tak s tím sekne a vrátí se na své rodné předměstí. Tam si pěkně v klidu užívá svou "dovolenou", nevšímá si drogových dealerů za místní školou, ale při jedné přestřelce gangů mu to nedá a jednoho Jamajčana zmaluje. Tím si na sebe a svou rodinu přivolá jejich pomstu, která vyvrcholí postřelením Johnovy neteře. No a v tu chvíli se John patřičně naštve a s pomocí kámošů odjede na Jamajku, vyřidit si to s těma gangsterama... Příběh díky své jednoduchosti a přímočarosti rychle plyne a hodina a půl uběhne jako voda. Ve filmu prakticky nechybí nic, co by člověk neočekával od snímku takového rázu: neporazitelný hrdina, charismatický padouch, přestřelky, bitky a nádherný osmdesátkový feeling. Navíc řemeslná práce režiséra Dwighta H. Littlea, hudba Jamese Newtona Howarda ( i když trochu chyběla práce Davida Michaela Franka) a pár známých hereckýcht tváři (Keith David, Kevin Dunn, Danny Trejo - bez dlouhých vlasů a Earl Boen, známý jako dr. Silberman ze série Terminátor, zde hraje...opět doktora). Muž s cejchem smrti tak stále zůstavá snímkem, na který je radost se podívat třeba i podesáté.

Tom (Bud Spencer) žije v jedné africké vesnici, kde provozuje safari pro zámožné zahraniční turisty, kteří sem přijeli na lov. Tahle idylka, ale dlouho nepanuje, protože se vrátí jeho bratranec Slim (Terrence Hill), který nemá rád safari a patřičně to dává (prostřelováním pneumatik autobusu) najevo. Vzájemný konflikt naštěstí zažehná pár desítek liber a bratranci se rozhodnou společně "podnikat". Neustále narážejí (rozuměj mlátí) různé pohůnky místního kápa Jacka "Kladiva" Ormonda (Joe Bugner), který provozuej obchod se slonovinou a zvířaty. A protože jsou oba v duši dobráci, tak se rozhodnou proti Ormondovi a jeho bandě bojovat. Scénář je tedy naprosto klasický pro snímky Buda a Terrence, stejně jako atraktivní lokace, kterými africké pláně bezesporu jsou, ale nějak se přitom zapomnělo na ty správné vtípky, prupovídky a další humorné situace. Teda ne, že by tu nebyly, ale není to nějak ono (dokonce si jeden vtípek vypůjčí z filmu Šimon a Matouš, svých dvojníků Paula Smithe a Michaela Cobyho). Rvačky taky nejsou úplně to pravé, možná to bylo proto, že se tady Bud a Terrence museli obejít bez svého klasického týmu v čele s Ricardem Pizzutim. Za zmínku stojí snad jen závěrečný souboj Buda s Joem Bugnerem, bývalým boxerem, jinak je to spíše průměr. Hroši v Africe nejsou sice vyloženě slabým filmem, koneckonců mají i své povedené momenty, ale celkově patří k těm horším filmům této povedené dvojice.

Riddick opět končí na pusté a ne příliš pohostinné planetě. Ve flashbacku se dovídáme, že byl zrazen a ponechán na planetě svému osudu. Ale Riddick není ten typ člověka, který by se hned sesypal a tak se začne seznamovat s místní flórou a faunou (no dobře spíše s faunou) a získá i svého prvního kámoše – roztomilého hyenopejska (nebo co to mělo být). Mezitím zjistí, že tady číhá mnohem větší nebezpečí a musí tedy zdrhnout, ale jak na to? Naštěstí je zde opuštěná základna žoldáků, která umí vyslat nouzový signál, který přivolá nejenom jednu, ale hned dvě vesmírné lodě, plné žoldáků, kteří by rádi měli Riddickovu hlavu ve svém úložném prostoru. Riddick chce jednu z lodí pro svůj útěk. Lov začíná…Toť lehce nastíněný děj. Týmy žoldáků jsou tvořeny typickými archetypy – ženská, svaloun, nováček, kecal, profík,… stačí si jen vybrat. Stejně je zde většina hlavně proto, aby byla zabita (omlouvám se za spoiler, ale od akčního sci-fi nemůžete čekat nic jiného). Herci jsou tak spíše neznámí než známí (kromě krátkého camea v podání Karla Urbana), holt rozpočet nebyl příliš vysoký. Sci-fi fandy jistě potěší účast Katee Sackhoff, známé ze seriálu Battlestar Galactica a fandy komiksů zase wrestler Dave Bautista ze Strážců galaxie. Herecké výkony (kromě Vina a jeho typicky hlubokého hlasu samozřejmě) nejsou zrovna největší ozdobou celého filmu, ale přispívají k sympatickému odéru béčkovostí, který celý film provází. No a jak se na to kouká? Možná trochu překvapivě dobře, film sice někdy až příliš odkazuje na Černočernou tmu, ale pořád se tu dá vybudovat solidní atmosféra a především one-killer show Vina Diesela, který utáhne celý film bez problémů sám, zvedá film kvalitativně vzhůru, jak mezihvězdný koráb. Film si samozřejmě užijí především fandové Vina Diesela a sci-fi akčních filmů, ostatním možná film přijde krapet moc béčkový (což je) a možná krapet hloupý (což je sice taky), ale jedná se o celkem nenáročnou zábavu, která za ty prachy rozhodně stojí.

No pokud pominu fakt, že je to prakticky remake filmu Neviditelný útočník s Michaelem Dudikoffem, tak je Stevenova role minimálně v rámci jeho filmografie originální, protože pokud si dobře pamatuji, tak v žádném jiném filmu nehraje pilota stíhačky. Ale všechno popořadě. Steven hraje Johna Sandse což je takový mix mezi speciálním agentem (jako, že se umí rvát, házet nožem a střílet) a pilota stíhačky (no jako, že umí řídit letadlo), který je povolán svým kámošem generálem, kterému jeho zrádný podřízený ukradl tajnou superstíhačku za těžké miliony a uletěl s ní na východ, aby stíhačku dostal zpátky. John dostane k ruce dalšího pilota kapitána Jannicka a vyrazí získat ukradenou stíhačku. Takže příběh je průměr, ale zase proti jiným filmům páně Seagala je aspoň přímý a celkem pěkně odsypává. Steven se nám tu moc nemlátí, spíš rychle zneškodňuje, sem tam si pohraje s nožíkem a stříli jednoruč z kalacha. Ostatní herci nejsou žádný zázrak prostě typické křoví, kde člověk nějaké známější jméno moc nenajde, jestli vůbec...Film je, ale pro mne celkem záhada, už od prvního pohledu to není nic moc (což i potvrdí záběry na stíhačky z jiných filmů, no jo rozpočet nebyl nafukovací), ale přesto jsem se docela bavil, respektive jsem se nenudil, takže v zásadě to bylo celkem v pohodě.

No co si budeme povídat, žádný zázrak to není (jak už koneckonců napovídá hodnocení). Děj se točí kolem neviditelné superstíhačky, která je ukradena, aby posloužila zlým hochům a krádež je hozena na nevinného majora Hollowaye, který tak musí očistit svou čest a nálezt stíhačku. Téma neviditelného letounu, který je ukraden, to v akčních filmech není zrovna dvakrát originální, ale jako zápletka to musí stačit, stejně jako další příběhové ingredience - zrada ve vlastních řadách, únos rodiny a minimum bojových scén s páně Lundgrenem, který tak zůstal daleko za očekáváním, aspoň že si párkrát zastřílí. Co se týče ostatních herců, tak snad lze zmínit jen Roberta Miana (ano opět v záporné roli) a taky Dolphova parťáka v podání Mystra Clarka, herce sic neznámého, ale podávajícího ze všech herců asi nejlepší výkon, kromě toho taky sem tam vyloudí i úsměv na tváři, ty ostatní úsměvy pak vyloudí slabé zpracování. Lovec bouřek rozhodně není filmem úplně špatným, ale moc důvodů ke shlédnutí vskutku nenabízí, teda pokud zrovna nepotřebujete vidět všechny Dolphovy filmy...jinak se radši poohlédněte po nečem kvalitnějším.

U Stevena ještě pár let zpátky nebyl problém natočit, tak 3-4 videofilmy za rok a najednou jsme na jeho nový akčňák museli čekat dva roky! Samozřejmě to bylo způsobené natáčením Strážce spravedlnosti, takže když jsem se dozvěděl, že se chystá nový film, bylo mé očekávání nemalé. Jednak proto, že se režie ujal opět Keoni Waxman, který natočil se Stevenem dva obstojné filmy a také obsazení, které slibovalo, jak wrestlingáře Stevea Austina, tak Michaela Paré, tedy aspoň dvě docela známé tváře, což po všech těch neznámých obličejích, mohlo být příjemné zpestření. Leč mé očekávání bylo poněkud přehnané. Film sice není to nejhořší co kdy Steven natočil, to zdaleka ne, ale na ty top filmy v rámci posledních deseti let to taky nemá. Příběh je takovou variací na Přepadení 13. okrsku, sic tu místo policejní stanice je věznice, ale pal to čert. Steven a Steve jsou Cross a Manning - členové bezpečnostní agentury, kteří přivezou do vyklízející se věznice duo vězeňkyň, které tu mají vyčkat na další transport. Ale místo příslušníků bezpečnosti si pro ně přijedou gauneři, kterým jde samozřejmě o prachy za informace, které má jedna z vězeňkyň. No a Stevenovi, Steveovi a jejich týmu to samozřejmě nedá a s gaunery si to rozdají na kvérovku. Takže akce tady je, né že ne, ale buď je to střílení nebo nejaký souboj, ale ani jedno není nic z čeho bych vstával z kanape. Steven nám tu půlku filmu pobíhá ve vestě, která ho dělá ještě širším než už je, Steve dostane napráskáno od ženské (ale aspoň hodí pár slušných hlášek), Michael Paré je jako hlavní zaporák docela fajn a nejlepší souboj tady předvede "neznámý" Bren Foster a to celé v nepříliš zajímavých interiérech věznice. Výsledek je pak vyložené průměrný, což je škoda potenciál tu jistě byl.

Steven Seagal jako Simon Ballister přijel do LA s jediným cílem: najít a zabít toho, kdo zastřelil jeho syna - policistu. Toť vše, k příběhu není nic víc, co dodávat, prostě přímý, jednoduchý děj o pomstě, bez zbytečných komplikací. A ono to funguje! Především je dobře, že v ději nejsou žádné extra odbočky a divák si může bez rušení užívat Stevenovo běsnění, které sice není tak dobré jako za starých časů, ale rozhodně je jedno z nejlepších od Lovce policajtů. Svůj díl na tom určitě má také režísér a kameraman v jedné osobě Don E. FauntLeRoy, pro kterého to byl třetí a poslední film se Stevenem. Škoda, protože jejich spolupráce měla na rozdíl od jiných režisérů, jasně vzestupnou tendenci kvality. Kromě Stevena se tu moc známých hereckých tváří neobjeví, ale aspoň se tu mihne Danny Trejo a sem tam i povedeně zahláškuje Eddie Griffin. Ale to co také film posouvá nad ostatní Stevenovy filmy té doby je jasně americké prostředí Los Angeles ( i když, se taky natáčelo v Novém Mexiku, no nevadí), které jepro Stevena stokrát přirozenější než Bukurešť. Zákon ulice se v mých očích jednoznačně povedl a všechny své konkurenty z let 2002 - 2007 překonává rozdílem třídy a ukázal, že když se chce, tak Steven dokáže ještě natočit solidní snímek.