Woyczek

Film mě moc nepobavil a ani moc neposunul dál. Dvě hvězdy jsou za pár scén, kde jsem se opravdu od srdce nasmál (třeba, když pan učitel dorazil pocelonočním flámu do školy, kde se ho ujali kolegové z kabinetu), ale jinak jsem se na film poslední půlhodinu dodívával, jen abych věděl, jak to teda dopadne.

Naprosto luxusní. Spousta postav, bohatá dějová linie, vražedné tempo. Už ve dvacátém čtvrtém díle jsem si myslel, že všechno vím, že plány záporňáků jsou jasný a přitom se to teprve rozjíždělo. Nejvíce ale oceňuji zamyšlení a úvahy nad smyslem lidského života, smrti a srdcem. Po shlédnutí FMAB jsem musel změnit svůj pohled na anime a strhnout body Narutovi.

Neznám knihu, takže nehodnotím adaptaci, jen vím, že film se hrozně táhl, ale na rozdíl od Rozmarného léta, které mi tím připoměl, jsem nepochopil proč. Možná proto, že film vycházel z knihy v něm byla spousta narážek, které mi nedocházely (třeba hned na začátku: "Gatsby byl ztělesněním toho, co jsem nenáviděl" - a to o Gatsbym padly zatím dvě krátké zmínky a pak ho hrdina jen chválí). Herci paráda, jen Daisy mi přišla dost hodně ujetá, jestli to tak má být, tak nevím proč. Zkrátka čekal jsem od filmu víc.

FIlm je tak na sedmdesátku a když dávají ostatní tři *, tak dám čtyři. Je fakt, že Delon působí dost nepřirozeně a že Frédéric vypadá a chová se jako úchyl. Nicméně film neztrácí spád, i když občas zpomaluje, přesto v závěrečné fázi nabírá opět obrátky a smírný konec mi dodává pocit, že čas strávený s tímto filmem nebyl ztracený.

Lehce nadprůměrná bondovka, snad mi jen vadil způsob, kterým se Bond dostal na první stopu - jel za sestrou zemřelého pilota a ejhle, zrovna jako na potvoru je právě ona chráněnkou hlavního padoucha, který má doma zašité dvě atomovky MOS. Tohle mi přijde fakt trochu vyumělkované. Ještě bych měl připomínku k podvodní bitce, vzpoměl jsem si na Moonrakera a bitku ve vesmíru, přišlo mi to stejně zbytečné, jen trochu méně přitažené za vlasy. Tu část příběhu měli řešit jinak. A nějaké klady? Holky, Bond, charismatický padouch, atd. Ale to už přece u Bondovek považujeme za standart. Jo a Thunderball měl ale úplně super úvodní píseň.

Bitky přitvrdily, Naruto je pořád hlavně srdcař a děj nabral spád. Naruto naštěstí zůstal pořád trochu pitomcem, takže o zábavu není nouze a zbytečné díly už skoro nezaznamenávám.

Naruto je úplně parádní seriál, pobaví, ale i poučí (Kakashiho slova: "Příští generace musí být vždy lepší než ta naše" se mi neustále sama připomínají, když si uvědomím, jak jsou naše děti chytřejší a schopnější než my). Jen smůla spousty dílů, které jsou zbytečné a příběh neposouvají nikam dála a taky škoda spousty návratů v čase, kdy se pořád dokola ukazuje obsah minulých dílů.

No některé Bondovky se povedly lépe, ale za záběry při honičce na střeše, za pěstní souboje a za krásné Japonky si Žiješ jenom dvakrát u mě 4 hvězdičky zaslouži.

Dokud jsem neviděl Ben Hura, nedovedl jsem si představit, jak vypadá pochod armády. Snad nejpůsobivější na celém filmu je hudba, která trefně podkresluje každý detail filmu, tím spíše, že když se na film podíváte dnes, hudební doprovod vás jakoby sám od sebe přenese do doby, kdy se příběh odehrával. Ale hudba není vše, je potřeba ocenit nejen smysl pro detail, ale i monumentálnost výpravy, atd. atd. Ten film zkrátka stojí za to.

Vadila mi neustále kamenná tvář hlavního hrdiny, to byl celou dobu bez emocí? Bonda měl hrát tentokrát někdo jiný tečka