Recenze (283)
Kruh 2 (2005)
Dvojka hodně pokulhává za svým předchůdcem kvůli ignorování toho faktu, že nejstrašidelnějším zlem prostě zůstává to neviděné a že halda digitálních udělátek nezachránila ještě žádný horor. Dodnes si vzpomínám na scénu z jedničky, která mě děsila asi nejvíc - hlavní hrdinka jde po ulici, náhle se zastaví a pomalu se otočí - uvidí opuštěný, o zeď opřený žebřík. Úplně stejný, jako byl na videu. Právě ono mrazivé přemítání, jestli jde o obyčejný žebřík, nebo o zprávu ze záhrobí, mi husinu nahánělo spolehlivě a vždycky. Mraky digitálních jelenů a jakési čáry s vodou ve vaně nefungují v tomto směru vůbec nebo jen hodně málo. A zatímco v jedničce vzbuzovala ústřední dvojice alespoň nějaké sympatie a přinejmenším jsme se všichni báli o kluka, jako bychom už oba v pokračování najednou nepoznávali.
Městečko South Park: Říše fantazie (2008)
Slušná zábava ke všemu, od piva přes zmrzlinu až k popcornu. Nemůžete tím zkazit vůbec nic, možná tak děti.
Dexter (2006) (seriál)
Nárazový seriál, alespoň pro mě. Bývají časy, kdy bych zůstal vzhůru celý týden a se sirkami mezi víčky sledoval, jak si Dexter cintá rudou marinádu na vajíčka, pak se ta vlna ale jaksi převalí a na mě dopadne ta úmorná šnečí rychlost, s jakou děj postupuje. Z některých vedlejších epizod jsem míval vyloženě rozpačité pocity. Líbí se mi zato, jak zřetelně se na seriálu projevuje nezměrná práce a úsilí, jaké do něj investovali zodpovědní tvůrci. Vypiplaná kamera, dialogy, prostě radost koukat. Spíš pro fajnšmekry než maratonské nadšence.
Monty Python a Svatý Grál (1975)
S Monty Pythonem začínám a přiznám se, že mě tato první ochutnávka příznivě překvapila. Jen abych se nespálil jako u Allena. I když počkat - tam se mi to teprve stane.
Homolka a tobolka (1972)
Ani druhý, ani třetí díl nedokázal geniální jedničku celé normalizační ságy předčit, či se jí spíš jen přiblížit - ba naopak, od původního námětu se tvůrci odkláněli čím dál tím víc. Homolkovi náhle přicházejí o onu mrazivou symboliku, kterou sondovali miliony československých domácností a promítali zoufalý tragikomický výsledek na plátno - náhle nám nezbývá než sledovat partu zaostalých buranů, trávících dovolenou na horách, pořvávajíce po sobě monotónně a bezduše. Fórky jsou zde redukovány na tu nejnižší a nejméně kvalitní, "povinnou" úroveň. Režimní cenzura si protentokrát zřejmě vybrala svou daň naplno a ruku na srdce, že s takovými podmínkami měl být Homolka radši zapomenut, než aby se prodlužovalo jeho utrpení.
Čtyři lvi (2010)
Snad kdyby Čtyři lvi měli víc šťávy, kdyby snad scénáristé nad konečnou podobou ještě o chvíli déle dumali, kdyby svými vtípky film víc ťal do živého a nezesměšňoval radikály jen zřídka originálně a někdy až na banální úrovni, pak by se režisér mohl nad pronájmem ochranky zamýšlet mnohem důsledněji. Čtyři lvi svorně stáhnou ocas, jakmile přijde na srovnávání s americkým Boratem. Za velkou louží se zrovna tohle povedlo lépe. Ale abych jen nekritizoval - film určitě mile pobaví a potěší, dovedu si představit, jak museli nad něčím podobným žasnout v Británii, kde jsou problémy s radikálními odvětvími islámu mnohem aktuálnější a o to víc dokáže humor tohoto typu zamrazit - snímek to rozhodně není špatný, já jsem ale doufal v něco víc. --- Germáne, jestli tohle čteš, promiň, ale jinak to nešlo.
Červený trpaslík (1988) (seriál)
Pouštěl jsem to tehdy z nouze, jinými slovy mi na externím disku (největším vynálezu v dějinách lidstva po kolu) docházely koukatelné seriály a já se poohlížel po čerstvějším masíčku. A že na sebe nenechalo čekat - dalo ale práci ho objevit. Červený trpaslík je seriál, který se diváku pod kůži zarývá s každým dalším dílem silněji a hlouběji. Jen málokdy si řeknete, jak se zrovna tenhleten díl povedl, že to byla podívaná perla za perlou a že jste se mohli uřehtat. Ovšem o to více vám pak ústřední pětice chybí, když se jejich galaktické tváře z obrazovky ztratí. --- Mistrně zkombinovaný jemný humor situační se suchým humorem konverzačním, ruku na srdce, že to se Britům zatím vyplatilo vždycky. Od Černé zmije největší událost v dějinách anglických seriálů, ironií osudu se právě do Trpaslíka studiu BBC vůbec nechtělo. Ještě že je tehdy přemluvili. --- Seriál s nejlepší úvodní znělkou všech dob.
Jana Eyrová (2011)
I mistr tesař se někdy utne a já nejsem žádnou výjimkou. Okomentoval jsem omylem úplně jiný film a sepsul jsem tak dílo, ze kterého jsem ve skutečnosti neviděl ani minutu. Přijměte proto všichni mou omluvu. Sledoval jsem celou dobu zcela jinou verzi Jany Eyrové - budiž mi obhajobou, že byla zfilmovaná opravdu mockrát - a ta mnou zhlédnutá si opravdu notně pokárat zaslouží. --- Komentář dostupný na mém profilu.
50/50 (2011)
Nemám asi, co bych vytknul - 50/50 je film režisérsky zvládnutý skvěle, nad vodou ho navíc drží i poněkud exotičtí herci, na které čučet ještě moc zvyklí nejsme. O to víc potěší, když pak ti kluci svou práci odvedou dobře. --- Americká komedie, cítěním a atmosférou však spíš britská. Pozor! Potěší odpůrce ufňukaných dramat a hořkých komedií, mezi které se počítám - vážně, pokud má nějak takto vypadat solidně natočená komedie o umírajícím chlapovi, i komerčně úspěšnější Než si pro nás přijde by se měla jít zahrabat.
Maska (1994)
A jako Jim Carrey u nás častokrát tahal komediální večírky z nejhoršího, raná Maska je alespoň pro mne absolutním šlápnutím vedle. Myslím dokonce, že mě to nebavilo ani coby dítě.