Joeey

Zdařilé herecké výkony, dvojice Crystal / De Niro mě pobavila. Film jako bláznivá komedie funguje - a to je hlavní. De Niro mi do komediálních rolí sedí a bezpochyby je bravurně zvládá! Nechybí vtipné hlášky a musím pochválit také český dabing.

To je slátanina!! Jenže zase tak zpracovaná, že mi ty dvě hodiny strávené u tohoto filmu docela utekly. Triky sice velkolepé, ale v některých místech mírně parodické (třeba scéna s Jediem, kterého udrží lano připomínající spíš trochu silnější nit). U některých filmů bych si triky nedovolil komentovat, ale Hvězdné války jsou na nich založeny, takže co jiného hodnotit? V Epizodě II přibyla oproti jedničce romance a pár hlášek, takže i zde - této slátanině (omlouvám se, že se opakuji, ale nenapadá mě výstižnější slovo pro tuto podivnou sci-fi) - dávám nadprůměrné hodnocení.

Umění zaujmout diváka jen při prvním zhlédnutí.

Na film přehnaně ztřeštěné! V divadle by se mi nejspíš tajil dech, kdyby představitel hlavní postavy, Bertranda Barniera, hrál takto dynamicky po celou dobu představení. Louis de Funès si samozřejmě zaslouží poklonu, ale tenhle příběh mi do filmu moc nesedí. Je to však tak bláznivé, až je to hezké. A za ty záměny kufrů, na čemž stojí pointa, stejně ty 4* musím dát.

Mé první setkání s Hvězdnými válkami. Asi tak deseti znásobené tempo Kubrickovy 2001. Plejáda filmových triků je pozoruhodná, ale kdo se má v tomhle ději vyznat? Ono když se podaři spojit tolik podivností a vytvořit velký chaos, tak tam pak tvůrci můžou cpát další a další postavy, lokality, a diváci jako já jim to sbaští.

Šakalí léta zlákaly mou pozornost hlavně díky slavným písničkám, o kterých jsem dříve ani nevěděl, že jsou z tohoto filmu. Když se tam ale netancuje, nezpívá nebo netříská do kytary, je to nuda. Podobně na mě působily i některé pozdější Hřebejkovy filmy. Pozoruhodné výkony Josefa Abrháma a zejména Martina Dejdara nestačí k tomu, aby film byl správně gradující podívanou.

Zklamání z tohoto filmu jsem nepocítil, jelikož jsem nic extra nečekal a také jsem se toho nedočkal. Horem pádem šlo mimo mě. Už ta struktura výše uvedeného distributorova obsahu má co do "přehlednosti" s filmem cosi společného.

Scéna, která mi utkvěla v paměti, je ta, kdy Prohaska (Jaroslav Dušek) vyběhl od Čížkových a zabránil gestapu v kontrole domu se slovy, že tam bydlí pouze řádní němečtí občané, a mával přitom nějakou legitimací. Myslím, že film dokázal nastínit, jaký strach a pocity beznaděje lidé v té době utrpěli.

Musíme si pomáhat jsem sice viděl až později, nicméně ten dvouhvězdičkový skok směrem dolů oproti Pelíškům je hodně vypovídající. Tenhle film mě prostě neoslovil. Začátek dobrý, ale pak jsem se snad až do konce nudil. Má sice pár dobrých fórů (třeba hodina fyziky), ale musel jsem se přemáhat, abych to vůbec dokoukal.

Do mého filmového TOP žebříčku se Pelíšky nejspíš nikdy nedostanou, ale musím říct, že jde o neopomenutelnou ukázku toho, co je to fungující scénář, co jsou to výborné herecké výkony, zkrátka co je to kvalitní film! Z herců musím vyzdvihnout hlavně Miroslava Donutila s Jiřím Kodetem. Jejich odlišné postavy jsou vynikající. Šedesátá léta znám pouze z vyprávění, takže nemůžu hodnotit dobovou věrohodnost.