Tsuki003

WD v době, kdy princezny měly ještě lidské proporce :) Sněhurka je možná dneska už jinde, ale pro mě je to taková třešinka na dortu animovaných pohádek. Možná jí nadržuju spíš ze sentimentálnosti, ale vždycky bude patřit k mým Disney-klasikám.

Kouzelná podívaná. Vždycky bylo a bude nesnadné někomu vysvětlit, co se odehrává v mé hlavě, když slyším hudbu - a na žánru až tak nezáleží. Tenhle snímek se tomu dá aspoň připodobnit. Každopádně když pominu fakt, že jsem se dívala nadvakrát, je to kouzelné a ve své prostotě geniální. Mojí nejoblíbenější částí je Louskáček.

Rock Star - už jen ten název mě nalákal. Ale film byl vcelku dost příjemný, hlavní herecké obsazení dobré a hlavně ten soundtrack... :) Příběh byl možná trochu "pohádkový", ale přirovnala bych to třeba k Příběhu Rytíře - ve svý neskutečnosti je to parádní a půvabná podívaná. Když se nad tím tak člověk zamyslí, je pravda, že si kolikrát lidi přejí neskutečný věci, o kterých pak zjišťujou, že je vůbec k životu nepotřebují, nebo i hůř - vůbec je nechtějí. A někdo má to štěstí, že na to přijde včas...

Kdysi dávno, ještě jako malá slečna, jsem tohle viděla na HBO asi pětkrát. Teď po letech jsem na film znovu narazila a jo, docela chápu, že se mi to tenkrát mohlo líbit, ale dneska už mi to připadá jako neskutečně přiblblá blbost. Potenciál by to mělo, stupidním vtípkům parodujícím hudební průmysl (a způsob, jakým funguje svět mladých) jsem se taky zasmála, ale to je asi tak všechno. Krom té vtipné části je ten film přehlídka trochu i trapných, zbytečně přehnaných situací. Znova už to nejspíš vidět nemusím. Děsivý je, že za posledních čtrnáct let se toho moc nezměnilo a vymývat mozky je pořád děsně snadné - a ani k tomu není zapotřebí mixovací pult a dva padouši pro zasmání...

Dle mého dost nedoceněný snímek. Místy je to k popukání, parodický směr je totiž jasně daný, a až na vyjímky (jednu) výborně herecky obsazené. Nepopírám, že bomba světa to asi není, ale u mě Svatba upírů docela zabodovala. Mimochodem, že takhle dobře podané upíří "zabíjení" najdu zrovna tady, jsem opravdu nečekala...

Tak jsem si splnila i tento velký dluh filmovému sci-fi žánru. Konečně. Po shlédnutí absolutně nechápu, že jsme na to koukali jako děti - nebo se spíš divím, že se mi už tenkrát neprotrhly slzné kanálky. Musím říct, že za tím příběhem vidím něco víc, než jenom přistání mimozemšťanů. Koneckonců, už se E.T. stal klasikou a já proti tomu nemůžu nic říct. Je tam hned několik scén, které se s velkým úspěchem (no...) napodobují dodnes a že "E.T. volá domů" jsem uměla ještě dřív, než jsem dokázala pochopit, o čem ten film vůbec je. Nicméně na pět hvězdiček to u mě není. Těsně, ale E.T.mu, zdá se mi, přece jenom něco chybělo...

Tahle nehorázná blbost mě bavila. Nese se v duchu moderních komedií, které se zaměřují na teenagery (a ty, co se jimi ještě pořád snaží být) a tomu je přizpůsoben vzhled, prostředí i styl humoru. Ale co se dá dělat, i přesto, že jsem některé scény spíš nestačila zírat a tiše trpěla, docela výrazně převažuje dobře koukatelný film. Hlavní dvojice byla poměrně dobře sladěná, a i když příběh jako takový byl jasně daný a předvídatelný, hodně často to ujede někam, kam bych to asi nečekala. Možná, že za pár let při pohledu na svoje hodnocení udělám facepalm a budu se hodně divit, ale zrovna teď mi 21 Jump Street přišlo docela vhod. Mimochodem, miniroličku, kterou tady ztvárnil Johnny Depp (nejspíš narážka na stejnojmenný seriál), to bylo k popukání. Na tak malém prostoru může excelovat jen málokterý herec a Johnny to dal pěkně.

Poměrně zajímavý pořad. Samozřejmě, tomu, komu je česká kinematografie a její představitelé ukradení, pro toho to asi nemůže mít nějaký větší význam. Hlavně první série se velmi vyvedla, bylo to ozvláštněné těmi osobními předměty, muzejními rekvizitami. Pak to ale začalo být všechno na jedno brdo a jednotlivé díly mi připadaly tak zmatené, že z toho nešlo vydestilovat ani ty základní data a životní fakta - ale to nejspíš nebyl ani záměr tvůrců. Jsou to spíš takové minidokumentíky a sondy do života těch komediálních osobností. Jako plus uznávám, že se jim překvapivě podařilo zaměřit nejen na publikum - znalce, tak i na takové ty "přivandrovalce", kteří na téma narážejí náhodou. Vcelku bych řekla, že se jim to povedlo, ale že bych si z toho sedla na prdku, to tedy ne.

Pokračující série maxipsa Fíka už mě tak nenadchla, i když si pořád udržuje kvalitu. Vyprávění snů je sice fajn, ale já bych radši nějaká ta normální dobrodružství. Z celé série mě nějak víc zaujal asi jenom ten díl o hledání pokladu, kdoví proč :)

Fík. Taky jsem jednu dobu chtěla obrovskýho psa s tímhle jménem... a jako mnohým jiným mi to bohužel nevyšlo. Takže aspoň vzpomínám a rozjímám, když se někde mihne maxipes Fík. Dodneška to mám někde v knižní podobě, ale s hlasem pana Dvořáka je to přece jenom lepší :)