sestrad

Je to natočené podle aspoň jinde docela známého románového zpracování života skutečné belgické řeholní sestry Marie Louise Habets z pera spisovatelky Kathrin Hulme.

No nevím - něco mi na tom přijde nedotažené. Velice těžko se to hodnotí, pokud člověk bere ohled na protagonistu, protože ten by zasloužil pět hvězdiček za autenticitu. To, co mě zaráží, je následné zpracování takhle nadhozeného tématu: na odiv vystavená křehkost terapeutické práce přeci v té poslední debatě naznačuje, že snad nebylo (neuskutečnilo se) něco zásadního, prostě jako by se proces "videoterapie" zastavil v polovině cesty. Vinou psychiatrů?

Prostě ve srovnání se Saurovým zpracováním téhož námětu (život jednoho z vrcholných autorů španělského písemnictví, se zvláštní pozorností věnovanou jednak okolnostem vzniku děl a jednak líčení jeho hluboké vnitřní krize, "temné noci" kterou si prošel a popsal ji ve stejnojmenné slavné knize, jež se stala klasickým průvodcem krizemi duchovní cesty) je to bída... Tak doslovně didaktické, že až iritující, patos tu opravdu asi překročil pro běžného Středoevropana veškeré snesitelné meze, nekritický sladkobolný portrét světce, jaký bych myslela, že už dnes snad ani nemůže vzniknout... Nechápu, proč to vůbec autor natočil. Skrytá polemika se Saurou, protože necitoval některou oblíbenou pasáž z Juanových spisů?

Čtyři hvězdičky, přestože mám k tomu filmu vícero výhrad: Maia Morgenstern je pro mě v té roli tvrdší než bylo třeba, i když chápu, že to mělo dát vyniknout dramatičnosti doby (třicátá a čtyřicátá léta v Polsku a Německu) a životního příběhu. "Sedmá komnata" má evokovat sedmero životních etap duchovního zrání (nejen) téhle výjimečné ženy, filozofky židovského původu (byla žačkou a spolupracovnicí Edmonda Husserla), která se inspirovala životem španělské barokní mystičky Terezie Avilské a konvertovala ke katolictví. Později vstoupila do jednoho z dosud nejpřísnějších řeholních řádů, ke karmelitkám. Kdo rád story o nelidském utrpení žen v klášterech, tak scény z kláštera mu je asi potvrdí, i když záměr byl tuším spíš ukázat, jaká to musela asi být dřina pro jednu z prvních evropských docentek filozofie přijmout za své důsledky téhle vlastní životní volby. A taky, že jít po vlastní duchovní cestě se vším všudy občas prostě není legrace.

Švankmajer tedy nepatří mezi moje oblíbence, ale s vděkem za bleskové osvícení o různých životních rytmech skrytých ve zvířeně a spol. (á la rybí blues) mu soukromě uděluju metál.

Tak pozitivně depresivní film jsem už dlouho neviděla. Některé věci v životě jde prostě taky přežít a přerůst...

Tenhle seriálový životopisný film má z mnoha hledisek leccos, co by mohlo být jinak a líp. Mně osobně se hlavní představitelka španělské barokní mystičky, o níž to celé bylo natočeno, zas tolik nelíbí a taky nemám ráda, když mají jakože jet v těch jinak svátečních bílých pláštích na koňských hřbetech přes rozpálené Španělsko, jen proto, že se to na kameru pěkně vyjímá, ale budiž, je to svým způsobem klasika atd... Třeba se stane zázrak a k r. 2015, kdy si celé Španělsko připomene 500 let od narození jedné ze svých největších spisovatelek, se Saurovi či komusi podobně geniálnímu podaří lepší portrét.

No, asi stárnu, anebo jsem se v posledním půl roce předávkovala Asií či co... Tohle má být nezapomenutelná romantika? A ještě: ubohé všecky ty Ritsuko!

Že bych se pominula na mysli? Nebo zachytila zrovna jen ty lepší díly? Anebo je to tím, že jsem to neslyšela s českým dabingem? Třeba v italštině mně to vůbec nepřijde tak strašné, to zapletení celé rodiny Cordiérových (ano, mamá mi přijde ale naprosto otřesná, herecky - ale asi jsem u nikoho v seriále tohohle typu nečekala oscarové výkony) do případů mně přišlo jako milé zpestření mezi obvyklými klišé jiných krimi seriálů.

No a pak že prý umění celkem k ničemu není! Třeba kdyby to naši poslanci viděli... hlavně ti starší, kterým tenhle typ sdělení ještě není cizí, možná by zvýšili procenta na kulturu, ne?