Bush13

Jakožto sekundární konzument světa Warcraftu (mnoho dní života mi kdysi sebrala hra Hearthstone) jsem byl spíše nadšen z postav, které poznávám, nežli z překolorovaných digitálních proporcí filmu, ve kterém se bijí velehustí orkové na steroidech s lidmi poměrně joudovitého charakteru. Ale stále je to přes veškerou občasnou vytuplost a kýčovitost high fantasy, která svými dunivými válečnými podtóny umí vzbudit husinu. Škoda, že to celé komerčně nedopadlo asi podle očekávání, neb konec filmu naznačil otevřená vrátka pro potenciální rozvoj tohoto bohatého a zajímavého universa, jehož bych byl třeba rád dalším filmovým svědkem... filmové adaptace počítačových her nejsou jednoduché a tady se rozhodně aspoň snažili.

Dokumentární film, který začíná příznačně hned ve dvou stolicích pornoprůmyslu - Budapešti... a Praze. Otázkou však zůstává, zdali se věčně mračící režisérka v temných hudebních podkresech pokusila o jakousi feministickou reflexi či jinak morálně zdvižený ukazováček vůči světu, který má svoje vykořisťovatelsky šovinistické mouchy... eufemisticky řečeno. Anebo jsme tu svědky antikapitalistické kritiky, poukazování na daňové úniky a takového dlouhého povzdechnutí autorky, též producentky filmů pro dospělé, nad změnou celého byznys modelu zapříčiněné moderními technologiemi. Což by mohli třeba dělat ale i výrobci hudebních kazet, látkových plen či telegrafních sloupů.

Franku Millerovi se komiksové pokračování "třístovky" a volná předloha tohoto filmu dost nepovedla, zatímco samotný film kráčí zhruba v podobných šlépějích jako jednička. Tedy digitálně-vizuální orgie plné krvavého splashe v některých scénách sympaticky kopírující kreslenou verzi, opravdu hlubokého patosu, svalnatých těl a akčně nesmyslného znásilňování jinak velmi poutavé historie první poloviny 5. století př. Kr. Jinak z "benhurovského" taranování lodí do podpalubí s nebohými a spoutanými otroky mi bude dost zle asi vždy.

Je věta Rudolfa Hrušínského ze začátku filmu "...ale cikáni obvykle nevraždí děti svého kmene, na to nejsou dost civilizovaní" antirasistická nebo rasistická? Tak či onak, jedná se o povedené uzavření Schulhoffovy černobílé kriminální "trilogie", která jako správná řemeslná detektivka šponuje, mate, převrací a zkoumá; zároveň pochází z oné zajímavé doby, kdy bylo zcela normální dát si cígo na chodbě hned vedle chirurgické ambulance. A Hana Brejchová, jak jinak, přeroztomilá.

Ačkoli se ještě dvojce dala přiznat jakási vesnická melancholie a sentiment stáří, stejně si myslím, že Homolkovi stačily víceméně jednou, poprvé. Zde už jako by sálá soudružská normalizace a otravné nucené "barevné" veselí, které má přetřít všudypřítomnou šeď. Má-li být terčem jisté satiry čecháčkovství, zdá se mi, že série tak dlouho patřila do propasti, až se jí sama de facto stala... nudnou nechytrou taškařicí, jednoduchou komedií plnou děsivě prvoplánovitých vtipů a momentů padajících lidí přes kufr a neřízených lyžařů jedoucích za velkého řevu ze svahu. Meh.

Surreálný, baladický, hororový, teatrální, lehce naivní, poetický, incestně-pedofilní, snad místy i nechtěně groteskní, nezaměnitelnou a neopakovatelnou krumbachovskou estetikou podmaňující, atmosférický a zejména vizuální film plný... divů.

Machulského režijní debut, který předcházel v Čechách tak populární Sexmisi, je neuvěřitelně vydařeným heist filmem, který v tom všem napětí, drsňáctví a poctivé krimi atmosféře, nepostrádá groteskní chvíle i herecké výkony, které jakoby v některých scénách vypadly z 30. let, kdy se děj odehrává, aniž by to působilo rušivě. Taťka Machulski zase téměř nehne brvou, jen mu sem tam skvěle cuknou koutky. Oceňuji výskyt stereoskopického Kaiserpanorama jakožto rekvizity, která je dodnes k vidění v Muzeu kinematografie v Lodži.

Zajímavě poskládaný celek, který střídá momenty nesmírně vtipné i velice umělecké a experimentální, od grotesky a komedie přes veršovaná ironická podobenství k novým formám divadla a tance, přičemž leccos disponuje až montypythonovskými prvky. Dílo díky svým mladým začínajícím umělcům neuvěřitelně svěží a v mnoha aspektech moderní, na kterém zejména a s lehkým překvapením vzhledem k době vzniku oceňuji neskrývanou, jednou lehce nadsazenou, jindy poměrně ostrou satiru trefující se do komunistického zřízení.

Poměrně jednoduchý romantický příběh zabalený příjemnou a nenásilnou poetikou Woodyho Allena s obrazy, které v pár případech mohou připomenout esetiku Wese Andersona, ale ty jsou tak přejeté digitálem, že je to na první pohled patrné a vlastně trochu ošklivé. Nejlepší jsou pak asi sem tam objevující se Allenovy vtípky s židovskou tématikou.

Nevím, zdali se jedná o film jako když se "potká Juráček s Coeny a opilí si vyprávějí své noční sny", jak vtipně poznamenala codlbates, nicméně je to záležitost námětem, zápletkou i atmosférou vysoce konvenující mému "literárnímu" stylu či vkusu, absurdní hra a kafkárna větší snad než samotný Kafka. Lehce nedoceněné geniální dílo, které příjemně mate diváka, a to více než hlavní postavu, která není tentokrát zeměměřičem, ani novým policistou ála Ukrutně šťastni (2008), nýbrž - dle vlastních slov - restaurátorem soch a náhrobků. Postavu, která udělala tu zásadní chybu, že na nesmyslnou rozpornost onoho tajemného prostředí přistoupila.