Raziel_cz

Ty vole. Dantův segment z Twilight Zone: The Movie feat. Hostel feat. Cesta. Vzhledem k tomu, že to z plakátu působí jako něco z ranku The Babysitter, mnou ta kombinace vyloženě nepříjemně vyobrazené revenge řezničiny a úchylných charakterů otřásla až nehezky. Přitom nijak přehnaně brutální není, ale herci si ty psychopaty střihli fakt od srdíčka, a když si k tomu připočtete neustálý thrill, pocit, že je něco špatně, pravidelně převracená divácká očekávání (cokoliv si myslíte, že se stane, tak se nestane – stane se něco mnohem horšího) a scénář... skoro dobrý. Nechybělo moc. Zezačátku je to hroznej maglajz, ale po asi dvaceti minutách se všechny ty nahozené motivy začnou setkávat a prolínat a payoffy jsou nikdy nebyly uspokojivější. Zamrzí akorát, že je na tom vidět, že by to líp šlapalo jako epizoda z Masters of Horror, jelikož dvě postavy to využívá vyloženě jako čtvrthodinové vozidlo expozičního zvratu vedlejší postavy, ale to tomu prominu. Dokonce tomu prominu i variaci na "oběť si stopne vraha, jemuž právě zdrhla". Vzhledem k tomu, že je to celé stylizováno do fakt odporné noční můry, celkovému dojmu to nemůže ublížit. A klepu se, kurva, ještě půlhodiny po titulcích, takže kudos Byrnovi. Na The Devil's Candy se musím připravit líp.

Tak strašně rozporuplný film, že je až neuvěřitelné, jak dobře funguje. Začne to vtipkováním o Afgáncích souložících kozy a končí velmi netradičním válečným dramatem. A díky tomu, že pro jednou klasicky skoro dvouhodinová netflixovská produkce tu délku využívá oprávněně, to ten styl mění postupně a nenápadně a neruší to. Tina Fey to táhne a jelikož jsem moc nevěděl, do čeho jdu, byli pro mě příjemným překvapením nečekaně hvězdní herci ve vedlejších rolí. Billy Bob Thornton sice mohl být využitý víc, ale Margot Robbie a Martin Freeman už zacloumají dějem razantněji. Je to vtipné i smutné a dramatické a na každý pád velmi originální a velmi kvalitní. Pokud vás aspoň trochu zajímá práce armádních reportérů, směle do toho!

Jo, asi to na mě nefunguje především kvůli generačními rozdílu, ale stejně – působí to tak strašně lacině a amatérsky, že ani těch nemnoho fungujících vtipů to nezachrání. A ta agitka s obrácenou lesbou fakt není nic, co by si chlapi měli lít do hlav.

Zábavná akčňárna se sci-fi zvratem na klasický western. A šlape to! Hlavně díky tomu, jak vážně to dané téma bere. Ne samo sebe – humoru je spousta –, ale celou tu situaci, co musejí hrdinové řešit. A to jak na ni reagují. Jasně, ta premisa je maximálně braková, ale díky tomu, jak důstojně to jede westernovou rovinu, je to nakonec mnohem uvěřitelnější než řada jiných "invazivních" filmů. A rozhodně tomu neškodí taky perfektní obsazení, dřenění ratingu (akce je na PG13 dost brutální) a účelné CG (seriózně, občas není poznat, jestli jsou vetřelci herci v gumových oblecích, nebo počítačoví a to je hodně velký kompliment). A fakt, že z toho bordelu, kterým musel být scénář poté, co se na něm vystřídalo tolik autorů, zvládl Favreau udělat relativně přímočarou záležitost s fungujícími zvraty a setupy a payoffy. Velmi příjemná věc.

Thriller, který od začátku strhne napětím, atmosférou a postavami, aby vás nijak složitým, ale velmi efektně vyprávěným dějem dovedl k perfektně vygradovanému a zaslouženě drsnému finále. Popravdě jsem netušil, že je to napsal ten samý člověk jako Sicaria a Hell or High Water, ale na oba filmy jsem při sledování myslel. Wind River je lepší. Ne co se týče kamery – ta je vlastně dost tuctová –, ale scenáristicky a režijně je to, především při srovnání právě s utahaným Sicariem, někde jinde. Hell or High Water se mi líbilo, ale tam se ten obsahový minimalismus poněkud vymkl a zvraty nebyly dávkované tak efektivně, jak mohly. Tady je v podstatě jenom jeden – ale ve správný moment, když je pro něj všechno připravené. Parádní věc, i když přímo na Oscara bych to neviděl.

Víc expozice, méně Hasselhoffa, více Guardianů, méně (až tak) skvělé muziky, více emocí, stejně humoru. A jedna fakt drsná vyhlazovací akce k tomu. A jinak platí, to samé, co u jedničky – není to Marvelovka, je to Gunnovka a je to kurva super! Jedinou lehkou výtku mám ke Kurtu Russellovi, který tomu v první polovině moc nedal, ale jakmile došlo na zvrat, očividně si to začal užívat. Vtipy jsou boží, akce je boží, postavy mají rovnoměrně prostoru (a jsou boží) a Gunn je stále jediný člověk v Hollywoodu, co umí CGI využívat nejenom účelně, ale taky tak, aby za dva roky nevypadalo jako stará videohra. Scenáristická a filmařská třída, mnohem chytřejší a odvážnější než spotřební superhrdinské věci (dost jí asi pomáhá, že stojí stranou... a že to superhrdinská věc není). Jasně, není to takový zásah jako jednička, ovšem nejspíš proto, že ta fakt přišla zničehonic. A že tady se víc jede na rozvíjení vesmíru a pozadí postav. A myslím, že to nejlepší mají tyhle Gunnovy Hvězdné války teprve před sebou. Budu se těšit.

Po skvělém originu ve druhé sérii Daredevila jsem dostali... ne tak dobrý origin. A teď – je to výborný seriál. Výborný špionážně-military thriller. Inteligentní, tvrdě realistický, s přesahem a emocemi a zajímavou kamerou a respektem ke komiksové předloze. Ale není to dobrý Punisher. Sorry. Punisher je sedmdesátkový hrdina ve stylu Dirty Harryho, ne funící uzlíček nervů. Je to cynický postrach, co vraždí lidi na letištních záchodcích a přejíždí motorkáře dodávkou – jako v prvních pěti minutách úvodního dílu. Bohužel pak spálí lebku a jde pracovat na stavbu a první zmrdy potrestá, až když ublíží jeho kámošovi. Takže k tomu tolik. Ovšem, jak jsem napsal na začátku, jinak je to fakt super. Co do příběhu a scénáře a lautr všech vedlejších postav, toho jak to komentuje fungování tajných služeb a armády a soukromých kontraktorů a toho, jak to důstojně ztvárňuje psychické problémy veteránu a samozřejmě co do akčních scén, které sice nejsou až tak boží jako v DD, ale pořád jsou dost boží... Ale kurva, kdyby to radši bylo o tom, jak Punisher chodí nočním New Yorkem hází lidi ledním medvědům.

První sezóna: Lehce rozporuplné pocity. První půlka je odlehčená westernová kriminálka, kde hrdina nahání vidláky s raketomety, zubaře a dobromyslné trestance a nachází se přitom v absurdních situacích, jež často končí stylovým pistolnickým duelem. Druhá půlka sjede víc do pospolitého příběhu a... pořád je dobrá, ale už poměrně rozvláčná. Obsazení každopádně výborné a druhá série je prý super, takže budu pokračovat. Asi. Možná. Druhá sezóna: Vážnější, rozvláčnější. Rodinná dramata mě nudila, matka Bennettová mě nudila, dokonce i Boyd mě nudil a dokoukal jsem to spíš díky OCD. Ale naštěstí jsem na ten seriál úplně nezanevřel, protože... Třetí sezóna: Je kurva skvělá! Tady se scenáristé fakt vyřádili. Asi jako kdyby Guy Ritchie začal točit hardboiled kriminálky. Je to návrat k tomu nejlepšímu z první řady. Kdyby to nejlepší z první řady jelo na kokainu. Přeorientovalo se to na velmi zábavnou věc s neuvěřitelným drajvem, spoustou přestřelek, spoustou super hlášek (z Raylana je co do wisecracků v podstatě westernový Phil Marlowe) a spoustou humoru. A nebojí se jít ani do dost divných a vyloženě černohumorných věcí (zabiják se šroubovákem, krádeže orgánů). Zůstaly nejlepší postavy (Boyd, Arlo, Dickie, Devil...), z Wynna je reocurring character, přibyl s chutí zahraný detroitský mafioso energického Neala McDonougha a formát si jede vzor "Raylan řeší samostatné případy, zatímco na pozadí se schyluje k válce jižanské mafie". A tu jižanskou mafii tvoří hned čtyři frakce, takže je to fakt nálož. Pořád se něco děje, overarching příběh se furt žene dopředu a vedlejší postavy jsou konečně stejně zábavné jako sám Raylan. A finále je geniální. Doufám, že to takhle pojede až do konce! Čtvrtá sezóna: Jen lehce umírněnější než třetí, ale pořád plná bizarních zápletek (ta ongoing je, že z nebe spadl chlápek s taškou kokainu), skvělých postav (Drew ftw!), skvělých hlášek a skvělé akce. A skvěle temného vyústění. Pátá sezóna: Mnohem drsnější, než bych čekal. Tempo zpomalilo, s Crowy se vrátil rodinný aspekt (ale imho mnohem lépe vyřešený než s Bennettovými) a rozjela se linie s vězením a další s mexickým kartelem. Když teče krev (a teče jí hodně), už to obvykle není úmyslně přestřelené násilí, ale dost nepříjemná věc, a i Raylan se (snad vlivem Breaking Bad?) po finále minulé řady vyvíjí v mnohem pragmatičtějšího a morálně ještě mnohem flexibilnejšího protagonistu. Z poslední scény s Darrylem mrazí. Za mě dobrý, i když mi teď v životě chybí haha přístup třetí a čtvrté série.

Kromě Murche sice dost divně obsazené – jako Dortmundera si Redforda sice představit dovedu, ale to by ho musel hrát v mnohem fatalističtější rovině – a co do scénáře to doznalo dost divných a dost zbytečných změn (právník je Greenbergův otec, generál není generál, finiš na letišti se už do filmu nevešel...), ale jinak příjemně šlapající kriminálka. Jo, co se týče gagů, tak na rozdíl od předlohy to prostě hází bordel na zeď a čeká, co se přilepí, přičemž to nejlepší jsou samozřejmě pasáže z knihy a humory v jejím srdečném duchu, ale hej – čtyři nebo pět loupeží v jednom filmu? Já jsem spokojený. A to i přesto, že Jak neuloupit smaragd je jedna z mých nejvíc nejoblíbenějších knih, takže měl film ztíženou pozici.

Zdánlivě standardní Vaughnovka (i když tenhle termín získává s Brawlem in Cell Block 99 úplně jiný význam), kterou ovšem jedna věc zásadně povyšuje – napsal ji Steve Conrad. Takže jo, pořád jsou tu infantilní humory o vagínách, ale není jich tolik a většina věcích je upřímně vtipných, nebo aspoň zábavných. Nebo zábavně absurdních. A potom jsou tu samozřejmě výborně napsané postavy, odhalující vrstvy skrze nejlepší gagy v celém filmu, stejně úderné a vypointované, jako emotivní. Takže nakonec i ta zdánlivě prvoplánová témata, jako odloučení od rodiny, šikana, následování snů, atd. mají vždycky něco navíc. Takže cajk. Smál jsem se nahlas a jestli je tohle rozloučení Vaughna s komedií, je to rozloučení velmi povedené. Flugenschlagen.