Mr. Lobo

Taková kokotina...

Četli jste Sternova Tristrama Shandyho? Tam je to podobné: Laurence Sterne píše román o Tristramu Shandym, který píše román o sobě (ale vlastně víc vypráví o Walterovi a Tobym, no). Tedy jsou to tři samostatné časoprostory, tak jako tady.

The Breakfast Club po pětadvaceti letech.

Ač čtu, že byl film inspirován díly Stefana Zwiega, přesto by mě zajímalo, zda Anderson četl Hrabalova Anglického krále.___ Přijde mi to (stále, i po x-tém shlédnutí), jako nejlepší syntéza a (prozatimní) vyvrcholení Andersonovy tvorby. Jako by si vše v předchozích filmech jen zkoušel, aby to tady mohl spojit a stvořit ten kouzelný barevný ohňostroj!

Jelikož jsem přeskakoval vždycky, když jsem čul nějakou trapnou scénu, tak jsem celý film stihl za 20 minut.

Jedna hvězda za některé krásné vizuální pasáže (především tu úvodní), ale jinak nakopat do prdele.

Metahoror.

Tři hodiny jsem nedýchal..a pořád mám ten pocit..i po těch letech.

Pitt je dobrý a celá ta magie začátku (ať už úvodní bar, Johnnyho bizarní vzhled a boty, zřítivší se na telefonní budku a jejich dárkové baléní stále se válící na chodníku i o zřejmě několik týdnů později) ve mě vzbudila očekávání v úplně jiný film, než, který se z toho stal - nudný a nesympatický. A ta Caveova postava tam byla na co?

ono to bylo hezky natočený, hezky zahraný, aji ten příběh nebyl nejblbší, ale ze Straitovské roadmovie se stalo rodiné drama zaseknuté uprostřed cesty