Recenze (33)
Iracionální muž (2015)
Hodně laciná parodie na Dostojevského. Umělecká hodnota žádná, filosofická hodnota povrchní a hloupá a humor dost ubohý. Spíš jedna velká "verbální masturbace".
Sedmá pečeť (1957)
Že by právě smrt obracela perspektivu zpět do života a poukazovala tak v paradoxu na jeho zvláštní hlubinné tajemství? Nic v životě není jisté, jen smrt. A ta je všude a nevyhnutná. Kým pak má být život? Jen prázdnou nahodilostí, která však bolí? Bolí pocitem ztráty jakési životu imanentní zvláštní krásy? Jen fantasté prý vidí věčnost... A kdosi kdysi kdesi napsal: "Jen ti, kteří skutečně nepomysleli na smrt, nevěří na věčnost." Bergmannova výpověď jako by křičela kdesi za tím velkým obrazem zoufalství a hrůzy.
Údolí včel (1967)
Mám dojem, že jsem doposud neviděl temnějšího filmu. Právě to je myslím rozdíl od zmiňovaných paralel u Bergmana a Tarkovského - nedostatek světla, lásky a naděje. Nikde žádná cesta, jen temno a zmar.
Solaris (1972)
"V životě není krásy leda v lásce a není pravdy leda v utrpení" (Alfred de Musset)
Moskevské procesy (2014)
Velmi důležitý a z pokrytectví a farizejství usvědčující filmový experiment.
Vojna a mír (1965)
Chudák Tolstoj. Sladké, sentimentální, kýčovité, patetické, falešné a někdy i nacionalistické. No jo Bondarčuk. Tarkovský o něm mluvil výstižně.
Ostrov (2006)
Čistý propagační kýč. Tohle není umění, to je programová příručka pro mnišsko-asketickou "svatost". Schématické, modelové, vyumělkované - FALEŠNÉ. To je ideologizace umění, ne umělecké dílo. Navíc Lungin "svatoušek" má na rukou krev, když tak aktivně a hlasitě podporuje Putinův režim.
Ukrajinské hlasy (2014)
Hluboce duchovní dokumentární film. Krásný film o Krásných lidech.
Mise (1986)
Je to velmi důležitý film... Možná, že nejvíc pro církev samotnou.
Ida (2013)
V mých očích jde o velmi upřímný a skutečný film o lásce, která neutíká od reality, ale naopak do ní vchází, aby její zlo posvěcením proměnila a vykoupila.