Nautila

Jako děcka nás to nesmírně bavilo, velmi šmrncovní záležitost. A to je hlavní.

Usla jsem u toho už v deseti letech....i ty zadky mi tehdy připadaly nechutný. A co teprv teď!

Není to věc, na kterou jen tak nezapomenete, není žádná revoluce, či kdesi cosi. Je to velmi kvalitní, příjemné sci-fíčko, které nevadí pustit si opakovaně. Nic nevyčnívá, nic nechybí, pěkný oddech, pro někoho možná i zamyšlení.

Přemáznout ten konec a pár honiček, bylo by to velmi velmi fajn. Takhle nic spešl.

Velký Burtonův přehmat. Kýč jak z praku. Což o to, Burton byl a vždycky bude kýč, ale milý a příjemný, ale ve Sweeneym se už příliš topí ve vlastní stylizaci. Už se doslova plácá v tom, čím je typický, bohužel, všeho moc škodí a nakonec se ty všechny barvičky a stylizace rozmazávají v hnusou lepkavou skvrnu. Krvavé scénky mě nijak neznechucovaly, na to byly málo realistické, nakonec byly tím jediným, co mě na tom bavilo. Protože to krákorání všech zůčastněných...to poslalo celý film do kytek.

Ať žije Jules Verne, ať žije plnovous Miloše Kopeckého, ať žijí operní šašci v punčochách a absurdní humor!

Konečně sci-fi o útoku mimozemšťanů bez amerických prezidentů onanujících nad statečností jejich vojsk a národa. Vizuál trojnožek je děsivý a opradu "cool", o jejich zvucích nemluvě. Řítící se ohnivý vlak odnikud nikam je lahodnou třešničkou. Sebraná hvězdička z možných pěti je za (!SPOILER!) přeživšího syna. Kdyby byl nepřežil, film by působil ještě méně klišovitě a reálněji. Škoda, některé věci si zkrátka "rodinný" režisér dovolit nemůže.

Díky tomuhle jsem se začala zajímat o anime. Pak jsem pomalu začala anime seriály nesnášet - všechny jsou stejné a ta japonofílie, co tak letí...no, začalo mi to lízt krkem. Přesto tohle jediné přetrvalo. Už od 12. let, co jsem to poprvé viděla na Vivě, v šílené, mně zcela nesrozumitelné němčině, až doteď. Tenhle serál má zkrátka svoje kouzlo. Neobvyklá animace, spousta krvavě červené barvy, obrovské díry v hrudnících po stříbrných kulkách, bílý úplněk na červené obloze, naprosto dokonalý soundtrack, co obstojí jako hudba i samostatně, a hlavně- šílenost. tohle slovo je v Hellsingu zásadní. Všechny postavy v seriálu jsou skvělé charaktery, každý je jedinečný a každého si po svém zamilujete, všichni jsou totiž tak ..hmm..tak boží? In?....Takto to zní asi směšně, ale skutečně, kdo viděl, chápe. A hlavně- všichni jsou naprosto šílení. Své protivníky milují, nenávidí, šíleně se smějí při zabíjení, šíleně ječí při vydávání rozkazů, užívají si každou krutost s úchylnou, až sexuální rozkoší. A že je seriál nedokončený a rozdrobený, co se týče děje? Vem to čert, ten, kdo četl mangu, si leccos domyslí. A já jdu znova a znova střílet a sekat a řvát s fešákem Alucardem, Alexanderem Andersonem a Lady Integrou.

Při prvním puštění jsem si říkala-"Kriste, hroznej zpěv! Hrozný písničky! Ou, co ta -chovánímjakotřináctiletá- hloupá hlavní hrdinka! Jej, tady se někdo snažil gothiky opít rohlíkem!" atd. atd...Přesto mě cosi přinutilo pustit si to podruhé...a pak potřetí...Je to zkrátka chytlavé, naschvál praštěně "cool" a hlavně vizuál je šílený a nádherný. Pořád je to demence, ale fajn demence.

Kruté, nekompromisní a realistické. Věřím, že situace, popsaná ve filmu, je dnes reálná, někteří dnešní rozmazlení a znudění pubeťáci jsou schopni takovýchto věcí. (Zvláště ti z "vyspělých" zemí, nevím tedy, jak je to s Anglií, ale Američani určitě.) Gratuluji tvůrcům k odvaze něco takového natočit, protože o takovýchto filmech veřejnost moc slyšet nechce. Před opradu reálnými příklady krutosti zavíráme oči a tak není moc velká šance, že si tenhle film někdo pustí podruhé. Já jsem k tomu tedy odvahu neměla, nechtěla jsem si zkazit den hořkým a děsivým pocitem, který film vyvolává, hlavně jeho konec, který zabije i tu nejmenší naději na vytoužený oddech.