Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (133)

plakát

Kite Liberator (2008) 

Jako malý jsem příliš nemusel špenát. Babička mi vždycky říkávala, že nebudu-li ho jíst, budu mít špatné kosti. Kdyby mi tehdy řekla, že se díky růstu kostí mohu přeměnit na třímetrového neprůstřelného mutanta, nechal bych si ještě přidat. Ano, bohužel, pokračování Kite trpí pokročilou fází demence, což je špatné rozhodně a pak také pokročilou fází infantilnosti, což je dle mého pro něco s Kite v názvu špatné také. Nebýt těch pár soubojů, šel bych ještě níž.

plakát

Kite (1998) 

Něco takového by asi udělal Brian Azzarello, kdyby měl zálusk na mladší masíčko. No, to možná trochu přeháním, ale právě ta "komixovost" byla tím, co se mě na Kite líbilo nejvíc. Příběh je jednoduchý a přímočarý, ale motiv pomsty (ačkoli už stokrát provařený) stále dokáže zabavit. A hlavně dává možnost vystřílet spoustu zásobníků a prolít mnoho krve, o což tu jde především. Neustále omílaná erotika mě osobně nevadila, protože je jí za A) málo a za B) je poměrně výživná. Největší překážkou tak nakonec zůstává nepříliš povedená kresba. Slabší 4*

plakát

Gintama (2006) (seriál) 

Mé zdaleka nejoblíbenější Anime. Důvod? No, asi Sakata Gintoki, jeho přechody z režimu leklé ryby do režimu cool hláškujícího superhrdiny. Ne, to nebude ono, nejlepší je na tom kompletní sebranka Shinsengumi, sadista Okita s princem z planety Mayo Hijikatou a velitelem-stalkerem. Ne, to taky není ten důvod. Nejlepší je Katsura se svým mazlíčkem Elizabeth, nebo možná Madao, jehož příhodám se člověk směje, ale zároveň je mu ho líto. Ne, už vím, má obliba je kvůli dílům, ve kterých vystupuje Tama, protože je v nich vždy spoustu odkazů na Dragon Quest. Nebo mám možná Gintamu rád kvůli těm vážnějším dílům. Nebo možná kvůli tomu souboji o toaletní papír. Nebo možná proto, že i ty nejhorší díly by v jiných komediálních sériích patřily k těm nejlepším. Nebo snad kvůli tomu prvnímu openingu, který mi pořád zní v uších. Nebo, nebo, nebo ... *****

plakát

School days (2007) (seriál) 

Víte, kdyby jste se mě zeptali na to, do jakého anime světa bych chtěl vstoupit, řekl bych bez váhání School Days. To proto, abych zašel za hlavním hrdinou a rozbil mu ciferník. Tohle bylo totiž asi první anime, ve kterém jsem chování naprosté většiny postav doslova protrpěl. Jenže! Pravě díky tomuto faktu jsem si dokázal konec School Days opravdu užít. Jen škoda, že do té závěrečné švandy nezahrnuli i zbytek školy. Doporučují 3 podvádějící studenti z 5 ale ten třetí jenom kvůli konci.

plakát

Kaze no stigma (2007) (seriál) 

Nepříliš zajímavé mise, nezáživné souboje a nudné vedlejší postavy zachraňuje hlavně dost povedená poslední část (Tokyo RPG) a charakter hlavního hrdiny, jenž ač není nějak extra propracovaný, dokáže svým chováním a řečmi pobavit. 3 přívrženci mixu fantasy a rádoby romantiky z 5 dávají palec nahoru.

plakát

Oníčan no koto nanka zenzen suki džanain dakara ne!! (2011) (seriál) 

Tento způsob, kdy v naprosto standartní ecchi komedii použiju vpravdě ohyzdnou kresbu, zdá se mi poněkud nešťastným. Padá tím totiž záchrana v podobě ryze povrchní fascinace ženskými aktérkami a celá tíha zábavy tudíž spočívá na bedrech komediální části. A nutno podotknout, že žádný zázrak se ani v tomto nekoná. Ale ti 2 přívrženci incestu z 5 si to celkem užili.

plakát

Kore wa zombie desu ka? - Season 1 (2011) (série) 

Základním pravidlem každého shounenu je fakt, že hrdina prostě neumře, nehledě na to, kolikrát je zmlácen, propíchnut či postřelen. Kore wa Zombie desu ka? však shounen není, proto Aymu při setkání s ostřím čepele bez odmlouvání a keců o záchraně přátel a světa natáhne bačkory. Nečekají ho však nebeské fanfáry, protože bohudík pro nás, bohužel pro hladové červíky, se ho ještě před uložením do hlíny rozhodne povolat zpět mezi živé nekromancerka s děsně komplikovaným jménem, které si přečtěte u Subjektiva. A tak začíná jeho (ne)zapomenutelné dobrodružství. To je prošpikováno spoustou humoru, z něhož je jen opravdu maličká část černý humor, což mě s ohledem na shnilý původ hlavního hrdiny opravdu mrzí a pak také na poměry harémovek naprosto nevídanou dávkou brutality. Opravdu jsem nečekal, že se dožiji anime, ve kterém bude hlavní hrdina navlečen v holčičím oblečku rozřezávat motorovou pilou roztomilou dívčinu. Doporučují 3 zmrtvýchvstalí z 5.

plakát

Bakemonogatari (2009) (seriál) 

To hlavní, co člověka po nějakých zhruba dvou vteřinách sledování udeří do očí, je pochopitelně výtvarný styl. Ten je vskutku neotřelý a výrazně pomáhá dotvářet zážitek z celého seriálu. Ten se točí okolo řešení mystických problémů několika dívek, přičemž každý mě dokázal zaujmout a pohltit. Hlavním kladem byly ale pro mě rozhodně jednotlivé konverzace a humor v nich použitý, který mi naprosto přesně sedl do noty. 5*

plakát

Hjakka rjóran - Samurai Girls (2010) (série) 

Ó Hyakka ryōran, proč si jen Hyakka ryōran! Být nějakou stopadesátouprvou variací na sedm samurajů či jiné samurajské opusy, kde by stylová cenzura zakrývala usekávání končetin, tak bych pravděpodobně slintal blahem nad úžasným grafickým stylem a házel tu 4-5 hvězdičkami. Jenže to ty nejsi. Příběh u tebe slouží jen k tomu, aby všechno to odhalování poprsí mělo alespoň minimální smysl. Souboje proto, aby animovaným dívkám (pravda, moc hezky nakresleným) měl kdo rozparovat kostýmky a hlavní hrdina proto, aby měli ženské aktérky komu prozkoumávat ústní dutinu. V harému pak samozřejmě nemůže chybět standart ve stylu služky, kamarádky z dětství (mimochodem bacha spoiler, ale prozradím, že hlavního hrdinu překvapivě už od dětství miluje), nevyvinuté lolitky (ta ho miluje taky) a pochopitelně i bělovlasé prsaté krásky s páskou přes oko (ta se chce jen nechat přefiknout). Bohužel, ani jedna z dívek nedisponuje kočičíma ušima ani ocáskem, takže za to body dolů. **

plakát

Mai-HiME (2004) (seriál) 

Představme si Mai-Hime jako jeden velký dort rozdělený na 26 dílků. Člověk si vezme kousek první, druhý, třetí,... a ačkoliv žádný není vyloženě špatný, neubrání se pocitu, že všechny tyhle ingredience už měl a navíc lépe připravené. Po nějakých 18 dílkách si už začně říkat, že ho začíná bolet břicho a že ten dort asi vyhodí. Jenže pak se přemůže, ochutná i dílek devatenáctý a hle! Ta chuť je úplně jiná od těch předešlých, sladkou polevu nahradila hodně hořká čokoláda a chuťové pohárky se rozplývají v extázi. Člověk do sebe začne házet jedno sousto za druhým, až nakonec dospěje k dílku poslednímu. Na ten však cukrář napleskal dvě balení cukru, všechnu zbývající polevu (a že jí bylo!), pět druhů marmelády a navrch ještě přidal šlehačku. A nemá-li člověk místo žaludku chemickou čističku, asi se mu ze vší tě sladkosti udělá blivno. 3 diváci z 5 dávají váhavě palec nahoru . Zbytek jsou diabetici.