kyselina

The End of Violence by se spíš měl překládat jako Konec násilí, mnohem lépe vystihuje podstatu filmu. Už u The Million Dollar Hotel jsem se potkala s tím, že pro mě je to naprosto úžasný film, dosahující kvalit Nebe nad Berlínem, ale pro většinu ostatních je to Wimova šlápota vedle. Stejně tak u Linie násilí. Překrásný snímek o cestě člověka za poznáním sama sebe. Wim si na tuto pouť pozval na pomoc násilí, dozajista aktuální téma.

Patsy, sboristka z divadla Zahrada rozkoše, tady získá místo i pro Jill, nad níž drží ochrannou ruku. Jill je zasnoubena s Hughem, jenž odplouvá do tropů. Patsy se provdá za Hughova přítele Levetta. Následuje svatební cesta na Lago di Como, načež i Levett odjede do tropických krajin. Jill neustále odkládá cestu za snoubencem a vede rozmařilý život. Za to Patsy odjede za manželem a najde Levetta zhýralého v náručí domorodé dívky. Patsy se chce rozejít, Levett je jako bez smyslů, dožene domorodku k sebevraždě utopením, a nezabrání jí v tom. Když se pak snaží zabít Patsy, skolí ho tamější lékař. Patsy začne nový život s Hughem, jehož Jill opustila...první film, kde stojí Hitch samotný za režisérským stolečkem.

Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce!

Hospoda Jamajka byl naprosto nesmyslný podnik. Když se zamyslíme nad příběhem, zjistíme, že jde o kriminální záhadu. Na sklonku 18. století odpluje Mary, irský sirotek (Maureen O'Hara), do Cronwallu za svou tetou Patience, jejíž manžel Joss má na pobřeží hospodu. V té proslulé hospodě, kde bydlí lidé loupící z vraků i trosečníci, se odehrají všemožné hrůzostrašné věci. Ti lidé požívají naprostou beztrestnost a dokonce dostávají pravidelné zprávy o lodích, které v blízkosti proplouvají. Proč? V čele bandy stojí vážený muž, který všechno řídí, a není to nikdo jiný než smírčí soudce. A právě proto byl celý film nesmyslný: smírčí soudce se měl objevit až na konci celého příběhu; rozumně se držel stranou všeho a neměl žádný důvod do té hospody chodit. Proto bylo absurdní natáčet ten film s Charlesem Laughtonem v roli soudce, a když jsem to zjistil, byl jsem z toho opravdu zoufalý. Nakonec jsem film natočil, ale nikdy mě neuspokojoval, třebaže měl nečekaný komerční úspěch. (Rozhovory Hitchcock Truffaut)

Detective Story je realistickým pohledem na běžný den jednoho policejního okrsku. Tvrdošijný zastánce práva, detektiv James McLeod (Kirk Douglas), se nebojí použít svou moc proti kriminálním živlům. Obzvlášť neústupný je ve stíhání doktora Karla Schneidera, specialisty na potraty. Po té, co zjistí, že jeho žena byla u tohoto doktora kdysi dávno na operaci, a že otcem dítěte měl být gangster Tami Giacoppetti, je toho na něj příliš. Přestává se ovládat a jedná jako jeho otec, kterého celý život nenáviděl. Není to žádná pohádka...

Och jejda...já jsem teda neměla sebemenší problém s Hrdinou, s Klanem ani se Zhangovou barevností, ale režisér, který točí film a neumí ho zakončit, by měl v "Mekáči" prodávat hamburgery.

U Kainovy výchovy je pro mě akceptovatelné jakékoliv hodnocení. Jednoznačně nejzvláštnější film, který jsem kdy viděla. Skočila jsem na to Brianovi i s navijákem. Pohrál si se mnou a odhodil do kouta. To se povedlo jen Hitchcockovi...

Děj v uzavřeném nebo ohraničeném prostoru je pro mě vždy o něco atraktivnější. Navíc jsem pro sebe v Breakheartském průsmyku objevila Charlese Bronsona.

Pro mě dánský Cimrman aneb monolog kominíka v městě bez komínů...

BB je úžasná a okouzlující a to je jediná vyčnívající deviza filmu. Nic na něm není špatného, ale nic taky nedosahuje aspoň lehké nadprůměrnosti.