Draconic

♫Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo. Bohužel, bohudík♫ Tak přesně tahle slova mi zněla v uších během sledování tohoto filmu. Těžko by se to dalo shrnout v kostce nějak jednodušeji. Abych se přiznal, tak jsem tomuto filmu ze začátku moc velkou pozornost nevěnoval. Především proto, že prvotní trailer vypadal spíše jako dokument než jako animák. Když se ale objevily další, tak jsem zpozorněl. Po umírněné Rebelce a po ne zrovna průkopnické Univerzitě pro příšerky se měl Pixar vrátit tam, kam vždycky patřil. V hlavě se totiž nemělo odehrávat v pralese, v hlubinách oceánu nebo ve starém skotsku, ale na území, které nám bude vždy připadat záhadné. V hlubinách samotné mysli. No a herci neměli být hračky, auta nebo superhrdinové, ale nikdo menší než samotné emoce. Začíná to zhleka. Narodí se dítě no a s ním samozejmě i prostředí ve kterém se bude celý film odehrávat. Není to moc zajímavá mysl. Je v něm jen jedna emoce a jen jedno tlačítko, které ovládá. Jak ale dítě roste, rozvíjí se i jeho mysl o nové emoce a nové ovládací prvky, až do podoby kterou známe dnes. Z mysli se stal hotový raketový velín na kterém je nádherně vidět představivost a uvažování tvůrců. Prostředí mysli působilo účelně a dost jednoduše na to, aby jej pochopil i ten nejmenší divák. Jeho řízení bylo ovšem natolik složité, že emoce musely mít pro jistotu vždy po ruce hned celou skíň napěchovanou nejrůznějšími příručkami. A není se čemu divit. Vždyť během filmu navštívíme labyrint dlouhodobé paměti, továrnu na sny, zemi představivosti, podvědomí (nevím, proč z něj udělali vězení) a mnoho dalších míst, které musí emoce řídit. Pokud jde o celkovou atmosféru filmu, tak takhle: pořád to je lerační, ale pokud hledáte typický Disneyovský rozjuchaný humor, tak byste asi měli zpomalit. Zde totiž atmosféra je dost zesmutnělá hraníčíce až s mírnou depresivitou. Není to ale vyloženě jen film pro dospělé. Děti se u toho budou taky určitě bavit. Jen díky emoci Smutku je ona depka prakticky všudypřítomná. A Radost, ať dělala co dělala, to nijak nevylepšila. To byl ale záměr, takže žádnou paniku :D Mě osobně to přišlo jako příjemná změna. Nejemotivnější část filmu mi přišla scéna v propasti Zapomění. Nejen, že si zde Radost uvědomila, že není tou nejdůležitější Rileyninou emocí, ale navíc se zde obětoval imaginární kamarád Bin Bong. To mi pišlo jako nejdrastičtější krok, který Pixar a dost možná Disney kdy učinili. Jistě k několika obětováním už v historii těchto studií už došlo. Ale je velký rozdíl, když Anna rozmrzne záhy poté, co zachrání Elsu před Hanzem a mezi Bing Bongem který se ze Zapomění už nikdy nedostane, protože vyskočil z vozíku, aby usnadnil Radosti útěk ze Zapomění. No a příběh tentokrát nekončí happy-endem, ale kompromisem. Radost a Smutek se usmíří a spoleně s ostatními emocemi si uvědomí, že vzpomínky nemusí být nutně jednobarevné. Některé vzpomínky můžou být přece spojeny se smíšenými pocity. Což přineslo hlavní velitelství nový upgradovaný panel s rozšířenými možnostmi interakce. A jako třešnička na dortu tomu vše vévodí velké červené výstražně ohraničené tlačítko s nadpisem "PUBERTA". A cože to znamená? To nevím, asi nic důležitého :D Pokud jde o samotnou animátorskou stránku. Tak V hlavě jen potvrzuje pravidlo, že překonávat hranice technických možností je dnes poměrně běžná záležitost. Na závěr bych se chtěl pozastavit nad českým dabinem. Já vím, že jsou zde lidé, kteří si myslí, že dabing nemůže překonat originál, ale tentokrát to vážně stálo za to. A to neříkám jen proto, že si na tom produkce českého znění dala opravdu znatelně záležet, ale především proto, že si dali tu práci a počeštili i anglické nápisy! Což musí i tomu největšímu kritikovi připadat přinejmenším jako "nadmíru očekávání".

Ani nevím, čím to je, ale pro Disneyovky jsem měl vždycky jakousi slabost. No a Frozen není žádná vyjímka. Přestože jsem měl tendence jej srovnávat s Tangled. Ono je tam spoustu podobností především v animaci, která je jak jinak, než úžasná (a hlavní hrdinky měli podobný výraz jako Rapundzel) a v charakterech postav. Jenže toto není Tangled ale Frozen, samostatný film, který je senzační sám o sobě a mě se hodně líbil. Rozhodně doporučuji 5*.

Tak tu máme zase pro změnu film, díky kterému jsem se pro změnu zase jednou těšil do kina. Abych to uvedl na pravou míru: knihu jsem nečet. Vlastně jsem si to chtěl přečíst, ale pak bych měl sklony film s knihou srovnávat. Přece jen kniha je kniha a film je film. Kdybych to měl vyjádřit jednou větou řekl bych, že to bylo navzdory velkému očekávání lepší než jsem myslel. Jasně že to bylo místy trochu moc fantaskní, ale to bylo v rámci mé tolerance. Krom toho oceňuji konečně nějaké filmové dílo, kde jsou podrobněji vyobrazení trpaslíci. Většinou se takhle yobrazují elfové, lidé nebo čarodějové. Jediné dílo, kde jsou trpaslíci v takové míře, co mě napadá, je Sněhurka a sedm trpaslíků :D Takže podtrženo, sečteno: pěkné masky, úžasná hudba i efekty, dobré obsazení, jen si myslím že je trochu zbytečné z toho dělat 3 filmy když by 2 byly akorát.

V jednom novinovém plátku jsem četl, že se Hollywood snaží zavděčit stále mladším divákům. A že tenhle film vedle Madagaskaru 3 a Doby ledové 4, je toho důkazem. A já na to říkám: "Proč ne?". Koneckonců díky těmto filmům se může rodina vydat udržovat rodinné vztahy způsobem, který je přijatelný pro všechny její členy. Je sice pravda, že tímto filmem Pixar nepřinesl nic nového, ale vzhledem k tomu, že vymyslet něco neotřelého bývá těžší, než si kdokoli uvědomuje, tak mě toto nějak nepálí. Víc mě ovšem zarazila až neobyčejná dávka krutosti a násilí (tedy v poměru na animák) ze strany velkých černých medvědů (vrchní zloun Mordu, ale i královna). Co si budem povídat, medvěd je nebezpečná šelma a v animácích bývá spíše znázorněn jako mazlíček (právě proto jsem nikdy nepřišel na chuť medvídku Pů), ale tohle bylo trochu moc. Nakonec bych tedy chtěl dodat, že jsem velmi rád za princeznu Meridu, protože to byla celkem pěkná holka a hlavně jsem s ní po celou dobu ve všem souhlasil. Jako kdyby mi někdo nastavil zrdcadlo.

Když jsem slyšel o filmu kde se Marvelovoští superhrdinové spojí, aby utvořili tým na záchranu světa, tak jsem si řekl: "Tak to bude děsná fraška nebo superhustej nářez". Naštěstí to je podle mě ten druhý případ. Taky se mi líbí zvláštní univerzálnost tohoto díla. Vždyť všechny postavy filmu mají svůj vlastní film (kromě Black Widow a Hawkeye a prozatím i Nick Fury). To znamená, že pro fanoušky Hulka, Ironmana nebo Thora je ten film dost dobrej, ale pro fanoušky všech postav (jako jsem já) je tento film jako brutální palba na všechny možné i nemožné smysly. No a taky tu máme spoustu scén kdy jdou žerty stranou prokládané frajerskými vtípky těch co to nemyslí tak vážně jako ostatní. Jen by mě zajímalo: ti Shidory proti kterým na konci bojovali. Byly to mimozemšťani nebo pohádkové bytosti? Vždyť pochází z jiného světa tak jako Thor, ale mají fakt hustou technologii.

Moc krásný film, po kterém jsem byl nešťasný z toho, že se taky nekamarádím s malým človíčkem. Musím říct, že mě velice překvapil a to i přes to poměrně velké očekávání. Jen nevím jednu věc: Proč nemůžou žít v jednom domě? To je tááááák smutný :´(

Disneyovka každým coulem. To znamená: inspirace v ústní lidové slovesnosti, svižný děj, hrdinka doprovázená nějakým zvířetem, co chvíli písnička, nějaké to lovestory a každou chvíli pokus o pobavení diváka neškodným situačním humorem. Tedy něco co od animáku očekávám a díky čemu je tolik zbožňuji :D Přesto se nemůžu zbavit pocitu, jako by tímto filmem vzniklo něco trochu odlišného. Ani nevím, jestli to je dobré nebo špatné a jestli to je vůbec pravda. S jistotou můžu říct, že na mě nějakým způsobem zapůsobil. No a protože se Na vlásku může pyšnit titulu "nejdražší animovaný film své doby" , tak jsem jej začal považovat za první disneyovku moderní doby. Každopádně nedoporučit tento film by bylo učiněné kulturní barbarství.

Když jsem tento film shlédl poprvé, když jej vysílali na ČT1 (koneckonců Nova by něco takového nikdy neodvysílala), tak jsem naprosto nechápal "co tím chtěl básník říci". Není divu: v roce, kdy film spatřil světlo světa mi byly pouhých pět let. Jediné co jsem z toho byl schopný vyčíst bylo to, že se nějaký kluk snaží zbavit nějaké nemoci, prokletí nebo něčeho podobného a jak se mu to nakonec podařilo jsem nepostřehl. Jediný důvod, proč jsem to sledoval, až do konce bylo to, že to bylo kreslené a nic jiného v televizi stejně nebylo. Pak když jsem se k tomu po nějakých třinácti letech (následkem neuvěřitelné nudy) dostal, byl to neuvěřitelný pocit. Bylo to jako objevovat něco tajemného, nevídaného a přesto důvěrně známého. Mijazaki je génius, to mi nikdo nerozmluví. Ten jednoduchý a přesto svižný a zajímavý děj s hlubokým poselstvím o souznění člověka a zvěře, pokroku a přírody, mě neustále upevňuje v tom, že toto je dost možná nejlepší animovaný film v historii a že úplně s přehledem za sebou zanechává všechny Disneyovky(pro mě teda určitě). Jediný kus, který podle mě je schopný tomuto dílu konkurovat, je Naušika z Větrného údolí. I když na jednu stranu by někdo mohl argumentovat, že jde o stejný děj a zápletku, jen herci jsou jiní. Každopádně je toto dílko také od Mijazakiho, to nemůže být náhoda, zvlášť když oba dva jsou mými nejoblíbenějšími animáky. Ovšem je ale všeobecně rozšířeným faktem, že Princezna Mononoke vznikla na motivy Naušiky. Dalo by se tedy říct, že jde o jakýsi "pilot", takže nebýt Naušiky, tak by Princezna Mononoke možná vůbec nevznikla. No, co říct na konec, jestli se ptáte, jaký přínos pro mě tento film měl, tak vám řeknu toto: Díky tomuto filmu jsem zjistil, že animovaný snímek nemusí být nutně rodinná komedie.

Všimli jste si někdo, jak je těžké okomentovat film, který se vám ve všech směrech líbil a nemáte mu tudíž co vytknout? Tak tohle si právě prožívám. A to i přes to, že pro psaní tohoto komentáře jsem si chtěl stanovit jako měřítko další Miyazakiho film "princezna Mononoke". Možná je to tím že ty filmy si jsou dost podobné. Tím samořemě myslím: konflikt dvou mocností, hrdina pocházející z vesnice mimo dosah tohoto konfliktu a především notná dávka ekologie. Ale spíše bych řekl, že toto dílo je prostě a jednoduše skvělé a to bez jakýchkoli výhrad. Přesto bych chtěl na závěr dodat, jak mě překvapila psychologie hlavní hrdinky. Po celou dobu sem se nemohl vzpamatovat z toho, jak je Naušika silná, odvážná, trochu násilnická (po smrti jejího otce) a přesto tak nevinná. Což jsou vlastnosti o kterých jsem si doteď myslel, že jejich spojení do jedné osoby, je zhola nemožné. Takže rozhodně doporučuju.

Nostalgie má mnoho jmen a u mě je jedním z těch jmen právě "Poslední jednorožec". Toto byl jednoduše jeden z těch naprosto skvělých animáků, na kterých jsem vyrůstal. Hudba, děj animace, postavy to vše bylo a je bezchybné. Jen jedna věc mě mrzí. A to je, že když jsem to viděl poprvé v nějakých sedmi letech, tak jsem to neviděl tak, jak jej vidím dnes po čtrnácti letech. Prostě jsem úplně zápletku nepobíral, ale i tak se mi to líbilo.